2. turnaj 1. ligy 05.10.2013

Úvod

Druhý turnaj potvrdil, že touto sezónou se na poctivou docházku z té minulé zřejmě  nepodaří navázat. Naše řady totiž zvonu prořídly a tentokrát se stavy ani nepodařilo doplnit do celkové osmičky hráčů, tedy dvou čtverek. Absence s vleklým zraněním laborujícího Ondry byla s předstihem jistá, z jiných důvodů se k němu však z téže čtverky přidal i Radek a Šafík, a tak posledním bojeschopným mohykánem zůstal z daného kvarteta pouze Vlastík s tím, že až bude mladý podnikatel Honza řádně a pořádně proškolen, rozšíří naše řady alespoň na jeden či dva zápasy. Účastník ranní mykologické procházky se tak stal pro dnešní den univerzálem a mohl si užít více útočení než obvykle. Zato druhá čtveřice se sešla v kompletním složení: talentovaný Péťa a trio tatínků Franta, Bohdan a Tomáš, chyběl pouze Frantův kůň, jenž si ve čtvrtek v noci zlomil nohu na záludných brněnských cestách. Šestým hráčem do pole měl být smolař minulého turnaje Štěpán, který inkasoval v závěru finále zásah zrakového orgánu balonkem a určité potíže u něj stále přetrvávají, bohužel to není vše a kvůli jinému čerstvějšímu zranění nemohl náš přespolní soused nastoupit. Správnou pětku v poli doplnil stejně jako na přáteláku emigrant Jindra, srdcem a duší, věřme, stále Úježďák.

Základní skupiny

1. zápas: SHM Újezd u Brna – Žlutej teror 5:3

Po zdolání prvního většího soupeře v podobě oběda nás čekal sok tentokrát ryze sportovní, totiž Žlutej teror. Na minulém turnaji jsme nad nimi dokázali zvítězit rozdílem tří tříd, a tak nám měl tradiční rival co vracet. Zápas se hrál v poklidném poobědovém tempu, což nebylo nepříjemné, navíc tentokrát ani nedocházelo k jindy tradičním provokacím žluté třináctky.

Více než florbalu se věnoval trávení poledního jídla zejména Johny, který držel za vlastní brankou balonek tak profesorsky, až mu ho Vlastík odcizil, předložil jej naběhnuvšímu Fandovi a náš početný kotel propuknul poprvé na druhém turnaji v jásot. Jenomže dnešní univerzál se při zprvu nadějném vyvážení míčku z vlastní poloviny nedokázal kulatého nesmyslu včas zbavit, přišel o něj a následně musel lovit první branku ze své sítě i Jindra. Pak se ale dostal ke slovu Bohdan, který se nejen dokázal znamenitě proháčkovat srdcem obrany soupeře, ale navíc skvělým bekhendem do horního růžku i překonat dobře chytající brankářku. Stejný hráč nás poslal do vedení 3:1, když doklepl na brankovišti Vlastíkem špatně trefený balonek. Dvoubrankové vedení nám ale dlouho nevydrželo, protože tečovaná střela takřka z poloviny hřiště proklouzla po zemi až do naší sítě.

Jako správný tahoun týmu se hned po následném buly projevil střelou pod horní tyčku Tomáš, kterému předložil do šance Péťa.  Pak se hra ještě více uklidnila, hráči teroru zřejmě už velké šance na zvrat nepociťovali. Každý tým se nakonec dočkal jedné branky. Nejprve po spolupráci obránců Péti a Fandy zvýšil na 5:2 jindy také obránce Vlastík, jenž si zkušeně počkal, až se mu brankářka položí, a bekhendem zavěsil. Když už jsme u těch obránců, tak minutu před koncem jsme pak nechali obránce soupeře tak dlouho neobsazeného, až si došel někam do prostoru modré čáry a bez problémů prostřelil Jindru. Vedení jsme ale už uhlídali vzhledem k remíze Teroru s Blažovicemi v prvním zápase jsme mohli krom zápasového vítězství oslavovat i postup ze skupiny.

Statistiky: Vlastík 1+2, Bohdan 2+0, Franta 1+1, Tomáš 1+0, Péťa 0+1. Bez vyloučení.

