4. turnaj 1. ligy 08.12.2013

Úvod

Vítejte po delší pauze opět u reportáže z turnajového klání, konkrétně u čtvrtého dílu tohoto devitidílného seriálu. Chtělo by se říci, že hlavní událostí dne je návrat ztraceného syna Filipa do našich řad, ale bohužel došlo k ještě větší kuriozitě. Bulvární plátky spekulují o pravých příčinách krachu na brněnské florbalové burze, nicméně jisté je, že z nějakého důvodu došlo ke zkřížení termínu nějakého basketbalu s termínem našeho turnaje, což bude mít za následek časový posun ve většině zápasů. A možná i neúčast některých týmů v závěrečných bojích o medaile.

Ale pojďme se věnovat té veselejší stránce věci, naší sestavě. V té byl opět nucen chybět její nejkrásnější člen Ondra. Nahradil jej však rovněž šarmantní mladík Filip, kterého jsme v turnajovém zatížení mohli vidět naposled snad dva roky zpátky. Jinak byli přítomni všichni stálí členové. První čtverka hrála v tradičním složení Franta, Péťa, Bohdan a Tomáš, v té druhé se k Radkovi, Vlastíkovi a Šafíkovi přidal výše zmiňovaný Filip, takže obávané duo všech obran, mejdanů i mladých dívek 23 – 32 bylo opět mezi námi. Do branky se postavil znovu Vašek, který je tím pádem se dvěma starty naším nejčastěji chytajícím gólmanem.

Základní skupiny

1. zápas: SHM Újezd u Brna – Žlutej teror 7:1

Princem, který měl nás, Šípkovou Růženku, probudit ze zimního spánku, byl Žlutej teror. A opravdu se v sestavě soupeře sešlo nebývalé množství mladých jinochů. Přeci jen ale neznamenala kvantita stoprocentní kvalitu, a tak jsme krom prvního střídání a pár dalších výjimek diktovali tempo hry my.

Hned ve střídání druhém napřáhl Fanda z prostoru půlící čáry a dalekonosnou ránou nás dostal to vedení. Nutno podotknout, že na podobné góly má letos tento náš obránce snad už pomalu patent. Pak se začala více prosazovat i druhá čtverka, zejména pak zmiňované útočné duo a náš náskok poměrně rychle narůstal. O poločase jsme již disponovali příjemným vedením 5:1 a po změně stran už se vlnila pouze síť soupeře, byť jen dvakrát. Škoda, zejména Vlastík s Radkem si na výhodné střelecké pozice nemohli stěžovat, bohužel jejich střely buď narážely do brankové konstrukce, nebo létaly okolo ní. Celkově vzato jsme ale podali dobrý výkon a po zásluze jsme až nečekaně nemastného a neslaného soupeře porazili v poměru 7:1. A co víc, bodovat dokázali téměř všichni hráči v poli, což pěkně podtrhlo týmový výkon.

Statistiky: Filip 1+2, Tomáš 1+2, Šafík 2+0, Bohdan 1+1, Radek 1+0, Franta 1+0, Vlastík 0+1. Bez vyloučení.

Intermezzo

Po našem prvním utkání následoval ještě jeden zápas druhé skupiny, jenže pak už se ke slovu dostali hbití organizátoři basketbalového utkání první ligy žen. Halu během chvíle okrášlili reklamními plakáty i velkými reproduktory, ze kterých začaly prýštět moderní hudební hity. S nimi prýštěly na hrací plochu hráčky brněnského i benešovského basketbalového klubu. Původní znechucení nad prodloužením turnajového dne tak vystřídala, zejména v případě dvou našich obratných svůdníku, nebývalá soustředěnost na netradiční program. Zvláště pak hráčka s číslem dvanáct byla častým terčem jejich mlsných pohledů a nemravných představ. Naši koloušci si ale nakonec museli nechat zajít chuť, neboť Móňa je již zadaná. Z Šafíkova pohledu by přicházela v úvahu i Lucka, se kterou mají i mnoho společného. Například předzápasový rituál jít na velkou. Z basketbalového hlediska pak vynikala nejvíce srbská posila Tamara Bajic. Skauti jednoho z mnoha brněnských basketbalových klubů zřejmě odvádí na jihovýchodě Evropy dobrou práci.

Po první čtvrtině a bezpečném vedení brňanek jsme se odebrali na oběd, jenž byl symbolem omluvy starosty příslušné městské části za naše čekání. Jídlo sice naše rozmlsané jazýčky příliš nepotěšilo, ale i přesto, že pití bylo již na vlastní náklady, to nakonec nebyl špatný zážitek. A ještě jsme stihli konec basketbalu.

