Haluzáři

Porážka…

Že byl letošní leden na přáteláky velmi bohatý, dokazuje utkání z jeho předposledního dne. S Haluzáři jsme se totiž utkali již potřetí. Naše barvy hájila již tradiční přáteláková sestava, nakonec i včetně Toma, jenž nás původně strašil svou neúčastí. A také včetně Pavla, který dorazil jen s minimálním zpožděním. Z médiím neznámých důvodů chyběl pouze Fanda, a tak se naše hra stáhla na tři obránce, kterými byli Péťa, Vlastík a Pavel, v útoku se pak praly dvojice Tom – Bohdan a Adam – Petr, ačkoli vzhledem k poněkud neurovnanému střídání se mezi sebou tyto páry často křížily.

Vůbec největším překvapením bylo ale společné setkání Vaška a Jindry na nějaké florbalové události. Kromě jistě také fyzicky náročné zakončené se tito dva zkušení matadoři, pro něž je sousloví nedělní trénink přinejmenším vulgární, viděli za posledních pět let snad jen na závěrečném turnaji minulé sezóny, kdy si nemohli nechat ujít naši korunovaci na mistry ligy. Dost však bylo odlehčeného povídání, pojďme se nyní vnořit do líté bojové vřavy o každou píď hrací plochy haly Hattrick..

Jak se často stává, nepodařilo se i tentokrát vést řádné poznámky hodné prestiže tohoto utkání, a tak bude popisu konkrétních akcí jako šafránu. V naší brance začal Jindra, proti svým se naopak postavil Vašínho. V úvodu utkání se Haluzáři prezentovali sobeckým držením balonku, nechtěli nám ho půjčit. Nic převratného však nevymysleli, a tak jsme se do celkem nadějných šancí dostali následně my. Jenomže ani z těchto mráčků nezapršelo, a tak přišla přeháňka před Jindrem a rázem jsme po relativně laciných brankách prohrávali 0:2. Naštěstí se nám pak podařilo způsobit menší průtrž mračen před Vaškem, díky které jsme se najednou dostali do vedení 4:2 a možná i 5:2. Nadějný náskok nám však dlouho nevydržel.

Na řadu přišla výměna brankářů a s ní i změna ve vývoji skóre. Ne že by snad chytal Vašek oproti Jindrovi tak špatně, ale postupně se bohužel začínal měnit obraz hry. Haluzáři stíhali útočit, ale především se také kompaktně vracet při našich výpadech, čímž nám v kombinaci s těsným obsazováním znemožňovali vůbec vystřelit, natož vypracovat si nějakou jasnou gólovku. Měli nás přečtené, a tak jsme Jindru prověřovali po hříchu málo. Jenže ono se to snadno řekne, že musíme víc střílet, ale když není odkud a kdy, těžko se slova převádějí v činy. Haluzáři čím dál víc získávali fyzickou i herní převahu na svou stranu a v rozhodujících momentech měli někdy i štěstí, neboť se za Vaškova záda dostávaly balonky i díky smolným odrazům a podobně. Štěstí ale přálo připraveným, malý důraz na vlastním brankovišti a kombinační i střelecká nemohoucnost v útočné fázi prostě nemohly resultovat v nic jiného, než v konečnou porážku v poměru 10:12.

Každý den nemůže být posvícení, branek jsme na přátelákové poměry dali příliš málo, dostali jsme takový standardní počet až lehký nadprůměr, a tak se porážce nemůžeme divit. Pokud jde o individuální výkony, ani v této oblasti nelze najít v naší sestavě nějakou zářící a vyčnívající hvězdu. Všichni jistě dokážeme zahrát i lépe. Nezbývá než pogratulovat soupeři, který byl dnes lepší a zaslouženě si odnesl pocty pro vítěze.

Doplňme ještě tradiční odkaz na případnou budoucí haluzářskou reportáž.