2. zápas: SHM Újezd u Brna – Orel Blažovice 11:0

Osud naší skupiny jsme měli ve svých rukách, neboť jakýkoli bodový zisk Blažovic a případně i porážka o gól by tým z nedaleké vesnice posunula do bojů o ušatý pohár.

Jak říkali soupeři po zápase, první tři minuty to bylo vyrovnané. Potom vystřídal do hry Franta, který stejně jako v úvodním zápase otevřel skóre ve svém prvním střídání. Taktika počkat na střídačce, až se všichni unaví, mu tedy dál vycházela.

Další situace lze jen těžko popisovat. Blažovickým sice dřely dvě kompletní čtverky na krev: bojovaly, běhaly a dělaly vše možné i nemožné, jenomže nebyli dostatečně organizované, a tak jejich snaha přišla vniveč. Naopak nám to tentokrát střílelo skoro samo, ba co víc, většinu akcí jsme uklízeli do kuchyně za bezmocného brankáře. Pohlednou akci střídala ještě pohlednější, takže chvílemi už musela bolet slečnu zapisovatelku ruka. Nakonec ani nestačily kolonky, protože se skóre zastavilo až na hodnotě 11:0. Všichni hráči si tak úspěšně vylepšili své individuální statistiky. Vlastíkovi zřejmě ofenzivnější pozice prospěla, když zaznamenal dokonce hattrick. Svůj díl na tom měl i pro každého delší čas na hřišti, než když hrajeme v osmi. Péťa, Bohdan a Tomáš zaznamenali shodně po dvou brankách, Fanda si připsal tu zmíněnou úvodní, k tomu každý nějakou tu asistenci a ejhle, ostatní nepřítomné opory týmu budou mít zase plné ruce práce. A například Bohdan po právu žehral na nepřipisování druhých asistencí, tradičního to tématu diskuze. Třešničkou na dortu byla Jindrova nula, o kterou ho málem v závěru před vlastní brankou riskantně kličkující Vlastík připravil, ale náš brankář si se všemi následky zmiňovaných situací dokázal poradit a o to více si čistý štít zasloužil.

Statistiky: Vlastík 4+2, Tomáš 2+4, Bohdan 2+2, Péťa 2+2, Franta 1+1. Vyloučení 0-1, bez využití.

Vyřazovací boje

Semifinále: SHM Újezd u Brna – Divoká prasata 3:2

Semifinále bylo reprízou minulého finále, ze kterého jsme odešli jako poražení. Prasata tak u nás měla nemalý vroubek a touha po odvetě nebyla malá. A hrálo se o víc než jen o čest, protože Divočáci ve skupině jednou prohráli, a tak jsme cítili šanci vystřídat je na výsluní celé AFL-Brno. Vzájemný zápas měl proto v podobě této přidané hodnoty finálový náboj.

Na rozdíl od minulého finále se s námi Divočáci rozhodli hrát otevřenější partii a jen díky naší špatné koncovce toho nemuseli litovat. Čuníci se prezentovali tvrdou, ale zároveň nezákeřnou hrou, přesto z toho pro nás pramenilo až nebývalé množství standardek. Drtivý tlak, nebezpečné střely a mnoho závarů jsme předváděli prakticky celý první poločas, jenomže síťku ne a ne rozvlnit. Jako bychom vystříleli v předešlých zápasech všechen střelný prach. Nadějné střely končily nejčastěji na masce a velkých ramenou prostorného brankáře. Neztratit střeleckou fazónu ze zápasu proti Blažovicím, mohli jsme nyní soupeři nasázet klidně „rukavicu“. Ještě větší katastrofa ale přišla minutu a tři čtvrtě před poločasovou sirénou, když po ojedinělém brejku soupeře skončila přihrávka zpoza brány po odrazu od Péťové nohy za Jindrovými zády. Studená sprcha zchladila i ty nejrozvášněnější hlavy netvrdšího jádra našich ultras. Do kabin jsme tak odcházeli za nepříznivého stavu 0:1.

