SHM turnaj Kroměříž

SHM turnaj Kroměříž 01.05.2014

Úvod

Podobně jako známé fotbalové velkokluby ve všech předních evropských fotbalových ligách, tak také my na přelomu dubna a května honíme více zajíců. Po úspěšných úlovcích v podobě vítězství na devátém turnaji a především pak mistrovského titulu dlouhodobé soutěže AFL-Brno jsme jen o pár dní později zavítali do Kroměříže na turnaj pořádaný místním Salesiánským hnutím mládeže. Někteří ještě ani nestihli po náročných oslavách vystřízlivět a už se od nich očekávaly další sportovní výkony. Příkladem může být vždy usměvavý Šafík, který se turnaje nemohl dočkat do té míry, že dorazil na sraz o celou půlhodinu dříve. Úsměv mu ale rychle ztuhnul po příjezdu do haly, jejíž rozměry zůstaly poněkud za očekáváním, ovšem ve srovnání s kvalitou brankových sítí (před následnou úpravou) to by pohádka.

Ale pojďme ještě ke složení hráčského kádru, které bylo spíše přátelákové než turnajové. I když kdo ví, možná v budoucích sezónách budeme v takové sestavě hrávat i všechny ostatní turnaje. S potěšením jsme totiž využil pomoc od hlavních křídelnických hvězd, jmenovitě Petra, Pavla a Adama, z nichž navíc první dva jmenovaní obstarali i dopravu. Zatímco Pavlova družina se vydala vstříc zmiňovanému moravskému městu po dálniční síti lemované benzínovými pumpami a fastfoody, z nichž jeden pro doplnění sil navštívila, auto pilotované Petrem zvolilo romantickou cestu malebnou moravskou krajinou po silnicích menšího významu. Obě posádky přes mírné peripetie druhé jmenované nakonec šťastně dorazily do cíle a mohli jsme se tak těšit na slavnostní zahájení a sportovní zápolení.

Naše sestava čítala tři obránce, Péťu, Vlastíka  a Pavla, do útoku k Šafíkovi postavil jeho poslední dobou již tradiční spoluhráč Adam, zatímco druhý útok vytvořil Tomáš s Petrem. Na dnešní výjezd se s námi vydali dokonce i fanoušci, které představoval mladý Matěj, jeden z našich nejskalnějších fandů. Ten tak mohl opět nasávat turnajovou atmosféru a nové zkušenosti, kterých při svém mládí nasbíral podobným způsobem již celou řadu. Když jsme u těch zkušeností, další rozhodcovské sbíral během turnaje Tomáš, který s píšťalkou v ruce absolvoval hned několik zápasů.

Turnajová skupina

1. zápas: Újezd – Fryštenského hoši 9:0

V prvním oťukávacím utkání jsme narazili na tým, jehož název byl delší a složitější, než je uvedeno v nadpisu utkání. Již od úvodního hvizdu rozhodčího bylo o osudu zápasu rozhodnuto. Snad hned v první minutě otevřel střelou skrz klubko těl skóre Vlastík, jenž ještě do poločasové sirény zkompletoval čistý hattrick a po změně stran přidal ještě jednu branku, aby následně gólové hody útočníků odstartoval Adam. Těžko se o zápase nějak sáhodlouze rozepisovat, hrálo se spíše v tréninkovém tempu a na televizní kombinace nebyl prostor. Často měli více příležitostí obránci, neboť útočníci se obvykle vyskytovali v mlýnici před brankou, nebo u mantinelů a odváděli tak černou práci. V zápase jsme bez větších problémů zvítězili, přičemž někteří z nás se ani moc nezapotili.

2. zápas: Újezd – Hodslavice 11:1

Ve druhém zápase jsme narazili na soupeře o poněkud nižším věkovém průměru, než měli Fryštenského hoši, a tak si diváci slibovali dramatičtější a bojovnější představení. Toho druhého se dočkali, když se soupeř, místy asi i frustrovaný vývojem zápasu, místy uchyloval ke zbytečným a provokativním zákrokům. Bohužel píšťalka rozhodčího byla, stejně jako ve všech ostatních zápasech po hříchu němá.

Jinak se ale zápas v mnohém podobal tomu prvnímu. Opět jsme se snadno dostali do vedení, které dále narůstalo rychlostí Šafíkovy posvicové ranní stolice. Jedinou výjimkou byl moment, kdy jsme inkasovali první branku dne. To soupeř docela šťastně s tečí naší obrany snižoval na 1:3 ze svého pohledu. Rozdíl skóre se do konce utkání vyšplhal až na deset branek, a tak jsme po vítězství v poměru 11:1 mohli vyrazit vstříc kroměřížským šenkům, smažáku, bramboráku, sladkým knedlíkům a smaženým tvarůžkům. A neposlední řadě i točené zmrzlině.

Suma sumárum, nejzajímavější moment utkání se vlastně neodehrál přímo ve vymezeném časovém limitu, ale ještě před úvodním hvizdem rozhodčího. Nezvěstný byl totiž základní článek celého týmu Milan, takže málem došlo na vynucenou power play v našem podání. Splnil by se tak Vaškův odvěký sen, bohužel ale v jeho nepřítomnosti. Po několika neúspěšných pokusech v šatně a na sociálním zařízení byl nakonec mladý gólman odhalen spící spokojeně v rohu haly za mantinelem. Po jeho probuzení se mohlo jít na věc a zbytek vlastně už znáte.

