Zápasy AFL: šesté kolo

24.01.2015 Hrací den č. 6

Úvod

Po dlouhé odmlce nás přivítal další, již šestý, díl seriálu zvaného AFL. Zahájili jsme tak tažení druhou polovinou základní části a také soutěžní rok 2015. Sestava nakonec vykrystalizovala poměrně jasná, ale cesta ke konečnému a v rámci možností ideálnímu stavu nebyla jednoduchá. Původně nahlášeného brankářského veterána Vaška skolila uprostřed týdne zákeřná rýmečka, a tak svoje místo přepustil Jindrovi. Dalším, kdo účast přislíbil a zároveň následně odřekl, byl Radek, jenž dal přednost sličné angličtinářce a šel se vzdělávat. S předstihem jsme mohli počítat s absencí bratří Hladkých, když náš, dá se říci nehrající kapitán, Bohdan laboroval také s nějakou virózou a Fanda přestoupil do jiného týmu. Místo pohřbívání soupeřových nadějí na body vyprovázel v muzikantské skvadře hned dva nebožtíky na jednu z nejdelších cest. Abychom měli ty absence úplné, neúčastnil se ani milovník vína, žen a zpěvu Ondra, který stále asi není sportovně fit.

Přes strašidelně dlouhý výčet absencí jsme dali dohromady šest lidí do pole, když se ke tradičním účastníkům takřka všech soutěžních dní Tomovi, Šafíkovi, Vlastíkovi, Adamovi a Petrovi, jemuž můžeme děkovat kromě účasti samotné i za dopravu, přidal také mladý strojař Péťa. Ten zmeškal většinu podzimní části vinou zranění kolene, ale nyní je již stoprocentně připraven. Vzhledem k tomu, že jsme si vyjmenovali takřka polovinu obyvatel Újezdu, pojďme se převléci a hurá na hřiště!

V zápalu boje

1. zápas: SHM Újezd u Brna – Ho Či Minovo komando 7:1

Přiznejme si, až takové „hurá na hřiště“ to nebylo. Přijeli jsme asi deset minut před začátkem našeho mače a jediným, kdo nás již toužebně očekával, byl Šafík a snad rozhodčí. Naštěstí se vzápětí objevil i Jindra, a tak jsme byli kompletní. Prakticky na všech hráčích nebyla vidět zrovna ohromující chuť do hry. Při rozehrávání se místo nás po hřišti ploužily jen naše stíny a nejinak tomu bylo i v úvodních minutách zápasu. Naštěstí se Vlastíkovy černé předtuchy, že za první tři minuty dostaneme dvě branky, po nichž začneme konečně hrát, nepotvrdily. Soupeř, který nás početně zhruba dvakrát převyšoval, hrál s velkým nasazením, ale nějakou pořádnou šanci, či dokonce gól, si rovněž nevypracoval. Snad až v nějaké osmé minutě se skóre poprvé měnilo, a to v náš prospěch, když první přesilovku v zápase vyžil Šafík dorážející Péťovu střelu.

Jenomže naše vedení netrvalo dlouho. Náš tlak právě kulminoval, když soupeř vystihl naši rozehrávku a unikající útočník taktéž až z dorážky překonal bezmocného Jindru. Sudí tak během prvního dějství na účet obou týmů připsal pouze po jedné čárce. Byli jsme herně přeci jen lepší, a tak nebyl důvod přes vyrovnaný stav pochybovat o naší výhře. Za ní jsme vykročili poměrně záhy, když Tomáš našel Adama, jehož konečně paní Štěstěna políbila, když proměnil svou asi stopadesátou střelu. Na 3:1 zvyšoval v naší druhé přesilovce Vlastík, který se zjevil po nádherné Tomově křizné přihrávce před odkrytou brankou. Do poslední sirény jsme se prosadili ještě čtyřikrát, z toho jednou opět v přesilovce a jednou asi sekundu před závěrečnou sirénou. Tuto poslední tečku měl na svědomí, tuším, Petr, takže skórovali všichni hráči týmu. Nejvíce však vyčníval dvorní nahravač Tomáš, nějaké ty body si připsal i dosud nezmiňovaný Šafík, jemuž navrch připsali i druhý Vlastíkův gól. Zvítězili jsme tedy 7:1 a snad se tak nějak rozehřály k následujícím a zapeklitějším zápasům. Na druhou stranu ale Komando také nejsou žádní nazdárci, což potvrdili zhruba o tři hodiny později jednoznačným vítězstvím nad dnes trápícími se Lesonicemi. Za zmínku stojí také historický moment proměnění tří přesilovek ze tří hraných. Ani v archivech sahajících někam ke konci Třicetileté války nedohledali historikové podobný zápis našeho celku.

