Haluzáři

Start nám přinesl štěstí

Podle nadpisu by se mohlo zdát, že jsme v posledním květnovém čtvrtku předvedli dobrý start do utkání a výsledek potom jen kontrolovali. Leč nebylo tomu tak, neboť slovo Start označuje v našem případě název haly, v níž se netradičně přátelák uskutečnil. Zatímco Haluzáři byli ve správný čas na správném místě, téměř celá skvadra Úježďáků byla ztracena neznámo kde. Naše hvězdy přijely dokonce až po Hulovi, u nějž bývá zpoždění pravidelné, zapříčiněné patrně nějakými povinnostmi. Na vině byla tentokrát komplikovaná dopravní situace v brněnských ulicích. Jediným zástupcem z našich tak byl na své polovině hřiště osamocený Vlastík, zároveň snadný cíl rýpavých narážek soupeře. Všichni dosud přítomní si pak vyslechli ještě temperamentní proslov správce haly, který přišel těsně po sedmé hodině, o tom, jak se musí zapínat světla, abychom předešli požáru. Uběhlo několik minut a za aplausu vyprodaného stadionu mířili na palubovku za kapitánem Bohdanem také Tomáš, Péťa, Jindra, Petr, Pavel a Adam. Naše sestava tak byla v počtu sedmi hráčů do pole kompletní a rozhodčí okamžitě směřoval do kruhu na polovině hřiště, aby konečně zahájil dlouho očekávané klání. Jindra se ani nestihl rozchytat, ale jak se později ukázalo, vůbec to na něm nebylo znát, ba dokonce to možná bylo i k prospěchu věci, protože mezi třemi tyčemi opravdu čaroval.

Začátek utkání byl z obou stran takový opatrný, oba týmy se seznamovaly s ne příliš známým prostředím a hrály velmi koncentrovaně. Výjimkou potvrzující pravidlo byla úvodní branka, kdy po Adamově střele Petr bez problémů dorazil balonek do branky. Jenomže to bylo z obou stran skoro na půl hodiny všechno, obrany v čele s oběma brankáři kralovaly. Po naší špatné rozehrávce na polovině hřiště se Haluzářům podařilo se štěstím propasírovat míček pod Jindrovým betonem za brankovou čáru, a tak bylo vyrovnáno. A snad právě toto znamenalo zlom v celém zápase, i když o přesných důvodech následujícího vývoje můžeme jen spekulovat. Přes bouřlivou debatu ve studiu České televize se na okolnostech neshodli ani vášnivě diskutující experti David Pospíšil a Martin Hosták. Za nejpravděpodobnější argument je považováno to, že snad tímto gólem se Haluzáři nechali vyvést ze své stoprocentní koncentrace a jakoby usnuli na vavřínech.

Buď jak buď, během dalších deseti až patnácti minut jsme se dostali do trháku v podobě vedení 6:1. Nejprve vystihl špatnou rozehrávku soupeře Adam, potom Vlastík docela šťastně z úhlu dorazil Bohdanovu střelu a štěstí na odraz poté sedlo i na duo Petr – Adam. Jak pozorný čtenář jistě poznal, do zkompletování výčtu pěti branek ještě zbývají dvě. Krásnou akcí se prezentovalo trio Vlastík, Tomáš a Bohdan, přičemž první jmenovaný našel ze srdce soupeřovy poloviny Toma na pravé straně, který nezazmatkoval a celou akci vyšperkoval přihrávkou Bohdanovi na druhou stranu malého brankoviště. Tomu už stačilo jenom správně nastavit hůl. Také poslední z těchto slepených branek stála zato. Jednalo se o brejk Petra s Adamem dva na nikoho, kdy první jmenovaný zařídil pohotovou a přesnou přihrávkou nejmladšímu hráči na hřišti dostatek času a klidu k pohlednému vykoupání bezmocného Zetora.

Haluzáři si vzali oddechový čas a nutno dodat, že naši rozjetou gólovou mašinu úspěšně přibrzdili. Ale nezastavili. Už vlastně od začátku zápasu se střídala místa, kdy tlačili střídavě oni nás a my je, hlavní rozdíl byl však v efektivitě obou mužstev a snad i vyloženosti většiny šancí. Podobný obrázek hry ale pokračoval i dál. Vždyť Tomáš po pěkné individuální akci, kdy proběhl středem hřiště mezi přihlížejícími bránícími útočníky, zvyšoval již na 7:1! Zkompletováním hattricku se naším osmým gólem prezentoval Adam, ale konečně si gólovou radost užil také soupeř, když dvěma rychlými brankami po našem laxním přístupu korigoval na průběžných 8:3.

Jenže potom už byl zase střelecky úspěšný pouze jeden tým, a to ten náš. Druhou asistenci si připsal Péťa, po jehož křižné přihrávce skóroval jeho jmenovec Petr. A na hrací plochu začaly znovu létat kšiltovky na oslavu dalšího hattricku. Zanedlouho jsme měli možnost standardky na hranici velkého brankoviště, kterou po Bohdanově přiťuknutí využil střelou skrz klubko těl Vlastík. Stejný hráč o několik minut později svým hattrickem dovršil hatrrick našeho týmu v hattricích, když nevěděl, co si počnout s míčkem, a střelou zpoza obránce překvapil sebe i Zetora. Účet celého zápasu sečetl a podtrhl po Tomově přihrávce Bohdan, takže vítězství v poměru 12:3 bylo naše.

Změna haly byla zajímavým zpestřením nabitého, až skoro jednotvárného přátelákového kalendáře. Zřejmě více prospěla naší kombinační hře, i když i Haluzáři nás v mnoha pasážích zápasu dokázali uzamknout na naší polovině díky několik rychlým přihrávkám a dobrému individuálnímu pokrytí míčku. Pradadoxně ale dali své branky převážně po rychlých brejcích. Nám se také lépe otevírala pootevřená dvířka v rozhozenější soupeřově obraně, než když jsme museli složitě odemykat vrata strážená čtyřmi zformovanými soupeři. Pokud jde o dění před naší brankou, vyzdvihnout můžeme dobrou obrannou práci nejen obránců, ale také útočníků, kteří se často obětavě vraceli. Přesto si Haluzáři vytvořili dost dobrých příležitostí, jenže v těchto případech naráželi na nepropustnou zeď, kterou Jindra svým výkonem ve své bráně postavil. Škoda, že si nepočítal zákroky, jistě by měl zajímavou procentuální úspěšnost. Další měření sil nás čeká pravděpodobně přibližně za měsíc, tak se nechme překvapit, jak to všechno dopadne. Zatím nashledanou.

A ani tentokrát nezůstáváme dlužni odkazu na stránky tradičního rivala.