3. zápas: Újezd – SHM Kroměříž 10:1

Ve třetím zápase jsme narazili na po nás asi největšího favorita, domácí Kroměříž. Zvláště vpředu operovalo několik běhavých a hbitých útočníků, naopak mezi třemi tyčemi stanul hlavní organizátor dnešního turnaje. Zato náš tým před zápasem moc hbitě nepůsobil. Předlouhou pauzu vyplňovali hráči většinou pospáváním, nebo alespoň poleháváním a hypnotizování imaginárních hodin v hale, abychom konečně přišli na řadu.

V úvodu zápasu nám vyšlo prakticky všechno, a proto asi nikoho nepřekvapí, že jsme kráčeli od první minuty bezpečně za vítězstvím. Skóre otevřel Adam, ale později se k nim přidala většina dalších hráčů, a tak již po odehraných osmi minutách náš náskok narostl na hrozivých 8:0. Ve druhé půli soupeř zaznamenal alespoň čestný úspěch, my jsme taky něco přidali, a protože góly pořádně nikdo nepočítal, není skutečná podoba skóre úplně jistá. Převládal ale názor, že to bylo 10:1. Zbývalo tedy dočkat se posledního zápasu, vyhrát jej, rychle se osprchovat na slavnostní závěrečnou ceremonii a vyrazit zpět k domovu.

4. zápas: Újezd – Tranzistoři 7:0

Jméno našeho čtvrtého, tedy posledního soupeře, je také poněkud zkomolené, ale na tom nesejde. Nakonec vlastně i my máme název trošku složitější. Důležitá je ale sportovní stránka věci. Žádné velké předzápasové analýzy statistického úřadu se nekonaly, ale i tak můžeme prohlásit, že vítězství v celém turnaji jsme měli již před tímto posledním mačem prakticky jisté.

Stejně jako ve všech předešlých utkáních, i v tomto jsme se ujali brzkého vedení. Nejvíce se o něj zasadila osvědčená zahajovací dvojice Šafík-Adam. Jenže to bylo na dlouhou dobu z naší strany vše. Soupeř se soustředil na urputnou defenzívu podpořenou aktivním pohybem a hrou do těla, ze které se občas snažil vystrčit alespoň jedno útočné tykadlo na zteč Milanovy branky. Jelikož ale ani žluto-černí nedokázali nic zajímavého vyprodukovat, odcházeli jsme do šaten s nejtěsnějším vedením. Ve druhé půli jsme asi trochu přidali na pohybu a v celkovém součtu této osmiminutovky se z toho urodilo šest branek. Žádnou jsme neobdrželi a Milan si tak připsal druhou svou druhou nulu a průměr půl obdrženého gólu za zápas. Pak už následovalo vyhlášení výsledků, přebírání cen a sprchování se, k ne zrovna milému překvapení všech, studenou vodou. Na závěr dne následovalo více méně samovolné bouchnutí obdrženého Bohemia sektu, jeho konzumace a cesta domů. Některé ze zmíněných momentů má dnešní kameraman Tomáš zaznamenané, tak se možná dočkáme i zajímavých videí.

Závěr

Máme treble! Tedy pokud připočteme dnešní pohár za první místo ke trofejím z AFL. V letošní florbalové sezóně jsme tak vyhráli všechno, co se dalo, týmové vedení tak může být spokojené a prodloužit hráčům smlouvy na další rok. Dnes to byla spíš taková oddychovka, ale pokud člověk chtěl, nebyl problém se pořádně vyřádit a zapotit. Těžko něco nebo někoho nějak konkrétně hodnotit. Dá se říci, že od Milana, který si asi moc nezachytal, přes obranu až po útok jsme předváděli pěkné týmové výkony a vzhledem k rozměrům hřiště asi předvedli maximum pohledných akcí. Po napjaté sezóně to byla docela markantní změna, žádné nervy, klídeček v zakončení a tak dále.

Jak již asi každý tuší, dnešní turnaj byl v mnohém takový zvláštní a osobitý. Na první pohled bylo patrné, že se jednalo o první ročník této akce, takže je do budoucna určitě mnoho možností ke zlepšení. Začátky bývají vždy těžké. Příliš velký počet týmů a tedy i zápasů jsou asi ty hlavní nedostatky, svou daň si vybrala i absence „profesionálních“ rozhodčích. Těžko ale říci, jak by se s dnešní hráčskou kvalitou vyrovnali. Hra místy připomínala spíše curlingové olympijské finále, když hráči divoce zametají led před klouzajícím se kamenem. Dnes někteří podobným způsobem zametali vše okolo sebe, zatímco rozhodčí všemu jen spokojeně přihlížel. Na druhou stranu to asi byla pro většinu týmů jedna z prvních turnajových účastí, takže až na výjimky vítězilo spíše nadšení ze hry a vděk za to, že vůbec nějaký turnaj byl. A tak to má být. Nevěřil bych, že to někdy řeknu, ale to jen my jsme holt zhýčkaní amatérskou ligou, v níž působíme. Na druhou stranu ve srovnání obdržených cen skoro vítězí ten dnešní turnaj.

Vzhledem k naší dominanci ztratil turnaj na dramatičnosti, tedy alespoň v sekci seniorů. Pokud se bude konat druhý ročník, pozvání nás nejspíše mine a bude to tak lepší. V kategorii do osmnácti let byly k vidění velmi vyrovnané zápasy, které měly často vyšší úroveň než zápasy dospěláků a které měly často i bouřlivou diváckou kulisu.

Dalším bonusem dne bylo alespoň nahlédnutí na krásy Kroměříže, která je městem opravdu pěkným a každému doporučujeme její návštěvu. Obědové posezení bylo taky parádní, škoda jen, že jsme nakonec zbytečně spěchali zpět na halu a nedali ještě nějakou tu rezavou vodu navíc. Naštěstí nás další posezení a v ještě početnějším složení nás čeká už za necelý týden, a tak se opět máme na co těšit!