Historie

Florbalový tým SHM Újezd u Brna působí ve své novodobé historii v afl již šestou sezónu. Vydejme se nyní proti proudu času a zavzpomínejme společně, jaké okolnosti lemovaly naši cestu napříč Amatérskou florbalovou ligou od přihlášení do poslední osmé ligy až po současnou prvoligovou příslušnost.

První stanicí na naší cestě je sezóna 2007/2008, kdy jsme se přihlásili do AFL a  byli zařazeni do pralesu v podobě osmé ligy. Mezi naše největší rivaly v této prestižní soutěži tenkrát patřily týmy Žďárských Orlů, Sokola Adamov a Ivančic. Zatímco Žďárští Orli měli tým poskládán z individuálně velmi šikovných hráčů, Adamov spoléhal spíše na týmové pojetí hry a na svého trenéra, který měl naši taktiku přečtenou lépe než my sami. To Ivančice na nás šly od lesa. Tenkrát jsme hrávali v bílých dresech a tričkách, a tak aby se to nepletlo, hrály v bílém i Ivančice, což zmátlo některé naše hráče, kteří pak sportovně servírovali Ivančickým před naši branku gólové nahrávky. Navzdory urputné snaze našich soupeřů se nám podařilo osmou ligu s přehledem vyhrát díky zisku 104 bodů. Za námi skončili Žďárští Orli s 86 body a třetí Sokol Adamov se ziskem 77 bodů. Těšili jsme se na postup do sedmé ligy, ale struktura AFL doznala velkých změn.

Pro sezónu 2008/2009 jsme byli nalosováni do 4.B ligy, kde jsme se mimo jiné potkali se známými Žďárskými Orli a FBC O.C.E.L.O.T. Ostrava. Zatímco Oceloti zaznamenali především ve druhé polovině sezóny velký výkonnostní pokrok, Žďárští Orli naopak propad. Suverénem naší soutěže byl tenkrát nově vzniklý tým Fbk Berušky, který vyhrál 9 z 10 turnajů. Jediný turnaj, na kterém nedokázaly Berušky zvítězit, byl hned ten první. Tam jsme totiž zpackali skupinu, v ní skončili poslední, abychom následně Berušky poslali domů po výhře 2:0 ve čtvrtfinále. Oba naše góly dávala naše nyní již dávno vyhaslá hvězda Filip Houra. Berušky celý ročník soutěže zaslouženě vyhrály se ziskem 127 bodů, což znamená, že za celou sezónu dokázaly poztrácet pouhých 13 bodů. O 9 z těchto 13 bodů jsme se postarali my. Skončili jsme na stříbrné příčce se 76 body a bronzoví byli Oceloti s 68 body.

Také následující sezónu (tzn. sezóna 2009/2010) jsme spadali pod čtvrtou ligu, jedinou změnou byla změna divize z B na C. Sedm nových týmů, se kterými jsme se zde potkali, pro nás bylo velkou neznámou. Všechny jsme je nechali daleko za sebou, když se po deseti odehraných turnajích zastavil náš bodový účet na 102 bodech. Za námi skončili se 79 body Draci FALCONS těsně následovaní týmem HB Brno, který získal bodů 78. První místo nemohlo znamenat nic jiného než náš postup do třetí ligy.

Také v následující sezóně 2010/2011 se v naší soutěži, nyní již 3.A lize, objevil jeden suverénní tým. Bohužel jsme to nebyli my, ale TJ Čechie Zastávka. V této sezóně byl navýšen počet turnajů z 10 na 11. V nich byli ve většině případech nejúspěšnější hráči Čechie. Jejich největším soupeřem jsme byli my, ale častokrát našim snahám o eliminaci jejich dominance házela klacky pod nohy naše ne příliš početná sestava. Dokázali jsme je několikrát porazit, ale taky s nimi několikrát utrpět vysoký gólový příděl. Jedním z našich nejzázračnějších zápasů proti nim bylo čtvrtfinále na prvním turnaji, kdy jsme podobně jako dva roky zpátky dokázali neuspět ve skupině a jít tak opět na suveréna té druhé. Tenkrát jsme hráli v pěti lidech, mezi nimiž byla poprvé a prozatím naposled i zástupkyně něžného pohlaví. Štěstí, urputná obrana a jedna povedená brejková akce nahrávajícího Vlastíka a skórujícího Šafíka vyústily v naši výhru nejtěsnějším možným rozdílem 1:0. Po zisku 111 bodů ovládl soutěž tým Zastávky, na záda jsme se jim dalekohledem dívali my s 87 body a třetí byla Midway IBK s 67 body jen o skóre lepší než čtvrté Syrovice.