2. zápas: SHM Újezd u Brna – ABS Austerlitz BastardS 8:0

Ke druhému zápasu ve skupině jsme nastupovali v časných odpoledních hodinách. Čekal nás tým drobných, ale bojovných a běhavých slavkováků. V podstatě jsme tak měli v rukou všechny postupové trumfy, protože vzhledem k vzájemné remíze Teroru a Bastardů mohl postoupit i v případě našeho vítězství kdokoli z těchto týmů.

Hra byla od začátku do konce taková neurovnaná, divoká. Slavkováci se snažili vysokým presinkem dobývat naše obranné pásmo, což se jim mnohdy i dařilo. Zejména první čtverka působila poněkud statičtěji, ale chyby v rozehrávce se nevyhnuly ani té druhé. Naštěstí byl ale vždy na svém místě Vašek, který, jak můžeme předeslat, nakonec dokázal přes všechny tyto peripetie udržet čisté konto.

Jenže aktivita slavkovských bojovníků byla někdy až příliš vysoká a díky tomu se v jejich obraně objevovaly četná okénka, jež jsme otvírali často pohlednými kombinacemi, ale i individuálními průniky. Skóre otevřel po standardce v rohu Péťa, aby následovala bodová smršť v režii druhé čtverky rozdělená poločasovou sirénou. Zejména branka v úvodní minutě druhé půle stála zato: Vlastík se za brankou zbavil napadajícího soupeře, posunul na Radka, který po pár rychlých krocích naservíroval delikatesu před prázdnou branku Šafíkovi a bylo vymalováno. Trochu podobný ráz měla také branka následující, pouze s pozměněnými rolemi. Ještě před ní nám soupeř faulem na Vlastíka nabídl možnost přesilové hry. Zde však zůstalo vše v tradičních kolejích, čili mohli jsme být rádi, že jsme neinkasovali.

Zpoza branky pak nabídl Tomáš druhou branku Péťovi, následně se prosadil umístěnou střelou z dálky Filip a celý zápas uzavřel úspěšným nájezdem po postavení hráče v brankovišti Tomáš. Vítězství 8:0 nás tak posunulo do bojů o ušatý pohár z prvního místa, druhá postupová pozice spadla do klína žlutým.

Statistiky: Filip 2+1, Šafík 1+2, Vlastík 2+0, Péťa 2+0, Tomáš 1+1, Bohdan 0+1, Radek 0+1. Vyloučení 0-1, bez využití.

Vyřazovací boje

Semifinále: SHM Újezd u Brna – Fbc Blažovice 4:3 (sn)

V semifinále jsme narazili na sympatický tým Blažovic. Díky těmto klukům mělo několik z posledních tréninků dobrou početní i herní kvalitu, ale ta si vůbec nezadala s tou dnešní, semifinálovou. Blažováci se na nás totiž dokázali výborně nabudit a i takticky připravit. Vše rozehráli ještě před začátkem utkání v hledišti, kde se schválně podceňovali a rozptylovali nás svými komentáři.

Na hřišti od prvních minut podávali heorický výkon. Doslova létali po hřišti, nenechali nám ani píď prostoru, až to chvílemi vypadalo, jakoby hráli v pěti lidech. Všichni naši hráči byli neustále obsazení a zároveň měl majitel balonku okolo sebe hned dvojici agilních protivníků. Přesto jsme se dokázali dostávat do šancí, i když to převážně nebylo po nějaké pohledné kombinaci, ale spíše po individuálním průniku či vyhození přes celé hřiště na brankoviště útočníkovi. A vlastně ani na počet střel od modré čáry jsme si nemohli stěžovat.

Jenomže buď se nám nedařilo vůbec trefit prostor branky, nebo v něm byl připraven blažovický brankář předvádějící životní výkon. A bylo hůř. Po nenápadné akci se do skákajícího míčku opřel dělovým volejem jeden z útočníků ve žlutém a poslal nechytatelný pozdrav k Vaškové pravé tyči. Tento gól měsíce a možná i roku dodal soupeři ještě více energie a motivace, jenže i přesto jsme se konečně dokázali prosadit i my. Vlastík vyhodil na Šafíka, který z první poslal míček k protější tyči branky. Ačkoli kulatý nesmysl v bráně neskončil, znamenala tato střela vyrovnání. Šafíkův projektil totiž prošel dírou v síti. Jak jsme se někteří dozvěděli až po zápase, první impuls k tomu, že má branka platit vzešel od Doma. Hráči vyznávající fair play tak evidentně nevymřeli, a tak nezbývá než soupeři dodatečně a s úctou zatleskat.

