Zápasy AFL: čtvrtfinále

31. 5. 2016 Play off – čtvrtfinále

Úvod

Letošní sezóna nám pokročila do stádia, kde se rozhoduje mezi úspěchem a neúspěchem. Na tento tenké hraně se náš tým ocitl v nelehké, leč však velmi dobře známé situaci, kdy postrádáme řadu hráčů základní sestavy. Tentokrát si černého Petra vytáhli z různých důvodů Péťa, Tomáš a s výjimkou jednoho zápasu i Radek. V situaci, s níž by se těžko potýkala i trenérská legenda Ivan Hlinka, se musel trenérský kolektiv našeho celku spolehnout pouze na tři obránce, a to Vlastíka, Petra a Pavla, a na stejný počet útočníků, jmenovitě Ondry, Šafíka a Adama. Roli masérky plnila jako obvykle Kamča. Koní Hlavy, náš staronový soupeř, měl patrně podobné problémy s početností sestavy, a tak experti očekávali spíše taktickou bitvu s minimem naběhaných kilometrů než aktivitu na pokraji vyčerpání. V kombinaci s klimatem v hale však došlo oba jevy současně. Přesto se diváci ve většině zápasů nenudili, neboť se branky rodily na obou stranách.

Taktika obou týmů byla jasná – první zápas je zlomový, protože se jistě nikomu nechtělo jezdit ještě v neděli k rozhodujícím zápasům.

 V zápalu boje

1. zápas: SHM Újezd u Brna – Koní hlavy 5:6

Důležitý první zápas jsme začali s až nečekanou vervou a prezentovali se nadějným tlakem, z něhož jsme však nevytěžili žádný gól, a tak zákonitě přišel trest. Od té doby jsme již jen (neúspěšně) dotahovali a zápas prohráli o jedinou branku 5:6. Ocenit však můžeme přesilovky, v nichž jsme byli proklatě nebezpeční. Koňáci s námi nejednali zrovna v rukavičkách, a tak jsme v zápase měli hned dvě možnosti. O rozruch a náznaky šarvátek se staral muziku nejvíce tvrdící Radek, což těžko nesl jak nejlepší hráč soupeře, tak i ostatní. Náš Ráďa ale zároveň stíhal i podporovat útok, až se nakonec stal našim nejčastěji bodujícím hráčem v zápase. Jak se později ukázalo, byla to zároveň taková jeho labutí píseň v letošní sezóně AFL. Bohužel ani Radkovy body k vítězství nestačily.

Statistiky: Radek 2+1, Ondra 1+1, Adam 1+0, Petr 1+0, Šafík 0+1. Vyloučení 0-2, využití 2-0.

2. zápas: SHM Újezd u Brna – Koní hlavy 5:2

Po nekonečném čekání na druhý zápas, odjezdu a zase příjezdu řady hráčů ze svých domovů a populárních fastfoodů jsme nastoupili ke druhému špílu. K zápasu jsme nastoupili již bez Radka a jeho úlohu fyzicky hrajícího beka převzal Vlastík. Ten vcelku nečekaně a do značné míry i nechtěně škádlil nervovou soustavu soupeře natolik, že ten se uchyloval k přehnaným zákrokům za hranicí pravidel a neustálým diskuzím s rozhodčím. Na programu byly nezřídka vyloženě mstivé zákroky po neúspěšných férově prohraných soubojích v podobě sekání s míčkem přes ruce bez jakékoli snahy hrát míček, vždyť ten se nacházel o metr níž. Nejvíce do kožíšku dostával Vlastík, až se soupeři podařilo vyléčit jeho kotník, který byl snad jedinou části těla, která ho po zápase nebolela. Koňáci postupem času naprosto rezignovali na hru a navíc si proti sobě poštvali i vyprodané publikum v hale, které nás hnalo za vyrovnáním zápasové série. Takovou diváckou podporu nepamatují ani ti nejstarší dědóšci z předválečných let. Po vyrovnaném prvním poločase se nám podařilo v tom druhém sérií branek strhnout slibné vedení na naši stranu. Nakonec jsme tedy bezpečně zvítězili v poměru 2:5. Po gólové stránce měl na této výhře lví podíl Adam, který se konečně dostal do správné provozní teploty.

Statistiky: Adam 4+1, Vlastík 1+1, Petr 0+2 , Šafík 0+1. Vyloučení 0-1, využití 1-0.

3. zápas: SHM Újezd u Brna – Koní hlavy 4:10

Ve třetím zápase se hrálo o mečbol pro postup mezi nejlepší čtyři. Podpořit nás dokonce přišel skalní fanoušek Zdené. Hráči Koních hlav si údajně před tímto soubojem u Dana „Bettmana“ Koubka stěžovali, že je nikdo v semifinále nechce. Novináři čerpají pouze z neověřených zdrojů, a tak není pravdivost této informace zcela potvrzená, nicméně pravdou je, že celý zápas sledoval šéf soupeře ze své VIP lóže a také to, že Koňáci otočili svůj přístup k zápasu o 180°. Najednou se vůbec nehádali, nehráli zákeřně a naopak se věnovali pouze sportovní stránce hry. Zpočátku jim to moc ovoce neneslo, protože jim Adam opět sázel gól za gólem…

Jenže soupeře ani tento šokující úvod zápasu nezlomil, dařilo se mu na obdržené branky rychle odpovídat a z nepříznivého stavu 2:4 se dostal až na pohádkových 10:4. Na tomto  pro nás hororovém výsledku se snad podílela špatná fyzická kondice našeho mužstva, kdy unavená obrana nestíhala bránit hlavní útočné eso Koňáků a útočníci se pro změnu nestíhali vracet s agilními obránci soupeře. Prostě si z nás slušně řečeno dělali dobrý den. V našem psychicky výborně odolném mužstvu to u některých jedinců působilo značné problémy s morálkou, ale i tak jsme byli rozhodnutí ještě se v neděli o kýžený postup poprat, navíc s vidinou posílení o Toma s Radkem, kteří předběžně svou účast potvrdili.