Zatím poslední kapitolu naší historie připsala sezóna 2011/2012 v první lize, kam jsme postoupili díky odhlášení velkého množství týmů někde v tou dobou nedohledných výšinách nad námi. Díky tomu jsme se ocitli mezi nejužší špičkou celé AFL v čele s takřka legendárními týmy Rosic a Moravské Třebové, které se mezi sebou praly již poněkolikáté o prvoligový trůn, slávu a přízeň fanynek i médií. Ovšem nebyly to jediné ambiciózní týmy v soutěži, zapomenout nesmíme na tradičního rosického rivala Koní hlavy a dále pak na Berušky, které postoupily se svým hvězdným týmem ze druhé ligy. Z ní také postoupily týmy Vavřince a Bíteše. Osmičku doplňoval, možná lépe řečeno nedoplňoval, další z tradičních účastníků první ligy, DODO. Našim cílem bylo neudělat ostudu a pokud možno neutopit se v sestupovém bahně. Prakticky celou sezónu jsme se drželi na pěkném pátém místě, kde jsme figurovali i po 11 odehraných turnajích s kulatými 60 body. V průběhu sezóny se nám podařilo porazit všechny týmy, nejtvrdší, tedy rosický, oříšek jsme po několika slibných, leč neúspěšných pokusech rozlouskli až na turnaji závěrečném, kdy se nám podařilo nadějné vedení s vypětím všech sil našich i sil všech svatých udržet. Připomeňme, že poločasový hvizd nás zastihl ve vedení 4:0, ten konečný pak za stavu 4:3. Trošku jsme tím Rosicím zkazili oslavy naprosto suverénního celkového vítězství v lize, kdy získaly astronomických 113 bodů. Daleko za nimi nakonec vyzněl boj o stříbrnou příčku pro Berušky, třetí skončily Koní hlavy a bramborová medaile zbyla na Kösso, jehož hlavní hvězdy se po většinu sezóny soustředily spíše na profesionálnější florbal. Mezi posledními třemi týmy rozhodovaly opravdu maličkosti, vždyť jejich rozestupy byly pouze jednobodové.

Na konci ročníku 2011/2012 dochází k rozkolu AFL, pro sezónu 2012/2013 ze dvou vzniklých větví vybíráme AFL-Brno a jsme plní očekávání, co nám přinese a jak si povedeme. Mezi odměny za celkové prvenství patří i sada triček s nápisem "MISTŘI", takže je určitě o co hrát. Na rozdíl od sezóny uplynulé nás novináři i sázkové kanceláře tentokrát pasují mezi hlavní kandidáty na titul. Budou milovníci tutovek na konci sezóny trhat své tikety, nebo potvrdíme roli favorita? Odpověď na tuto otázku položenou před začátkem sezóny znamená velké zisky milovníků jednoznačných kurzů a finanční problémy sázkových kanceláří, neboť plníme roli favorita a s přehledem vítězíme v soutěži se ziskem 113 bodů. Sedm vyhraných turnajů z celkových devíti, dvě porážky a tři remízy hovoří za vše. Stříbrná příčka patří Lesonicím s 68 body a o čtyři body méně má Žlutej teror, tedy jediný tým, který nás dokázal porazit. Sestupujícími jsou Lelekovice a Jednovnice, čímž soutěž přichází o mohutný modrobílý kotel, respekitve reportáže Jedovnických. Nechme se překvapit, čím přispějí jejich nástupci.

V sezóně 2013/2014 nás čeká obhajoba titulu. Ta bývá vždy náročná, navíc k nám přistupují ambiciózní celky Divokých prasat a Slavkovských bastardů, které vše jistě znepříjemní. Navíc kádr dobře doplňují Lesonice a každým turnajem se zlepšují taky Blažovičtí. Prvním turnajem se mezi favority řadí tým Divokých prasat, který dokázal vymazat naši ofenzívu a s plným počtem bodů se ujímá průběžného vedení. Jenže na druhém turnaji nemáme konkurenci my, a tak probíhá střídání na čele tabulky. Jako třetí z favoritů se z letní přípravy proberou Lesonice, s nimiž odehráváme většinu finálových zápasů. Ty jsou natolik vyrobnané, že často rozhodují až samostatné nájezdy, které letos nepatří mezi naše oblíbené disciplíny, a tak se nám náskok na čele prudce ztenčuje. Před osmým turnajem dokonce dosáhne historického minima pěti bodů, ale právě na tomto přeposledním turnaji konečně prolomíme finálové lesonické prokletí. Náskok zvyšujeme na osm bodů, morálku soupeře naopak snižujeme na bod mrazu, a tak se poslední turnaj, který Lesoničtí vypouštějí, stává jasnou záležitostí v naší režii. Sezónu tak zakončujeme stylově, s náskokem dvaceti bodů a oproti sezóně minulé s lepším poměrem vstřelených a inkasovaných branek. Na opačném konci tabulky se nachází Slavkováci, jimž se nepodařilo prvoligovou příslušnost udržet, a stejný osud čeká i na předposlední Žlutej teror.

