Haluzáři

Napůl s Luckers… a zadařilo se

Po skoro půlroční pauze jsme opět změřili síly s týmem Haluzářů. Obrazně by se dalo říci, že poslední společný přátelák má vousy dlouhé jako Hul, jehož tvář nyní zdobí tato mužská ozdoba. Z našeho pohledu mělo jít o generálku na další z „turnajů“ AFL, jenže to bychom museli přijet v početnější sestavě. Přinejmenším ale trio ve složení Vlastík a oba Petrové určitě nepohrdlo touto šancí osahat si po dlouhé době nejen florbalky, ale také halu Hattrick, aby z toho nebyli o dva dny později zaskočení. Čtvrtým a posledním účastníkem v poli byl Fanda a do branky zakleknul Vašek. Ani jeden z těchto dvou matadorů však do sobotních utkání nakonec nenastoupil. Ostatní členové týmu se omluvili z nejrozličnějších důvodů. Každý si prostě užíval jinak a hlavně podle svého gusta. Namátkou třeba Radek se Šafíkem a Tomáš s Mončou. Zmíněná jména tedy dala dohromady jednu čtverku s brankářem, druhou čtverkou přispěli Luckers, kteří naopak poskytnuli gólmana Haluzářům.

Do utkání jsme vstoupili výborně, když jsme soupeřům po vyhraném úvodním vhazování ani nepůjčili míček a už jej poprvé lovili ze sítě. Pravda, branka to byla šťastná, neboť gólman předvedl jedno z mála svých zaváhání, když mu pomalá nemastná neslaná střela Petra po spolupráci se svým mladším jmenovcem proskočila u levé tyče. Další dvě tutovky jsme, podobně jako později nespočet dalších, využít nedokázali, a tak přišel ještě během téhož střídání trest v podobě vyrovnání. Hned v dalším střídání naší čtverky jsme opět na chvilku vedli, když bekhendovou narážečku s Vlastíkem doklepl opět bekhendem Péťa do sítě. Naše čtverka však ani tentokrát neodcházela ze hřiště úplně spokojená, neboť jsme zase dovolili Haluzářům jedním z mnoha Jirkových průniků vyrovnat na 2:2.

Jenomže přišlo další střídání a naše znovuvedení. Normálního gólu jsme sice schopní nebyli, ale Vlastíkův nečistě trefený bekhend z hranice velkého brankoviště ukončil svou nevyzpytatelnou plavbu vzduchem opět až v síti. Na 4:2 mohl zvyšovat vrchní palič Petr, ale netrefil balonek před prázdnou brankou a o pár momentů později přišel z přečíslení trest v podobě dalšího vyrovnání. Pak se poprvé v zápase dočkali gólového momentu i Luckeři, bohužel však ve vlastní síti a my poprvé v zápase prohrávali. A bylo ještě hůř, když Vlastík na polovině hřiště zapomněl balonek za sebou, čehož soupeř opět využil měrou vrchovatou. Pak jsme dostali ještě dva góly, o nich záznamy mlčí, nicméně jisté je, že v dosavadním průběhu se mohl Vašek chlubit tak 20% úspěšností zákroků. Zkrátka toho na něj moc nešlo a když už, bylo to nějaké přečíslení do prázdné a dvě až tři laciné střely z poměrně uctivé vzdálenosti. Na druhou stranu, měl to těžké, když musel ve svém levém uchu poslouchat obdivné komentáře našich dnešních spoluhráčů týkající se naší sehranosti a kombinačních schopností.

Průběžný stav 3:7 začínal pomalu zavánět debaklem, z čímž se nechtěl smířit Péta, jenž milimetrovým lobem z vlastní poloviny našel na křídle Vlastíka, který míček bleskově zpracoval a umístil do protějšího růžku branky. Vzápětí jsme dokázali snížit už na 5:7, když konečně gólově vyústila jedna z mnoha pohledných spoluprací našeho dnešního ne zrovna ortodoxního útočného dua Vlastík–Petr. Ve stejném střídání jsme měli několik dalších vyložených příležitostí, ale skóre se pohnulo až později střídání, kdy si Vlastík vybruslil s obráncem na zádech z rohu hřiště před bránu a bekhendem umístil pěkně pod víko a nad ležícího brankáře. Tou dobou jsme už hráli v kombinované sestavě, protože zhruba půl hodiny před koncem zápasu nás, ještě za stavu 5:7, opustil někam jinam spěchající František. Zejména zlí jazykové a škodolibí čtenáři nechť si tento moment zapamatují, protože právě od těchto chvil se vývoj skóre začal radikálně obracet. Luckers sice nejprve inkasovali na 6:8, ale hned poté dokázali ve 20:11 středoevropského času zaznamenat své vůbec první plusově body večera.

Naše čtverka pak sice inkasovala další smolnou branku, když vzduchem letící střelu přesměrovala kousek pod rukojetí Vlastíkova hůl mimo Vaškův dosah, ale potom už začala naše spanilá jízda zbylými minutami zápasu. Snížení na 8:9 zaznamenala opět spolupráce našich dvou dnešních útočníků díky kombinaci „až do kuchyně“. Když potom dva góly přidala kombinovaná sestava s převahou Luckers (za nás u toho byl, tuším, Péťa), vyhrávali jsme najednou 10:9.

Estráda našich vstřelených gólů bez vměstnaného inkasování ale byla teprve ve své polovině. Spolupráce našeho turnajového tria zanedlouho navyšovala už na dvoubrankový rozdíl. Trochu záhadný je pak záznam u další branky, při které jsme zvýšili na 12:9. V zápasových statistikách jsou u této události pouze tři hieroglyfy, u nichž se většina egyptologů přiklání k verzi „celá jejich čtverka“, čím by bylo míněno, že daný gól dali Luckers bez našeho přičinění. Čtřyřbankový náskok nám zajistil Petr, kterého na křídle po průnikem celým hřištěm našel toho času v obraně hrající Vlastík. Sice jsme potom inkasovali desátý gól po soupeřově rozehrávce z rohu, ale definitivní tečku za dnešními sportovními minutami udělalo opět duo našich útočníků, tentokrát však v opačném gardu, kdy si na modré čáře vyměnili balonek, Petr svým pohybem navázal obránce a zároveň zakryl brankáři výhled, takže Vlastíkovi ukrytému v závětří stačilo trefit i prostředek odkryté branky.

Málokdo by asi za stavu 3:7 věřil, že v tomto přáteláku nakonec zvítězíme 14:10, přesto se však tento scénář stal skutečností. Vašek se postupně rozchytal, asi nejnebezpečnější Haluzář Jirka naopak přestal být vidět a my v poli jsme své šance pomaloučku, polehoučku začali proměňovat, a tak to nakonec vypadá poměrně jednoznačně. Navíc také Luckeři, kteří zejména první hodinu jakoby při vlastních útocích nevěděli co s míčkem, získali časem více sebevědomí. K překvapení mnohých odborníků nejlépe fungovala spolupráce prolnuvších se sestav, i když v konečné fázi si většinou balonek vyměnili hráči stejného týmu. Po úspěšné prověrce jsme tak mohli s velkými očekáváními hledět k sobotním zápasům naostro.

V samotném závěru nezbývá než doporučit Hulův výstižný souhrn.