Ve druhém poločase jsme opět byli těmi aktivnějšími, ale ze vstřeleného gólu se radovali opět černo-červení. Vlastík s Tomem totiž prohráli souboj v útočném rohu, čímž propadli a následný brejk už nešel neproměnit. Zbraně jsme ale neskládali, pořád zbývalo přibližně osm minut. K obratu zavelel dalekonosnou střelou od mantinelu Péťa, který vyhrabal snad odněkud z ponožky železnou zásobu posledního střeliva a po Tomově přihrávce doslova propálil brankáře – 1:2. Po několika neúspěšných pokusech se ke slovu dostala o pár řádků výše zmíněná dvojice Vlastík-Tomáš, kdy druhý jmenovaný rozehrál standardku vzduchem letící diagonálou na milovníka hub, ten natáhl svou ruku na dvojnásobek a něžnou tečí pouhým nastavením čepele usměrnil balonek k tyči. 2:2. To ale nebylo vše. Stejný tandem si spolupráci zopakoval přibližně tři a půl minuty před koncem, kdy Vlastík na polovině soupeře vybojoval míček, okamžitě posunul do strany na Toma, jenž připravil pro svého parťáka přihrávkou přesně do běhu tutovku, u které byla hranice mezi slávou a zapuzením tenká jako hrot mikroskopu atomárních sil. Naštěstí dnes až nebývale úspěšný střelec bezpečně proměnil a najednou jsme byli na koni my.

Závěr zápasu se nám podařilo pohlídat, zvláště poslední minutka šudlení Bohdana a Toma za soupeřovou brankou neměla chybu. Nepočítáme-li zakončení, odehráli jsme v prozatímním průběhu turnaje dle mého subjektivního názoru náš nejlepší zápas s minimem chyb, paradoxně to ale byl ten nejdramatičtější. Tímto zápasem se navíc dostal Vlastík do čela kanadského bodování soutěže a navíc se stal prvním hráčem, který v dosavadním průběhu pokořil desetigólovou metu. Za zmínku stojí v neposlední řadě i Tomův hattrick v gólových přihrávkách.

Statistiky: Tomáš 0+3, Vlastík 2+0, Péťa 1+0. Bez vyloučení.

Finále: SHM Újezd u Brna – Žlutej teror 5:2

Turnaj jsme končili stejně, jako jsme ho začínali, tedy zápasem se Žlutým terorem. Ten se dle výsledků v průběhu turnaje rozehrál do velké pohody, když v semifinále přejel Slavkováky, takže se dalo čekat nervy drásající střetnutí. Také náš výkon s pokročilejšími fázemi turnaje rostl, i když to výsledky úplně nenaznačovaly. Horkou novinkou bylo rozšíření našich řad o dva Honzíky, přičemž jeden usedl do hlediště, díky čemuž jsme měli po delší době nějakého fanouška v ochozech, zatímco druhý se převlékl do svého sportovního úboru a rozšířil naše stavy na šest lidí do pole.

Podobně jako v semifinále, i tentokrát jsme měli více ze hry, ale gólostroj z úvodu turnaje byl pořád nějaký porouchaný, a to i díky tomu, že opět zvonila branková konstrukce. Navíc ani Teror v útočné aktivitě nezaostával a držel naši obranu i Jindru v permanenci. Tentokrát se ale podařilo dát první branku nám. Zbývala přibližně minuta do konce prvního dějství, když finálová posila Šafík našel před brankou osamoceného Bohdana, který behkendem trefil skákající přihrávku přesně tam, kam bylo potřeba. Jenže pět vteřin před poločasovou sirénou ze začínalo opět od nuly, protože po jednoduché brejkové akci soupeře využil výhodného postavení jeden z útočníků, přešel přes Péťu a po blafáku Jindrovi uklízel do prázdné branky.

Ve druhém poločase jsme ale znovu zabrali a dostali se do vedení 2:1. Péťa vybojoval v prostoru půlící čáry balonek, předložil jej Tomovi a mladý stavitel se prosadil střelou mezi nohu a ruku opět výborně chytající brankářky žlutých. Uvedený Péťův souboj vyvolal v táboře žlutých určitou vlnu nevole směrem k rozhodčím, ale i náš obránce v pozápasovém rozhovoru před kamerami České televize uvedl, že byl u balonku pravděpodobně první.

