Haluzáři

Mládí vpřed

Po přesně 28 dnech jsme opět zkřížili hokejky s týmem Haluzářů. Jak už napovídá nadpis, sešli jsme se v poměrně mladé sestavě, protože starouši Bohdan s Tomem využívali prázdninové dny k plnění rodinných povinností, ať už pracovních nebo tatínkovských. Nízký věkový průměr v poli nám tak „kazil“ jenom Franta, ale budiž mu odpuštěno. Taky proto, že zavzpomínal na časy dávno minulé a výborně zalepil díru v útoku vzniklou absencí dvou výše zmíněných opor. Jediným přítomným čistokrevným útočníkem byl Ondra. Třetím ze střelecké party byl Petr, který na tomto postu hrává v poslední době poměrně často a čím dál tím lépe. V obraně se sešla obvyklá dvojka Radek a Vlastík, který byl také možnou lepící páskou útoku, ale nakonec po týmové diskuzi zůstal raději na svém tradičnějším postu a jak se ukázalo, toto řešení bylo asi správné. Obranné řady posílil ještě kovaný Gumídek Henza a mezi tři tyče zaklekl tentokrát Vašek.

Utkání začalo opatrnějším pojetím hry z obou stran, mírnou územní převahu jsme měli spíše my. Skóre se poprvé měnilo v osmé minutě, když Vlastík vyvezl z obrany míček, na půlce si narazil s Petrem a z dálky trefil přesně pod víko. O chvíli později to už bylo 2:0, protože Franta s Petrem vybojovali na Hulovi míček a první jmenovaný zacílil přesně. Haluzáři se začali osmělovat a na chvilku nás zatlačili na vlastní polovinu. V 16. minutě nesla jejich hra ovoce a snížili na 2:1. Do té doby si Vašek prakticky nesáhl na míček, pominu-li jeho vykrytí prostoru Džejkovi. Pak ale následovaly naše chvíle a zásluhou Henzy, Vlastíka a Ondry to bylo najednou už 5:1. Potom přišlo na řadu pravidlo nedáš–dostaneš a Haluzářům se po naší nevyužité šanci podařilo snížit na 5:2. Jenže my jsme si z nich vzali příklad a ze dvou přečíslení tří proti dvěma jsme opět odskočili na vyšší bodový rozdíl, který navíc ještě vylepšil Radek svou typickou akcí, kterou započal někde za naší brankou a dokončil úspěšnou střelou ve velkém brankovišti soupeře. Aby toho nebylo málo, v rohu vybojoval míček dnes šedá eminence Péťa (mrkněte na tabulku níže), povyjel si do výhodnější pozice a uklidil bílého fešáka na delší tyč. A tak jsme se dostali do sedmibrankového náskoku.

Pak jsme my i soupeři přidali po jednom gólu. Za nás to byl Radek, který si přehodil Petovu hokejku a míček se o pár milisekund později už třepotal v síti u levé tyče. Tím započala pro fanoušky zajímavá pětiminutovka, protože hned o dvě minuty později za sebou zapomněl míček Vlastík, který už se dál nemohl dívat na to, že Henza do té doby nebyl na hřišti u žádné obdržené branky, a spíše stínující JFK už věděl, jak s nabídnutou šancí naložit. O další dvě minuty vymetl parádně snad z nulového úhlu horní růžek Vaškovy svatyně dokonale přesným projektilem Tom a výsledek 10:5 mohl slibovat ještě závěrečné drama. To jsme naštěstí nepřipustili. Na 11:5 zvyšoval Franta, kterému na stříbrném podnose před prázdnou branku naservíroval míček Ondra. Potom jsme vstřelili ještě dvanáctý gól, ovšem nikdo si nebyl schopný vzpomenout na tento náš jistě nepřekonatelně hvězdný moment, a tak naše anály zůstávají na tomto místě němé. Aby nás to nemrzelo, plusové body jsme si za to sportovně připsali všichni. Podobnou taktiky použiju i u již zmíněného Radkova sólíčka, protože v tabulce je v ten moment na hřišti veden pouze šťastný střelec. Bohužel pro moje +/- body jsem zrovna já sledoval tuto akci ze střídačky, ale nevím, kdo tam seděl se mnou. Haluzáři ještě po pěkné akci a kompletním rozebráním naší čtverky snížili na 12:6, ale to už se již zápas chýlil ke svému konci. Definitivní tečku za dnešním předsvátečním večerem udělal nekompromisní střelou z dálky Radek a mohli jsme jít spokojeně do sprch.

Postel už mě pomalu volá, ale asi bych se ještě měl pokusit ze sebe vymáčknout nějaká ta moudra na závěr. A musím nás pochválit. Dneska jsme totiž dle mého názoru předvedli velmi slušný týmový výkon, úspěšné gólové akce se rozložily mezi všechny hráče. Od začátku do konce jsme ze sebe měli dobrý pocit, jen nám možná ke konci malinko docházely síly. To se týkalo hlavně útočníků, kteří často nutili aktivním napadáním soupeře k chybám a navíc se obětavě vraceli vypomáhat našim obráncům, kteří se naopak i přes podporování našich útoků příliš nepředřeli. Možná to bylo dáno trošku i hrou Haluzářů, kteří bránili od půlky. Většinou nám tento jejich styl hry příliš nesedí, ale dneska ale nebyla jejich obranná hra tak precizní jako jindy, což je celkem s podivem i kvůli silné sestavě, ve které se sešli. Přesto se jim příliš nedařilo zakládání útočných akcí, což byl možná hlavní kámen úrazu. Paní Štěstěna jim příliš nepřála ani v zakončování, protože zůstali poměrně daleko za svou běžně smrtící efektivitou, když si dovolili například z prostoru brankoviště přestřelit prázdnou bránu. A navíc to vypadá, že formu začíná nacházet Vašek, tak snad mu to vydrží i dál.

Ještě bych rád vyzdvihl dnešní pohodovou a přátelskou atmosféru na hřišti. Nikdo se nehádal, nikdo si nestěžoval a snad se i hrálo fair-play. Z mého pohledu parádně strávený večer, takových jen víc.

PS: Haluzářský report se možná objeví tady.