Haluzáři

Dnes to vezmeme letem světem

Obrysy sestavy na náš zatím poslední přátelák nabyly konkrétních tvarů vlastně až v den D. Přestože to dlouho vypadalo, že výčet bojeschopných jmen bude velmi stručný, během posledních několika dnů visela na několikerými dalšími potencionálním spoluhráči pěkná řádka otazníků. Nakonec však přece jenom nastala varianta A, což znamená, že na cestu do Brna nám stačilo jediné auto. Začneme pěkně odzadu: Atmosféru tradičních přátelských utkání ochutnal poprvé v kariéře Jara, kterýžto je naštěstí ochoten čím dál častěji měnit hokejku za brankářskou výstroj. Stoperskou dvojici před ním vytvořil Péťa a Vlastík, zatímco do útoku se podařilo angažovat Ondru a po delší pauze Šafíka. Na místě jsme pak byli posíleni ještě o Šrdlu a Milhauza, takže nás nakonec bylo šest do pole. S tím už se i dalo něco dělat.

První branku vstřelili Haluzáři, Huňa totiž překvapivým skákavým projektilem snad ještě z hloubi vlastní poloviny hřiště nachytal Jaru na švestkách. Nám se podařilo poměrně rychle odpovědět čtyřmi góly a hned bylo veseleji. Úsměvy na rtech začínaly pomalu mizet v okamžiku, kdy už to bylo zase nerozhodně, 4:4. Potom se ale Jara rozchytal k parádnímu výkonu a v dalším průběhu zápasu pochytal spoustu vyložených šancí, přidanou hodnotu na jeho zákrocích bylo i to, že míčky prakticky nevyrážel.

My jsme taky nezaháleli a po chvíli to bylo tak nějak z ničeho nic zhruba 8:5 v náš prospěch. Pajda s Huněm nám sice svými kličkami motali hlavu i nohy, ale i když jsme chvílemi připomínali elektrony oscilující v plazmatu okolo kationtu, jejich akcím často chyběl gólový punc. Navíc Petr si v Huňových kličkách začal číst jako v otevřené knize, čímž věhlasnému míčovému kouzelníku úspěšně znechutil dnešní florbalový zážitek. Naopak my jsme útočili s chutí, často se nám dařilo soupeře přečíslovat, jenomže většina takto nadějně se rýsujících akcí končila buď překombinováním, nebo nepřesným zakončením. O tom, jak zahazovat šance a místo Petovy svatyně ohrožovat spíše diváky nad ochrannou sítí či klenutý strop haly, by mohli ještě nyní vést živou diskuzi Vlastík, Ondra i Honza. I přesto si všichni tři připsali pěknou řádku branek na svá konta, první jmenovaný i díky všemožným tečím jeho ne příliš povedených střel. To Honza se při standardce dokonce zaskvěl i povedeným fríčkem. Mezi úspěšné střelce našeho týmu se určitě zapsali i Petr a Šmrlda, nejsem si však jist, zda se to podařilo i Milhauzovi. Ten hodně toužil nějakém tom zářezu na pažbě proti svým soukmenovcům, ale jak už to někdy bývá, právě tato přemotivovanost člověku dokáže pěkně svázat ruce. V jeho případě to však platilo jen v zakončení, protože jinak jeho technické finesy lahodily očím snad všech zúčastněných.

Nakonec se nám podařilo z mého pohledu poměrně překvapivě dotáhnout zápas do vítězného konce v poměru 15:11. Chyb jsme se sice vyvarovat úplně nedokázali, všichni však solidní výkon a osobně jsem rád, že jsme si herně sedli i s našimi posilami. Přesto ale doufám, že se nám příště podaří poskládat početnější sestavu, jednak kvůli přijatelnosti nákladů za halu a jednak kvůli úspěšnosti bojů s účastí na trénincích všeobecně. Možná se mně to zdá, ale mám dojem, že po takové té euforii, kdy jsme se zbavili Gumídků, přichází pomalé vystřízlivění a kdyby nás pravidelně neposilovali Diviši a Jarda, těžko bysme si mohli o nedělích kloudně zahrát…

Na ohlasy našich soupeřů se můžete podívat zde.

Díky za pozornost a dobrou noc!