Statistiky: Tomáš 1+3 Vlastík 2+0, Šafík 1+1, Petr 1+1, Péťa 1+1, Adam 1+0. Vyloučení 0-3, využití 3-0.

2. zápas: SHM Újezd u Brna – Jamaica 4:3

Do druhého zápasu jsme nastoupili jako vyměnění, ale změnil se také soupeř, kterýmžto byla Jamaica, zlými jazyky přezdívaná Fbc Horní Uhry. Tento agresivně, ale nutno dodat také poměrně férově do těla hrající soupeř s šikovnými individualitami dělá mnoha kvalitním celkům problémy a to se potvrdilo také v tomto střetnutí.

Zápas začas docela svižně, hra se přelévala nahoru-dolů, ale její těžiště spíše oscilovalo okolo středové čáry. Přesto bych si troufnul tvrdit, že jsme měli více ze hry my. Jenže to, co se nám nedařilo ani na čtvrtečním přáteláku, ani v dnešním prvním utkání, jsme nedokázali setřást. Totiž nemohoucnost v zakončení. Přestože se naše hra dost zvedla, stále byla vidět taková nejistota na balonku, pramenící pravděpodobně z naší malé zápasové praxe z posledních týdnů. Dnes ji počtvrté jsme po faulu u mantinelu na Péťu dostali výhodu přesilové hry a s tím i možnost konečně otevřít skóre. Přesilovku jsme opět odehráli dobře, ale přes několik nadějných střel jsme si stoprocentní úspěšnost v této činnosti neudrželi a branku nedali. To se změnilo až o pár momentů později, když Vlastík po akci s Adamem našel před zívající brankou Toma, jemuž se podařilo potvrdit vzestup vodami kanadského bodování a zacílit přesně. Z vedení jsme se, podobně jako v minulém zápase, neradovali dlouho, protože ještě před poločasovým hvizdem nám soupeř po docela šťastné přihrávce zpoza brány vyrovnal.

Skóre 1:1 nechávalo vypsané kurzy poměrně vyrovnané, tipéři, ale i prostý divácký lid lačnili po dalších florbalových minutách a napínavém rozuzlení. Nedlouho po začátku druhé půle však naši příznivci začínali své tikety trhat a z úst jim létaly slova začínající na písmena „k“ a „p“, protože se Jamaica dostala poměrně rychle do vedení 3:1. Nejprve jsme nedokázali ubránit přihrávku v situaci dvou proti jednomu a další nepříjemností byla střela od modré čáry naváděná přesně k tyči nad Jindrovy betony. Bratia Slováci byli na koni, naopak my jsme prožívali docela hlubokou krizi a sužovaní nyní již rychle sílícím úbytkem sil zrovna nehýřili vírou v obrat. To jakoby nastartovalo konečně vystřízlivělého Vlastíka, který měl před zápasem zvláštní tušení, že buď bude hvězda, nebo něco krutě pokazí. Tento typ zápasů mu ale sedí a nejinak tomu bylo i dnes, a tak kdo nemá žaludek na čtení jeho vlastních ód na svou osobu, nechť rovnou přeskočí k zápasu s Dohodou. Při Radkově absenci byl v podstatě jediným, kdo opakovaně dokázal přetláčet v tvrdých osobních nadupané protihráče a čechrat je po fyzické i psychické stránce nekompromisními, leč v rámci pravidel povolenými hity.

Jeho sebevědomí i motivace rychle narůstaly a zanedlouho se mu podařilo zavelet k obratu, když, jak jinak než bekhendem, zúročil Adamovu přihrávku tvrdou střelou na zadní tyč. Stav 2:3 už přece jen vypadal nadějněji, stále by ale všechny body brali Jamaičané. Spolupráce těchto dvou hráčů však přinesla ovoce ještě jednou, a protože soupeř mezi tím Jindru nepřekonal, slavili jsme vyrovnání! Tentokrát se vše událo tak, že Adam šikovně prostrčil na nadšeného chemika podél mantinelu, Vlastík vyvázl z off-sidové pasti a ocitl se za obranou. Po třech rychlých krocích už dělal blafák brankáři. Ten se mu sice nepodařil úplně podle plánu, když namísto zakončení k tyči mířil mezi betony. Tam se naštěstí nacházela skulinka, skrze kterou balonek proniknul až do branky. Adélka, která ráno v době odchodu svého milého na florbal slovy Karly Kryla „Spala jak víla, jen vlasy halily ji, jak zlatá žíla, jak jitra v Kastílii, něžná a bílá jak rosa na lílii, jak luna bdící.“ musela být nyní již nejen bdící, ale také na Vlastíka myslící, když měl v tomto zápase tolik štěstí.