Následně jsme se dokonce dostali do vedení 2:1. Péťa se nejprve nechal na půli hřiště pořádně osekat, aby následně v blahé nevědomosti, že je signalizovaná výhoda, zahroužil způsobem pro něj typickým a vsítil vedoucí branku. Soupeř ale flintu do žita nehodil a pokračoval v ostrém tempu dál. A sklidil zasloužené ovoce. Opět to byl takový nenápadný brejk, jenomže k naší smůle se dokázal míček po zakončení ze skoro nulového úhlu dostat záhadným způsobem přes Fandovu hokejku a Vaška až do brány. Když kalich hořkosti, tak až do dna. Tak nějak znělo heslo Haluzářů po jednom z přátláků a jeho platnost se dnes potvrdila. Blažovice totiž přidaly i branku na 3:2 z jejich pohledu, a to způsobem velmi podobným brance druhé, jen na druhé straně Vaškovy klece a smolařem okamžiku byl tentokrát Péťa.

Tou dobou už to s námi vypadalo hodně bídně. Šance jsme si sice vytvářeli, jenže naše zakončení bylo katastrofální. Zhruba dvě a půl minuty před koncem jsme si vzali time, abychom se poradili o závěrečné power play. Ve hře byla varianta zahájit ji ihned, nebo počkat na poslední minutu. Bé bylo správně, a tak jsme se ještě chvíli snažili vyrovnat ve hře čtyř proti čtyřem, ale stejně nám nakonec nezbylo nic, než odvolat Vaška a pokusit se v pěti téměř o nemožné. A právě tady se vše zlomilo. Zbývalo snad patnáct sekund do konce zápasu, když Vlastíka poslal někdo ze spoluhráčů přihrávkou směrem do útočného rohu, odkud mladý chemik poslal velmi riskantní přihrávku Péťovi. Pokud by balonek sebral soupeř, byl by s námi konec, ale naštěstí se ta bílá díravá věc dokutálela až ke svému adresátovi, jenž ránou, která se otřela o břevno, posunul zápas k samostatným nájezdům.

Do této loterie bylo vybráno trio Tomáš, Šafík a Vlastík. První jmenovaný zvolil svou klasickou variantu, zkušeně zamíchal míčkem a bezpečně proměnil. Po něm jel blažovický Dom, který nedal Vaškovi šanci a po první sérii nájezdů byl tedy stav nerozhodný. Zajímavé je, že toto byl snad třetí z pěti dnešních nájezdů tohoto střelce. To se nestává každý den. V sérii druhé nás reprezentoval Šafík, který neměl špatnou myšlenku, jenomže provedení bylo příliš pomalé a brankář Blažovic si s jeho kličkou poradil. Neuspěl však ani jeho protějšek, a rozhodnutí se vznášelo nad poslední, třetí sérií. Do té nastoupil Vlastík, jehož variantu brankář podle svých slov čekal, naštěstí mu to ale nebylo nic platné a vzhledem k tomu, že Vašek vykrytím prostoru donutil třetího exekutora soupeře mířit mimo, jsme postoupili do boje o zlato.

Věta s kalichem hořkosti se tak najednou přesunula z našich hlav na ty blažovické. Bohužel je výsledek natolik srazil, že v zápase o bronz působili odevzdanějším dojmem. O jejich bramborové příčce rozhodly opět až samostatní nájezdy. Podařila se jim tak velká kuriozita, protože za normálních okolností by ještě bylo teoreticky běžné rozhodovat dva zápasy  jednoho turnaje v samostatných nájezdech, ale tři, to už chce talent.

Statistiky: Vlastík 1+2, Péťa 2+0, Šafík 1+0. Vyloučení 1-0, bez využití.

Finále: SHM Újezd u Brna – Sokol Lesonice 3:4

Nevím, jestli si to vůbec někdo z nás uvědomil, ale dnešní finále bylo reprízou toho minulého, kdy jsme rovněž bojovali o pohárek s Lesníkama. Bohužel jsme padli v poměru 1:3, a tak jsme dnes měli příležitost k odplatě. V reálu to ale vypadalo tak, jako bychom snad ani po vítězství nijak zvlášť netoužili. Možná to bylo určitým sebeukojením po zvratu dramatického semifinále, možná nám i po něm chyběly nějaké síly k dobru, ale náš výkon každopádně zaostával za tím, který jsme schopní předvést. Nejhorší na tom je, že ani soupeř nehrál nijak světoborný florbal, stačilo mu v podstatě jen čekat na naše chyby a nekompromisně je trestat.