Statistiky: Adam 4+0, Šafík 0+2, Petr 0+1. Vyloučení 0-1, bez využití.

4. zápas: SHM Újezd u Brna – Koní hlavy 3:4 sn.

Jenže ani jedna z posil nakonec naše řady nerozšířila, Radek byl ještě zřejmě v komatu po babských hodech a Tomovi do toho něco vlezlo. Sestava tak zůstala stejná, ovšem Petr s bolavým stehýnkem již předem upozorňoval, že jej můžeme počítat tak za půl hráče, a Pavel z důvodu únavy nejdřív neplánoval jet ani na čumendu, ale vzhledem ke stavu našeho kádru se nakonec obětoval a znovu oblékl modrý dres.

Včera se zdálo, že mají Koňáci ve fyzické kondici navrch, ale jeden běhavec jim chyběl, a tak jsme tentokrát dokonce měli v naběhaných kilometrech mírně navrch. Z toho opět pramenil náš úvodní tlak. Naše útočné snahy korunoval až Šafík tradičním fríčkem zpoza branky. Brankář koňáků sice Šafíkův úmysl přečetl, ale ani tak neměl šanci jej zhatit. Byl to vůbec první Šafíkův gól v sérii, ale v této sérii až nezvykle často chybující administrativa soutěže mu jej oficiálně nepřiznala. Vedení se nám dařilo chvíli držet, jenže pak přišel v těsném sledu tandem dvou soupeřových gólů a zase jsme museli dotahovat. Podařilo se nám ale vyrovnat a později zápas znovu otočit na svou stranu. Nejprve využil závaru na brankovišti Vlastík a doklepl balonek do sítě. K asistenci se ochotně přihlásil Ondra. Pak přišlo naše vyloučení, které pořadatelé do statistik nezahrnuli, ale právě v něm využil nekoncentrovanosti žlutých Adam, který se šikovně prosmýkl mezi dvěma a dokázal oblafnout i jejich tradičně výborně chytajícího brankáře. Vedení 3:2 jsme drželi až do 13. minuty druhé půle, kdy si Vlastík při rozehrávce uvědomil, že vítězství by znamenalo rozhodující zápas a tím možná i náš postup, a tak s vidinou volnějších víkendů raději nabídl přihrávku vzduchem jednomu z Koňů, ten ji bravurně zpracoval a ze vzniklé situace jsme dostali vyrovnávací branku.

Přes náznaky šancí se už ani na jedné straně skóre do závěru zápasu neměnilo, a tak přišla na řadu pověstná dovednostní disciplína, kterou netřeba blíže představovat a na jejíž výsledek není těžké vsadit. Jako první jeli Koňáci, ale jejich první zástupce neuspěl. Zato náš nejlepší střelec Adam dokázal přes značný úhel dotáhnout kličku do zdárného konce. Velkou smůlu jsme pak měli ve druhé sérii, kdy Ondra trefil, podobně jako Vlastík ve 2. kole, břevno. To prakticky definitivně rozhodlo, protože dál už byl Jindra proti Koňákům na brankové čáře naprosto neškodný, a tak byla jen otázka času, kdy někdo proti pořád dokola jezdící hvězdě soupeře nedá. První v takové situaci byl Petr, ale ten si z dlouho stojícího brankáře nedělal velkou hlavu a rovnou od modré čáry vymetl pavučinky v horním růžku jeho branky. Ve svých 80 letech se tak najednou stal hlavní hvězdou sportovních zpráv po celém světě. Adam, který už se před Petrovým nájezdem optimisticky chystal do sprch, se tak ještě musel postavit na hřiště. Damoklův meč visící proklatě nízko se mu však odvrátit nepodařilo, brankáře neprostřelil a napsal tak definitivní tečku za naším vystoupením nejen v tomto zápase, ale také v celé čtvrtfinálové sérii a v celé sezóně.

Statistiky: Šafík 1+0, Vlastík 1+0, Pavel 0+1, Ondra 0+1. Bez vyloučení.

Závěr

Letošní čtvrtfinálové boje připravily fanouškům hned dvojí překvapení: V zápasech o medaile budou chybět oba loňští finalisté! Ano, čtete správně, kromě nás vypadl i největší favorit tohoto ročníku RON Software, a to s nečekaně posílenými Amíky. Z loňských čtyř nejlepších celků se stejný počin podařil zopakovat tedy pouze Flamingos. Posledními nejmenovanými semifinalisty je tým Hattricku. A proč vlastně o těchto týmech hovoříme? Vezmeme-li v úvahu momentální hráčskou krizi v našem celku, tak při pohledu na fyzickou i technickou kvalitu těchto postoupivších týmů bychom mohli očekávat sérii potupných výprasků v obou zbývajících kolech a to snad ani nemáme zapotřebí. Navíc ty volné víkendy…

Přes vyřazení s hratelným soupeřem jsme ale sezónu zakončili důstojně. Výsledek odpovídá celkovému přístupu hráčů k florbalu v letošní sezóně a není se co divit, že řada z nás má jiné priority. Připočíst musíme zdravotní komplikace, jichž bylo v této sezóně víc než obvykle. Uvidíme, jestli se vyplní optimistické předpovědi, že to s naší docházkou bude v příštím ročníku lepší. Určitě máme na čem stavět!