Nálada na hřišti i v hledišti se rázem o 180° otočila. Do konce utkání tou dobou mohly zbývat nějaké dvě minutky a v hlavách obou celků už možná začínal hlodat nájezdový červíček. Tempo zápasu však nijak nesláblo a vzhledem k tomu, jak zmiňovanou dovednostní disciplínu milujeme, bylo hlavně v našem zájmu vstřelit rozhodující branku. Čas plynul neúprosně rychle. Přibližně padesát sekund před koncem základní hrací doby udělal jeden protihráč naprosto začátečnický blikanec, kdy se na polovině hřiště zavěsil do vzduchu a hlavičkou, za níž by se nemusel stydět ani nejmenovaný bývalý sparťasnký fotbalový blikancoý expert, poslal svůj celek do oslabení. Najednou se nám naskytla výborná příležitost definitivně zvrátit zápas na svou stranu. Ne že by byla tato početní výhoda zahraná nějak špatně, ale přes některé šance zdála se býti poněkud křečovitou. Měli jsme pár neúspěšných pokusů a jeden souboj na polovině hřiště, kdy visel na vlásku soupeřův samostatný únik na Jindru. Když jsme po faulu rozehrávali standardku v útočném rohu, do nájezdového rozuzlení zbývalo osm sekund. Po trochu kostrbatých přihrávkách měl rozhodnutí na své holi Péťa, ovšem střela mu v kritické situaci nesedla. Balonek následně nedoskočil k nikomu jinému, než k Vlastíkovi, který jej v čase 29:58 z první pohotově doklepnul do odkryté klece. Není proto divu, že na zástupech našich rozvášněných fanynek v tu chvíli nezůstal ani jediný kousek oblečení, ba ani jedna jediná nitka. Mužská část našeho fanklubu vrhala na hrací plochu naštěstí jen kelímky s pivem, jejich šat zůstal tam, kde měl. To vše se ve vzduchu mísilo s Tomovým huróským řevem, kterým oslavuje (nejen) důležité góly, takže dokonce i Dan Koubek se sluchátky na uších zaznamenal, že se něco zajímavého děje.

Po alespoň částečném vyklizení hrací plochy bylo učiněno povinnosti za dost a dohrány poslední dvě sekundy tohoto utkání. V nich ještě soupeřův útočník zkusil ihned po vyhraném buly střelou na náhodu vyrovnat, ale na výsledku to už nic nezměnilo, už kvůli tomu, že tento projektil ani nemířil na branku. Po nakonec velmi šťastném vítězství 4:3 jsme tak dnes zůstávali stoprocentní.

Statistiky: Vlastík 3+1, Adam 0+2, Tomáš 1+0, Péťa 0+1. Vyloučení 0-2, využití 1-0.

3. zápas: SHM Újezd u Brna – FbC Dohoda Brno 6:3

Zatímco fanoušci patřičně oslavovali vítězství nad Jamaicou, hráči využívali dvouzápasovou pauzu před svým posledním vystoupením dne k regeneraci a občerstvování. Sebevědomí bylo sice vysoké, ale respekt k soupeři taky. Posledním sokem totiž byla Dohoda, která nám v posledním vzájemném souboji dokázala vyrovnat půl minuty před koncem, aby nás definitivně dorazila v samostatných nájezdech.

Dnešní utkání jsme však začali až nebývale dobře a hlavně efektivně. Dvě zajímavé akce v prvních dvou minutách znamenaly naše vedení 2:0. První branka padla v podstatě jen několik okamžiků po úvodním vhazování a stála opravdu zato. Tři naši hráči rychlými a přesnými přihrávkami dokonale vyšachovali laxní čtverku soupeře, takže zbývalo jen uklidit balonek do prázdné branky. Jmenovitě se to bez nápovědy přítele na telefonu a publika v hale těžko popisuje, ale nejspíš tam figuroval Péťa, Tomáš a Šafík. Druhou branku pak měl na svědomí nejspíše Adam.

