Pohořelice 20.10.2011

Pětkový florbal

Po delší přátelákové odmlce nám bylo opět dopřáno k zápasu cestovat dále než do naší školní tělocvičny. Tentokrát však nebyla cílem brněnská hala Hattrick a v ní staří známí Haluzáři, jak by se mohlo některým nezasvěceným zdát, ale sportovní hala v Pohořelicích, kde působí tým, jehož součástí je i náš příležitostný spoluhráč z turnajů AFL, Tom Jarý.

K zápasu jsme se sešli v 19:15 středoevropského letního času tradičně na parkovišti u kostela. Historickou událostí se stal brzký příchod Toma, který tentokrát překvapil a nebyl na srazu poslední. Nakonec jsme se sešli až na Frantu všichni, navíc naše řady téměř po měsíci posílil i Petr Zahradník. A tak jsme se vydali jihozápadním směrem temnotami k cíli, o jehož přesné lokaci hned vedle hlavní silnice byl přesvědčen právě Petr. Ten totiž před mnoha zimami jezdil do této haly hrávat. Po poznávacím výletě napříč Pohořelicemi se ukázalo, že nalézti halu nakonec nebude tak snadné. A tak využil nápovědu přítele na telefonu Vlastík a naše koráby mohly úspěšně přistát u břehů zmíněného sportovního zařízení. Na Petrovu obranu nutno podotknout, že kolem haly opravu hlavní silnice vede, jenže za hlavní tah Pohořelicemi se opravdu označit nedá.

Dneska byl hrací systém poněkud netradiční. Soupeřů nebylo jak psů, ale snad jako kobylek, a tak jsme byli nuceni hrát na tři týmy, z nichž dva proti sobě hrály zápas a po uplynutí pětiminutové hrací doby se role vystřídaly. Na konci se měly porovnat výsledky zúčastněných týmů, ovšem k tomu pokud vůbec došlo, my jsme u toho nebyli, a tak ani nevíme, jak jsme v celkovém součtu dopadli. Každopádně jsme odehráli deset zápasů a pokud nás statistiky neklamou, tak s bilancí 5-3-2. Lépe všechno uvidíte z tabulky níže. Při hře na nás bylo patrné, že s pětkovým stylem příliš mnoho zkušeností nemáme, hra byla většinou poměrně neurovnaná, taková bez systému. Svůj podíl na tom měl i soupeř, na kterém byla znát neprofesionalita ve srovnání s Letohradem, proti kterému jsme získali s hrou v pěti první zkušenosti. Pohořeličtí spoléhali hlavně na bojovné pojetí hry, častou střelbu a případné dorážky, ovšem některé branky nám dokázali dát i po kombinačnější akci. Navíc jeden z jejich dvou týmů neustále a dobře napadal, což nebylo naší obraně zrovna příjemné. My jsme se na hřišti často hledali, místy jsme zbytečně volili namísto přihrávky kličku, přestože bylo jasně patrné, že nejlépe se prosazujeme po sérii rychlých přihrávek. Škoda, že některé pohledné akce zůstávaly bez gólové tečky.

Gólově nás táhl hlavně Bohdan s Radkem. Na Radkovi je zajímavé, že se začal prosazovat až od čtvrtého zápasu, ale potom zase o to častěji. Nebál se vystřelit z dálky a své útočné choutky přetavil v celkem čtyři góly. Stejný počet branek dokázal vsítit i Bohdan, který přidal i stejný počet gólových přihrávek. Tomáš si připsal na své poměry pouhé tři body, což bylo způsobeno hlavně tím, že odváděl černou obrannou práci při hašení útoků soupeřů. Trojbodovým byl i Petr Zahradník, za ním následuje Petr Jakubec s jednou asistencí a dva největší žebráci Ondra s Vlastíkem, kteří skončili bez bodu a společně zakládají novou checking line. Produktivnější byl i Jindra v bráně, který si připsal celkem dvě asistence. První z nich bohužel pro nás naservíroval ve třetím našem zápase krásně po zemi soupeři, konkrétně Tomovi Jarému, který stál osamocen asi čtyři metry před ním a bez problémů potvrdil svůj zabijácký instinkt. Druhá Jindrova asistence byla o poznání hvězdnější, když našel výhozem přes celé hřiště svého spoluhráče, který si míček dobře pokryl tělem, aby jej následně uklidil do branky. Bohužel pro nás to bylo zrovna v zápase dvou pohořelických týmů.

Domů jsme odjížděli s rozporuplnými pocity, útočníci si asi dobře zaběhali, my v obraně jsme se do tempa příliš nedostali. Navíc při tak hojné účasti platit 50 Kč na osobu je podle mě hodně přemrštěné a za celkových 50 minut, které jsme jako tým odehráli, to rozhodně nestojí. A to nepočítám čas, co člověk prosedí na střídačce. Jenom pro příklad uvedu nás obránce. Byli jsme tři, takže teoreticky strávil každý průměrně 2/3 hracího času na hřišti, což dělá jen něco málo přes půl hodinu. Jenom pro zajímavost dodávám, že dle ceníku haly stojí tělocvična na hodinu 550 Kč. V takovém případě je těch 50 Kč/os. celkem pochopitelných, ovšem zůstává otázkou, jestli a případně proč neplatí pohořeličtí za hodinu jen 400 Kč. To je totiž částka po slevě, která by měla být účtována sportovním klubům z Pohořelic. On je ale ten jejich ceník celkově takový pochybný, protože tam píšou třeba i 25 Kč/os. za šatnu se sprchováním...Musím říct, že už se těším, až zase poměříme síly s Haluzářama.

Tabulka 1) Naše odehrané zápasy.

Tabulka 2) Kanadské bodování našich hráčů.