Zářným příkladem tohoto faktu byla druhá čtverka, která na turnaji dosud neinkasovala. Ale ve finále bylo najednou všechno jinak. Nejistota a chyby v rozehrávce, ale také v postavení a v bránění jeden proti jednomu znamenaly ošklivé pošpinění zmíněné bilance. Hned při prvním střídání obešel u mantinelu soupeřův hráč Filipa a ze zdánlivě bezpečné situace se najednou urodilo přečíslení dva proti Vlastíkovi, který předpokládal, že se Radek bude z poloviny hřiště vracet, a tak nehlídal přihrávku, ale střelce. Mladý zemědělec však s návratem nespěchal, takže byl Vašek proti střele do prázdné branky bezmocný.

Podařilo se nám ale vyrovnat. Filip totiž dokázal procedit balonek na středem nabíhajícího Vlastíka, který jej sice měl na dlouhou ruku, naštěstí u něj ale byl dříve než brankář a po kličce do strany už bylo zakončení do odkryté klece snadné. Z vedení jsme se ale dlouho neradovali. Opět se jednalo o zdánlivě běžnou situaci za brankou, teta smůla ale tentokrát políbila Vaška, který nechal u své tyčky malinkatou skulinku a soupeř toho dokázal využít. Ale také my jsme rychle přispěchali s odpovědí: Bohdan přihrával od mantinelu směrem k Tomášovi, ten chytře nechal projít míček až na Péťu stojícího za ním, no a náš mladý obránce prokázal v zakončení chladnou hlavu a bez problémů vyrovnal na 2:2.

Pak se ale dostal ke slovu opět soupeř, jehož dvě další branky byly do určité míry podobné té první. Mezi tyto dva kousky se ještě vklínil vyrovnávací gól na 3:3, kdy Péťa poslal přihrávku vzduchem na Bohdana, jenž do míčku plácnul tak šikovně, že skončil až za zády překvapeného brankáře. Stav 3:4 z našeho pohledu nakonec vydržel na světelné tabuli svítit až do konce, přestože jsme se jej opět pokoušeli zvrátit hrou bez brankáře. Tentokrát nám ale nebylo přáno, a tak se pohár pro vítěze stěhoval podruhé v řadě do rukou Lesonic.

Statistiky: Péťa 1+1, Bohdan 1+1, Vlastík 1+0, Filip 0+1. Bez vyloučení.

Závěr

Škoda. Semifinále jsme ještě se štěstím tak tak zvládli, ale vyhrát předvedeným výkonem finále, to už bychom chtěli moc. Podobně jako minule tomu chybělo něco navíc, nějaká větší šťáva, větší hlad po vítězství. Hrát s odpovídajícím nasazením pouze poslední tři minuty za nepříznivého stavu je prostě málo. Ani těch vyložených šancí tentokrát nebylo tolik, na kolik jsme zvyklí.

Celkové skóre 22:8 není špatné, ale přece jenom by to chtělo zabrat pořádně i ve vyřazovacích bojích a ne jen ve skupině, které obvykle kralujeme poměrně jednoznačně. Jak ale přijde na řadu semifinále a finále, nejsme zdaleka tak jistí a suverénní. Navíc honíme více zajíců. Kromě toho hlavního v podobě celkového vítězství v soutěži uháníme i za jedním na poli kanadského bodování. Tedy spíše zde naháníme místo zajíce jednoho divokého kance, abychom zkompletovali vedoucí pětici, nebo alespoň trojici do našich barev. Snad se nám to podaří, ale hlavní je zase vyhrát nějaký turnaj, nebo alespoň udržet současnou tendenci finálových účastí. Náskok máme právě před Lesonicemi čtrnáctibodový, tedy poměrně luxusní. Jen ho nepromarnit.

Kdo je rozmazlený z minulé sezóny, mohl by říct, že holt nemůžeme pořád vyhrávat. Letos to ale vypadá spíš na konstatování, že občas bychom nějaký turnaj vyhrát mohli. Zatím se nám to podařilo jednou ze čtyř případů, a to obvykle bývala první polovina sezóny v našem podání tou úspěšnější. Uvidíme, co přinese rok 2014 a zvlášť pátý turnaj, který nás čeká hned v jeho úvodu.