Jenomže jak rychle jsme vedení nabyli, tak rychle jsme jej také pozbyli. Stejně jako v již zmiňovaném minulém vzájemné střetnutí jsme se nedokázali vyvarovat chyb v rozehrávce a opět to mělo fatální, čili gólové následky. Dohoda, která prakticky nic nehrála, opět slavila úspěch svým typicky uspávacím herním přístupem, kterým nejprve svou oběť ukolébá a pak udeří. Stav 2:2 vydržel po většinu první půle. Teprve až v posledních minutách tohoto divadla se na scénu opět dostaly zajímavé situace. Na 3:2 v náš prospěch poupravil skóre štěstím víc než rozumem oplývající Vlastík, jemuž na střed předložil od mantinelu Tomáš. Samotné zakončení byla spíše taková šmudla po zemi k tyči, ale možná právě díky tomu překvapila brankáře bílo-modrých. O vedení jsme ale znovu a rychle přišli. Mohla za to standardka po nechtěné malé domů, k níž se nikdo z hráčů v našem dresu nerozhodl vážit krok, a tak ji Jindra ukryl v rukavicích. Dohoda, jež nejvíce hrozila právě ze standardních situací, tak opět potvrdila svou sílu. Ale hned po následném buly zažil své nejzářnější momenty dne Šafík, který předvedl akci hodnou nominace na Zlatou helmu za celou sezónu, když velmi efektivně využil v souboji jednoho proti jednomu svého fríčka, po němž na stříbrném podnose předložil Tomovi před prázdnou branku. Touto brankou do šatny jsme tak opěr strhli vedení na tu správnou stranu.

Přes evidentní, ale zároveň zbytečnou nervozitu na holích zejména obránců jsme ve druhé půli neinkasovali, ale naopak zasadili soupeři možná rozhodující úder. Při této akci se blýsklo duo Adam-Tomáš. Nutno podotknout, že také tento moment musel polahodit očím i těch nejnáročnějších florbalových příznivců. V situaci dva na jednoho se narážečkou naši útočníci zbavili bránícího hráče, poté obchodní akademik Adam, maje balonek na vlastní holi, krásnou kličkou položil brankáře, ale k překvapení všech nezakončil, nýbrž vrátil před prázdnou branku Tomovi, který snadno slíznul další sladkou gólovou smetánku. Dále se tedy pokračovalo za stavu 5:3, ovšem Dohoda praktikujíc trpělivě stále stejný herní styl zbraně neskládala.

To dokazovalo odvolání brankáře již dvě minuty před koncem řádné hrací doby. Po něm nás na delší dobu zamkla na vlastní polovině, odkud jsme balonky už jen vyhazovali a zkoušeli štěstí na prázdnou branku. Ani Tomův, ani Vlastíkův pokus však správným směrem neletěl, a tak stále nebylo definitivně rozhodnuto. Přímo z rozehrávky z vlastního obranného rohu pak znovu zkusil štěstí Vlastík, jenž si v zápalu boje nevšiml brankářova návratu mezi tři tyče. Tentokrát jeho lob dokoce mířil doprostřed branky, těsně před ní se k němu přes obrovité obránce soupeře prosmýkl Adam, který jej pěkně při dopadu sklepnul mezi betony stále ještě stojícího brankáře. A to byla definitivní pečeť na naše vítězství 6:3 i celý úspěšný půlden.

Statistiky: Adam 2+1, Tomáš 2+1, Vlastík 1+1, Šafík 0+2, Péta 1+0, Petr 0+1.  Bez vyloučení.

Závěr

Šestý hrací den máme a za sebou je více než příjemné opět se hřát na prvním místě tabulky. Výkon to z naší strany sice nebyl dokonalý, ale v rozhodujících chvílích jsme vždy dokázali zapnout a třeba i šťastnějšími brankami prolomit střeleckou nemohoucnost ze zahozených vyložených šancí. Zároveň nás výborně podržel Jindra. Herně se máme v čem zlepšovat, ale rověž i na co navazovat. S vyšší tréninkovou i zápasovou zátěží snad vypilujeme jak zrychlení a zpřesnění v útoku, tak hru v obraně, protože v obou těchto sférách jsme dnes nakupili až nezdravé množství chyb. Na druhou stranu jsme byli svědky několika výstavních akcí, za něž by se nemuseli stydět ani Švédové na mistrovství světa, takže fanoušci ve vyprodané hale jistě nelitovali cesty a nákupu drahých vstupenek. Mimo jiné viděli také čtyři využité přesilovky z celkových pěti, které jsme dnes měli k dispozici, takže byli svědky přepsání florbalových dějin.

Zatímco čelo v tabulce týmů jsme díky výbuchu Lesonic a jednozápasovému náskoku na Gang opanovali, v čele individuálních statistik vystřídal našeho Šafíka obávaný technik ze Syrovic Gregr. Honzínho dnes jistě nebodoval podle svých představ, ale i přes bacila, co se na něj snaží vlézt, ukázal fanouškům nejen něco ze svých kouzel, ale i bojovný výkon na hranici vyčerpání. Za odměnu zůstává alespoň nejlepším nahravačem v soutěži. Na třetí místo v kanadském bodování se vyhoupnul Tomáš, který se dnes blýskl osmibodovým ziskem, stejně jako Vlastík, jenž uzavírá první desítku těchto statistik.

Věřme, že se našim borcům bude dařit i za měsíc, kdy nás čekají další tři zápasy na cestě k roztřídění týmů do záludných vod play off.