Vánoční Retro turnaj

II. ročník vánočního Retro turnaje v Újezdě

Jako blesk z čistého nebe přišla pozvánka na retro turnaj konaný v Újezdě u Brna jako vzpomínka na starou dobrou AFL, tedy na doby, kdy mnozí z nás dělali své první florbalové krůčky a o účasti v nějaké, byť třeba „jen“ amatérské, lize se jim ani nesnilo. To je i můj případ, proto nebudu, ba ani nemohu zabíhat do podrobností, kdy a jaké týmy brázdily vody tenkrát ještě malého potůčku, který se záhy proměnil ve veletok mezi amatérskými florbalovými soutěžemi. Kromě našeho týmu, který dostal pozvánku díky odpadnutí některého z původně přihlášených týmů, se turnaje zúčastnily i týmy Haluzářů, Realu Brno a Orlu Blažovice.

Hrálo se pouze ve skupině, a to systémem každý s každým, tým s nejvyšším bodovým ziskem byl vyhlášen jako vítěz. Hrací čas byl dvakrát dvanáct minut.

Na poslední chvíli se nám, respektive na tomto turnaji nehrajícímu kapitánovi Bohdanovi, podařilo pokládat celkem šestičlennou sestavu. V obraně to jistil Péťa a Radek, útočnou vozbu tvořil Tom a Ondra a páté kolo u vozu Vlastík, jehož účast byla ještě vpředvečer turnaje značně nejistá. Obvyklý problém s účastí kmenových brankářů nám pomohl vyřešit Jarda, který obětoval sebe i lyžovačku a postavil se mezi tři tyče. Náš fanklub, zdroj bulvárních informací o jednom z hráčů našeho týmu a jeho masérku představovala Vlastíkova Adélka.

Při úvodním losu, který následoval po slovu pořadatele a rozdání tekutého dopingu všem zúčastněným, nás dnešní kapitán Ondra poslal hned v prvním zápase turnaje na plac, proti nám stanuli Haluzáři, kteří byli vzhledem k početnosti sestavy i sportovním dovednostem pravděpodobně favority turnaje. Celý první poločas byl jako zlý sen, prohráli jsem jej, tuším, v poměru 2:5. Ne že by byl náš herní projev tak špatný, ale Haluzářům do naší branky spadly snad všechny střely i nestřely a potrestali tak veškeré chyby v naší rozehrávce i Jardovu nepozornost. Ve druhé půli jsme sice také nezačali nejlépe, skóre se snad vyšplhalo v jednu chvíli na naprosto otřesných 2:7, ale potom se nám konečně začalo dařit překonávat Michala, který podával velmi slušný výkon. Především díky Radkově přesné mušce, který byl mimochodem u všech našich branek v tomto zápase (4+2), se nám podařilo snížit na rozdíl jediné branky. Přes několik slibných příležitostí a nadějných střel už jsme na kýžené vyrovnání nedosáhli a utkání tedy skončilo naší porážkou v poměru 6:7.

Ve druhém zápase jsme narazili na Real Brno, vítěze prvního ročníku AFL z roku 2002, který však byl pro nás velkou neznámou. Jak se ale hned ukázalo, nejednalo se dnes o tým běhavý a ani účinnou taktikou svázaný. Tolik prostoru jako v tomto zápase nemíváme v naší malé tělocvičně snad ani na trénincích, o kterých zasvěcení vědí, jak vypadají. A to ještě bylo na tomto turnaji hřiště oproti tréninkům zúženo. Dobrým pohybem i tím, že se nám podařilo hru roztáhnout na celou šíři hrací plochy, jsme se dostávali do mnoha pohledných kombinací, které však za první poločas vyústily pouze ve tři góly do sítě soupeře. Ale i Real se dokázal jednou prosadit. Jedna mrška, která se po odrazu od břevna naší branky nepodařila Jardovi vytáhnout ven z branky, doskákala až za brankovou čáru. Poločasové skóre 3:1 tedy značilo, že jsme naši převahu nedokázali plnohodnotně zúročit. To se však podařilo v dějství druhém, kdy jsme konto brankáře Pazourka (jehož křestní jméno bohužel neznám) zatížili dalšími osmi brankami. Tedy vlastně devíti, ale Tomova poslední nebyla kvůli závěrečné siréně uznána. Do tabulky jsme si tak připsali naše první vítězství. 11:1.

V posledním našem vystoupení jsme narazili na tým Blažovic. Vzhledem k vývoji turnaje se jednalo o zápas o druhé místo, protože Haluzáři již nemohli být na prvním místě předstiženi. Nedávný přátelák s týmem z území slavkovského bojiště napovídal, že to pro nás rozhodně nebude procházka růžovou zahradou. A taky že nebyla. Opět jsme sice byli týmem, který držel balonek častěji na svých holích a vytvářel si více šancí, ale špatné zakončení a lacino obdržené branky znamenaly, že jsme do šaten v polovině střetnutí odcházeli za nepříznivého stavu 2:4. Dokázali jsme se ale naladit na úspěšnější notu a brzy bylo vyrovnáno. Ani to nám ale nestačilo a i přes dobrý výkon soupeře jsme ještě zhruba minutu a půl před koncem vedli rozdílem dvou branek 6:4. Závěr zápasu nám ale hrubě nevyšel, možná jsme jej i trochu podcenili. Co se nepodařilo nám proti Haluzářům, to se proti nám podařilo Blažovicím. Devatenáct sekund před Drahošovým závěrečným hvizdem bylo srovnáno. Poslední okamžiky zápasu se odehrály převážně v rozích hřiště a skóre se tedy již nezměnilo … 6:6.

Remíza v posledním zápase nám vzhledem k lepšímu skóre stačila na stříbrnou příčku. Zlato a především pěkný putovní pohár urvali Haluzáři, kteří se sportovně nechali porazit Realem, aby měl pořádající tým alespoň nějakou radost ze života. Myslím, že můžeme být s předvedenou hrou spokojení, sice jsme se některých chyb vyvarovat nedokázali, ale předváděli jsme vesměs náš typický kombinační florbal s občasnými individuálními průniky. I přesto však naše územní převaha hrála spíše do karet soupeřům, zejména Haluzáři ji dokázali otočit ve svůj prospěch, kdy zahušťovali střed pole a po zisku míčku jej většinou ihned pálili na naši bránu z jakékoli pozice. To nám (s výjimkou Radka) asi nejvíce chybělo, častější střelba od modré čáry nebo z poloviny hřiště a případné dorážky. Vzhledem k rozměrům haly tímto způsobem totiž padala většina branek na turnaji. Opět se potvrdilo, že takový styl hry prostě nemáme v krvi, ale já osobně jsem za to i rád. Dobře jsem si zahrál a doufám, že za týden na dalším turnaji AFL-Brno budeme ještě o stupínek výše.

Tabulku turnaje i foto vítězů najdete zde.