Haluzáři

Drama až do konce

Hned na začátku předesílám, že tento přátelák byl v mnoha ohledech výjimečný. Haluzáři odložili své tradiční černorůžové dresy a oblékli se do fešáckých bílých trikotů s černými a žlutými prvky. Milovníci statistik na rozdíl od fanoušků ofenzivního pojetí hry pak jistě ocení, že tentokrát padlo výrazně méně branek, než na kolik jsme poslední dobou zvyklí, a zajímavé je také to, že po cca desetizápasové pauze svítilo na světelné tabuli po skončení normální hrací doby nerozhodné skóre. Jeho konkrétní podobu však zatím neprozradím. Poslední netradiční zaznamenáníhodnou událostí bylo vytisknutí tabulky pro záznam kanadského bodování a plus/mínus bodů. O poznání tradičnější byl počet našich hráčů do pole. Sešli jsme se opět v pěti, když Petra, Vlastíka a Bohdana doplnil na poslední chvíli Franta a hostující Marek. Pohled na dvě kompletní čtverky Haluzářů dával tušit, že dnes na nikom z nás nezbude nit suchá a že si ani Jindra v bráně nebude stěžovat na nedostatek práce.

Skóre se poprvé měnilo v desáté minutě, kdy se nahození soupeře ukrylo v houštině těl před Jindrem, aby mohlo nerušeně zapadnout až do brány. Na tuto branku jsme dokázali odpovědět o tři minuty později, když z protiútoku slavila úspěch spolupráce nahrávajícího Marka a skórujícího  Bohdana. Haluzáři se ale brzy dostali do slibného vedení 3:1 a začínalo to s námi vypadat nemile. Navíc se nám nepodařilo využít přesilovku, když byl vyloučen Jirka za hlavičkování Vlastíkova náhozu před branku. Naštěstí se nám podařilo ve 33. minutě vstřelit kontaktní branku. Vlastík v rohu u vlastního obranného pásma vybojoval míček, potáhl ho a přihrál Bohdanovi, který naservíroval finální asistenci zakončujícímu Frantovi před prázdnou bránu.
V dalších pasážích hry jsme dlouhou dobu tahali spíše za kratší konec, sil rychle ubývalo a hrálo se převážně na naší polovině hřiště, ale do výraznějšího náskoku jsme Haluzáře nepustili. Naše akcie při tom držel vysoko kromě výtečně chytajícího Jindry hlavně Petr, který se dostal do správné provozní teploty a z jeho spolupráce s Frantem a Bohdanem rezultovaly naše čtyři branky. Škoda, že nejsou zaznamenány podrobněji (zejména v tomto ohledu bychom se při zapisování mohli ještě zlepšit), ale jestli mě paměť neklame, tak jmenovaní hráči profitovali hlavně z dobrých náběhů před branku, kterou strážil Shadow.

Do své závěrečné fáze tak vstupoval zápas za stavu 6:6, i když už jsme sotva pletli nohama. Přesto se na nás usmálo štěstí a dokonce jsme se dostali do vedení. Vlastík hledal dlouhým pasem z hloubi vlastní poloviny Bohdana, který sice míček netrefil, ale podařilo se mu zmást pohybem Shadowa, který už nestačil situaci zachránit. Zajímavé je, že u tohoto gólu si připsal asistenci Bohdan, protože na polovině hřiště přihrával zpátky právě Vlastíkovi. Potom si naběhl dopředu a dál už to znáte. Do konce zbývalo už opravdu málo času, jenže Haluzáři nehodili flintu do žita a rozhodli se pro závěrečnou power play, při které nás přikovali do prostoru okolo Jindrova velkého brankoviště. S výjimkou jednoho Bohdanova vyhození, které sice zpočátku směřovalo do prázdné brány, ale opilý balonek si to pod vlivem silné rotace a nedostatku razance brzy rozmyslel, jsme se nedokázali ani na chvíli osvobodit. Haluzáři nakonec tento tlak zúročili střelou z levé strany do protějšího růžku Jindrovy svatyně a zápas dospěl k samostatným nájezdům.

V nich napoprvé neuspěl nikdo z naší pětky, přičemž prakticky ve všech případech trefily projektily hvězdných exekutorů připraveného Shadowa, jen Peťovi se podařilo nastřelit tyčku. Naši nemohoucnost prolomil až v šesté sérii Bohdan, který nejprve naznačoval různé fígle, aby následně umístil míček přesně pod víko. Dalším, kdo si svůj nájezd zopakoval, byl Petr, který se však dostal do nevýhodné pozice a musel se vrátit. Poslední nájezd dne obstaral Vlastík, který si natolik nevěřil, že byl vlastně úplně klidný, a snad toto mu rozvázalo ruce a po kličce do forhendu vyhnal pavouky z horního růžku brány. Co se týká nájezdů soupeře,  všechny záludné blafáky na obě strany dokázal Jindra eliminovat, ale proti některým střelám byl bezmocný. Tuším, že na svědomí je měla nějaká posila z MACů, Zigy a Pajda. Ruku do ohně bych za to ale nedal, všechno se to seběhlo hrozně rychle, takže jsem to pořádně nestihl zapsat.

Myslím, že jsme odehráli dobrý zápas, vzhledem k naší sestavě to bylo asi maximum, čeho jsme byli schopní. Všichni se snažili dřít dopředu i dozadu, dokud to šlo, a věřím, že pocit z poctivě odehraného zápasu a příjemně stráveného večera je tou nejlepší pozvánkou na další přátelák, který se stejným soupeřem odehrajeme možná už za týden. Nezbývá než doufat, že se sejdeme v početnější sestavě a že se nám podaří Haluzáře v tomto kalendářním roce konečně porazit.
 

Týmovou fotografii našich tradičních soupeřů v nových dresech a Petův krátký souhrn si můžete prohlédnout zde.