A pak už v našem dresu začal úřadovat dnes nejgólovější hráč, totiž Vlastík. Ten byl sice s příchodem Šafíka degradován do čistě obranných řad, ale po počátečním přivykání si na tuto pozici se do šancí dokázal také dostat a hlavně je i využít. K první brance se prokousal i s přispěním Šafíka, udělal si pohybem prostor na středu hřiště a po úhybu do strany trefil přesně na delší tyč. Pak sice soupeř dokázal v přesilovce po takřka likvidačních Bohdanových zákrocích snížit na 2:3, ale dvě další trefy mladého chemika zápas definitivně rozhodly. U první z nich mu přihrával Bohdan (mimochodem svou jubilejní desátou asistencí v této sezóně), jenž shodou okolností v dané situaci zrovna začínal také něco reklamovat, nejspíš nějaký faul či co, a odražený míček už nebylo těžké doklepnout do sítě – stačilo jen netrefit nikoho v cestě. To nejlepší si však nechal nyní již burčákem opojený mladík na konec. Neukvapil se v nadějné pozici střelou, ale po jejím naznačení obešel jednoho nebo dva obránce a vykoupal i slečnu v brankovišti, takže následným bekhendem už jen stačilo strefit horní prostor branky. Fanoušci byli u vytržení, samou radostí začali zpívat, tančit, křepčit a o pár minut později také už definitivně slavit nakonec poměrně jednoznačné vítězství 5:2, které se ale zpočátku nerodilo úplně lehce. Pohár nezvyklého tvaru tak poprvé v sezóně doputoval až do Újezda.

Statistiky: Vlastík 3+0, Bohdan 1+1, Honza 0+2, Tomáš 1+0, Péťa 0+1. Vyloučení 1-0, využití 0-1.

Závěr

Už je to tady! Po neúspěšném finále z prvního turnaje tentokrát slavíme titul. Média vynášejí hráče do nebes, fanynky omdlévají a čtenáři dychtivě skupují všechny sportovní plátky! Kromě napínavého zápasu s Prasaty jsme byli docela suverénní a ani semifinále jsme si původně nemuseli zkomplikovat tak, že jsme jeho nástrahami nakonec málem ani neprošli. Nakonec to bylo takové štěstí v neštěstí. Ukázalo se, že lépe než nějak složitě lepit prořídlý tým, je spolehnout se na zdravé jádro, které naštěstí fyzicky vydrželo až do konce.

Během turnaje se do výborné pohody skvěle rozchytal také Jindra, na nějž se při rozvláčných popisech semifinálových a finálových situací poněkud zapomnělo, a to vskutku neprávem. Právě on byl totiž jedním z klíčových faktorů, když střely a nahození zbytečně nevyrážel, ale naopak si je i přeš některé nepříjemné skrumáže před sebou dokázal pěkně najít, schovat pod svá křídla a v rozhodujících chvílích náš podržet. Jenom škoda, že si taky nepřipsal žádný kanadský bodík, protože jeho kvalitní výhozy by si to zasloužily.

To hráči v poli v této oblasti zaznamenali velký přísun. Nejvíce štěstí v zakončení a zřejmě i příležitostí měl Vlastík, který nasbíral bodů 14, Tomáš 11, Bohdan 8, Péťa o jeden méně a Fanda neméně krásných pět bodů. U posledního jmenovaného byl ale vyzdvihnul i obranou práci, kdy dokázal zhatit i nebezpečně vyhlížející kličky záludných útočníků. Taky Tomáš se obětavě vracel, ale celkově celý tým výborně šlapal, i když zpočátku nám trošku vázla rozehrávka, ale naštěstí se vše nasměrovalo do správných kolejí. Jenom škoda, že u toho nemohli být i zranění nebo jinak indisponovaní hráči, proto alespoň na dálku přejeme co nejrychlejší uzdravení.

Kromě výkonu a výsledku nás může hřát ještě další skutečnost, totiž že jsme se dostali do pětibodového vedení v celkové tabulce s 25 body. Za námi jsou Divoká prasata a potom s velkým odstupem ostatní týmy. Tak hlavně nepolevit!