Haluzáři

Těžce vydřené vítězství

Další kapitolu čtvrtečních přáteláků jsme napsali poslední zářijový čtvrtek, kdy se proti nám postavili Haluzáři tak napůl zkřížení s Mortpartou (Gumídkama). Na sraz u kostela se dostavila drtivá většina hráčů našeho týmu až překvapivě včas, posledním byl o vlásek naštěstí pro Vlastíka Ondra, a to tito dva borci přišli záhy po úderu kostelního zvonu značícího čas čtvrt na sedm. První jmenovaný, který si dělal zálusk na prvenství na srazu, se však neočekávaně při svém odchodu z domu srazil ve dveřích se zájemci o jednoho samečka zebřiček. Než byl nebohý ptáček odchycen, uplynulo několik minut, a tak byl najednou mladý chovatel outsiderem v našem srazovém minizávodě. Jeho pošramocenou psychiku nahlodala ještě více Monča, kterou po cestě potkal, zvěstujíc mu, že Tom tam dneska byl první. Kromě již uvedených jmen jsme se shledali s dalšími stálicemi naší hvězdné sestavy, tedy Frantou, Petrem a odvěkým kapitánem Bohdanem. V brance jsme zase zhruba po měsíci přivítali Jindru. Chyběl pouze pracující Honza a zamilovaný (nebo jinak zaneprázdněný) Radek.

Ti fanoušci, kteří na stadion dorazili později s vírou, že se v prvních dvaceti minutách stejně většinou nic moc neděje, si mohli rvát vlasy, protože opak byl tentokrát pravdou. Byla to divácky možná nejzajímavější pasáž zápasu. Nesla se ve znamení mnoha našich velice slibných, leč neproměněných šancí povětšinou po trase Vlastík–Bohdan. I když se několikrát zdálo, že na našeho elitního střelce zívá odkrytá brána, její mrštný strážce nás vždy přesvědčil o opaku. A tak jsme dostali pořádnou lekci z produktivity, vždyť skóre během chvíle nepříjemně narostlo na stav 1:4 v náš neprospěch. Jediný úspěch šedých zaznamenal ve výborné formě hrající Franta, který obral obránce, vykoupal gólmana a zakřičel si GÓL!!

Haluzáři se postupem času zřejmě více sehráli, takže okének v jejich obranných řadách začalo rychle ubývat, ale trochu paradoxně jsme byli my těmi, kteří se pomaloučku začínali těšit lepší a lepší střelecké potenci. O naši druhou branku se postaral známý vládce módních mol Ondra, který také vybojoval míček na soupeři, a tváří v tvář brankáři se nemýlil. Potom se trefil opět Franta, kterému přihrával Bohdan. Ten si tak připsal vůbec naši první asistenci večera a podotkněme, že od té chvíle všechny naše následující góly měly svou mladší sestru přihrávku. Zanedlouho přetavil ve tři branky tři přihrávky našeho učitelského útočného dua Vlastík, čímž poprvé v zápase převážil misky vah na naši stranu. Pomohla mu k tomu i paní Štěstěna, která navedla jeho projektil z uctivé vzdálenosti přímo mezi betony jinak famózně chytajícího brankáře.

Mezi tím se také po střele z dálky radovali jednou i Haluzáři, takže někdy kolem 50. až 60. minuty byl stav 6:5 v náš prospěch. Pak jakoby začaly lehkonohým soupeřům, kteří nám dnes dali svým skvělým pohybem až nezvykle zabrat, přeci jen malinko docházet síly a my jsme se prosadili do konce zápasu ještě čtyřikrát. Naši sedmou branku obstaral třetí obránce do party Péťa, ale na závěr se přeci jen ke slovu dostali i útočníci, jmenovitě Ondra s Bohdanem. Tyto akce lahodily oku diváka znatelně více než naše upachtěné zářezy na pažbě z úvodu střetnutí. Utkání ukončili svým vtrhnutím na hrací plochu kluci, kteří si přišli zašmrdlat po nás, ale ještě před tím se podařilo Haluzářům zkorigovat jedním gólem skóre. Po lítém boji a statečném zvracení nepříznivého stavu jsme se tak nakonec radovali z vítězství v poměru 10:6.

Malou kaňkou na jinak dle mého názoru podařeném florbálku bylo časté dohadování se o faulech, ale celkově vzato si snad všichni zúčastnění pěkně zahráli i zaběhali. No a na závěr přichází tradičně na řadu moje nejméně oblíbená část reportáže, totiž hodnocení jednotlivců: V tomto ohledu patřil mezi naše hvězdy asi hlavně Franta, který snad naváže na svou již dlouhodobější dobrou formu i na nadcházejícím turnaji, a výtečně chytající Jindra, který vůbec nezůstával pozadu za svým sokem na protější straně hřiště a nesčetněkrát nás skvěle podržel. Dobře si vedl také Péťa, ale nezaháleli ani ostatní, i když Bohdana, Toma a Ondru trochu zlobilo zakončení a Vlastíka navíc i trefení balonku.

Senzacechtiví reportéři regionálních bulvárních plátků si všimli, že Tom se netrefil na přáteláku již podruhé v řadě, a začínají spekulovat nad možnými příčinami. Namátkou vybíráme jednu z mnoha. Jedná se o to, že dotyčný si prý čím dál více zvyká mířit na o poznání větší branku na zeleném pažitu jedné zapadené vísky nedaleko našeho velkoměsta. Další zajímavostí je, že z prvních sedmi branek se o šest postarali obránci. A poslední perličku na závěr představuje Bohdan, kterému se povedl husarský kousek, totiž že byl u všech gólových situací, které byly dnes k vidění. Jak sám poznamenal, bez něj se na hřišti vlastně vůbec nic nedělo.

Zprávy a ohlasy z tábora soupeřů si můžete naladit na této frekvenci. Dokonce si snad ubrali jeden vstřelený gól. Tož děkujem.

Pozn. Tabulka je úplná, nic v ní (kromě nepovinných Jindrových zákroků) nechybí ani nepřebývá. To je skoro na oslavu. Jen tak dál!