Nakonec je ale všechno jinak. Před sezónou 2014/2015 přichází nenadálý šok v podobě zprávy o zrušení AFL-Brno! Na poslední chvíli se stíháme zaregistrovat do AFL pořádané Danem Koubkem, takže se vracíme na místo činu zpřed dvou let. Soutěž doznala radikálních změn a přesně ani nevíme, do čeho jdeme, nicméně vyhlídky jsou takové, že po rozřazovací základní hrací části jde do tuhého a následuje play-off. (Dále píše Petr J.) Soutěž AFL byla rozdělena na 4 ligy, které byly na stejné úrovni. V každé lize bylo 14 týmů, z toho 12 postupovalo do playoff. Náš tým byl zařazen do B ligy. V celé sezóně jsme z 26 zápasů prohráli jeden v základní hrací době a dva na nájezdy. Sezóna se nám povedla a tudíž jsme se umístili na 1. místě se 71 body. Druhý Gang měl bodů 58. První místo nám zaručilo postup rovnou do 2. kola, kde jsme vyřadili Zbojníky Komín. V osmifinále jsme narazili na Sokol Lesonice, které jsme porazili po tuhém boji 2:1 na zápasy. Nutno podotknout, že soupeř byl vybaven dvěma hráči, kteří hráli jednu z vyšších lig ČFBU. Ve čtvrtfinále jsme porazili těžkého soupeře Mickey´s Team 3:1 na zápasy. V semifinále nás čekal vítěz A ligy Žerotínští Sokoli, které jsme porazili 3:2 na zápasy. Celá série byla napínavá a bojovalo se opravdu o každý míček. Asi nikdy nezapomeneme na poslední sekundy 5. zápasu a následnou euforii z postupu do finále. Tam jsme narazili na pro nás neznámý RON Software, který skončil na druhém místě ligy A. Celý zápas byl vyrovnaný, i když jsme po většinu hrací doby vedli. Pár minut před koncem jsme stále drželi dvoubrankový náskok, který se nám ale nepodařilo uhájit. Zápas došel až do samostatných nájezdů, kde v naší brance Jindru vystřídal Jirka Filip. Bohužel jsme nevyhráli. Nájezdy byly pro nás v této sezóně neoblíbenou disciplínou, ve které jsme nevynikali, a proto jsme na ně doplatili. Zklamání z prohry bylo obrovské. Byli jsme opravdu krůček o titulu. Zpětně vzato ale na sebe můžeme být hrdí. Došli jsme až do finále, o kterém jsme ani nesnili. Skončit druzí z 56 týmů je úspěch. V celém playoff jsme měli problémy sehnat někoho do brány. Většinu zápasů odchytal Jindra, ale když nemohl, tak jsme museli velice těžko někoho shánět. Dík tudíž patří Miroslavu Zbořilovi, který za nás odchytal poslední nedělní zápas proti Mickey´s. A také Jiřímu Filipovi, který odchytal asi 2 zápasy v semifinále a pak nájezdy ve finále. Do sestavy, která vybojovala největší úspěch v historii klubu patří: Jindřich Husák, Václav Kyselka, Vlastimil Bílek, Petr Jakubec, Radek Fasora, Petr Zahradník, Jan Šafařík, Adam Diviš, Tomáš Kaválek, Adam Fila a kapitán Bohdan Hladký, který sice odehrál pouze poslední zápas základní části, ale staral se o chod našeho týmu. Když nás bylo málo, tak nám vypomohli tito hráči: František Hladký, Pavel Diviš, Štěpán Bartek, Filip Houra a brankáři Zdeněk Škop, Jiří Filip a Miroslav Zbořil. Minulou a tuto sezónu byl zraněný Ondřej Sekanina, který nás přišel psychicky podpořit alespoň na finálový zápas.

Sezóna 2015/2016 ...

Pro úplnost by mohly být v budoucnu doplněny i pravěké kapitoly dějin našeho týmu, ale to jen za předpokladu, že se najdou poslední žijící pamětníci, kteří se s námi podělí o své vzpomínky na tyto zašlé časy, kdy byla AFL ještě v plenkách a hrávalo se u nás v Újezdě u Brna.