9. turnaj 1. ligy 26.2.2012

Úvod

Druhý únorový turnaj v aktuální sezóně jsme odehráli ve staré bohunické hale. Několik dní před vypuknutím tohoto florbalového klání jsme byli obeznámeni s nečekaným odhlášením dvou týmů, konkrétně DODA Tvořihráz a moravsko-třebovského Kössa. Sympatické bylo, že o tom oba tyto týmy daly vědět předem, takže bylo možné s předstihem upravit turnajový systém, přesněji řečeno čas a počet zápasů. Pro nás to kromě jiného znamenalo posun začátku našeho prvního vystoupení z původních 9:30 na bez pochyby atraktivnějších 8:30.

Hráčské složení kádru se dlouhou dobu měnilo jako aprílové počasí, když minimálně nad třemi hráči visely otazníky málem ještě v předvečer turnaje. Zpočátku to vypadalo, že by naše dle původních očekávání značně prořídlé řady mohl posílit nadějný mladíček Tom Jarý, který málem zlanařil ještě jednoho svého kamaráda. Nakonec jsme se ale museli obejít bez obou těchto plejerů, protože Toma sklátila zákeřná choroba. Díky zmíněným zápasovým změnám se naopak zúčastnil Bohdan, čímž možná trošku rozvášnil zbytek rodiny, která slavila Frantovy třicetiny. K řadě gratulantů se tímto přidáváme a přejeme našemu spoluhráči všechno nejlepší. Druhým absentérem byl již potřetí v řadě Ondra, který si jel tentokrát užívat zimních radovánek do výše položených poloh.

Nezdržujme zvědavé čtenáře dalšími bulvárními informacemi ze soukromého života újezdských florbalových hvězd, pouze na závěr této předmluvy konstatujme, že nakonec vykrystalizovala sestava ve složení: Jindra – Radek, Petr, Vlastík – Bohdan, Tom a Filip. Po delší době měl náš tým mezi sebou i zástupkyni něžného pohlaví, a to jednu ze dvou našich aktivních fanynek – Radkovu Terezku.

Základní skupiny

1. zápas: SHM Újezd u Brna – Bíteš 0:7

Jestliže jsem výše naznačoval, že k prvnímu zápasu jsme nastoupili v 8:30, musím se na tomto místě opravit, protože se tak stalo ještě o slušnou porci minut dříve. Brankář vavřineckých pavouků to totiž po cestě na bohunickou halu vzal přes Start a dvacetiminutová power play proti Beruškám se nekonala.

Nastoupili jsme proti Bíteši, tedy proti týmu, se kterým jsme se všeho všudy potkali v celém dosavadním průběhu sezóny snad jen jedinkrát, nepočítáme-li jednu naši kontumační výhru. Soupeř to pro nás byl neznámý, ale jak se ukázalo, my pro ně asi zase tak ne. Chvílemi to vypadalo, jakoby si soupeři rozebrali hru našeho týmu někde u videa, protože dokonale předvídali naše přihrávky, čímž nejen že zastavovali naše rodící se brejkové situace, ale přidanou hodnotou jim byly hrozivě narůstající úspěšné zářezy na jejich pažbách. My jsme se také do několika velmi slibných příležitostí dostali, jenomže téměř všechny naše pokusy končily někde vzadu za mantinely hřiště a hrstku těch přesnějších pochytal pozorný soupeřovic brankář. Naopak bítešští byli hodně efektivní a v kombinaci s naším ospalým přístupem, pokaženými přihrávkami a dalšími chybami z toho nakonec resultoval sedmibrankový příděl.

Statistiky: Bez vstřelené branky; Vyloučení 0-0.

2. zápas: SHM Újezd u Brna – Koní hlavy 1:3

Vzhledem k našemu strašidelnému skóre jsme po zápase s Bíteší nemohli ve skupině myslet na lepší než druhé místo, o které jsme v tomto utkání bojovali proti Koním hlavám. Na rozdíl od čerstvého debaklu jsme se tentokrát malinko svázali i nějakými taktickými pokyny a na naší hře to bylo místy i znát. Dostali jsme se dokonce do jednobrankového vedení, když po akci Filipa s Radkem druhý jmenovaný ránou od levého mantinelu do protějšího horního růžku brány konečně prolomil naši střeleckou impotenci. Radost z vedení nám však příliš dlouho nevydržela, neboť jsme postupem času inkasovali tři branky a o vítězi nemohlo být pochyb. Jak pravil Tom, bylo to lepší než zápas minulý, ale pořád hrozné. Pomalu jsme byli, podobně jako na turnaji minulém, zralí na ručník…

Statistiky: Radek 1+0, Filip 0+1; Vyloučení 1-0, bez využití.

3. zápas: SHM Újezd u Brna – FbC DODO Tvořihráz 5:0 (K)

Z výše popsaných důvodů jsme i přes výsledkovou a herní mizérii získali ve skupině alespoň dva body. Přiznejme si: Ještě že to DOOD nepřijelo…

Bez statistik.

Vyřazovací boje

Čtvrtfinále: SHM Újezd u Brna – Fbk Berušky 4:2

Ve skupině jsme skončili se skóre 6:10 na třetím místě a hned po zápase s Koními hlavami se šlo do čtvrtfinále na Berušky, kterým jsme měli z minulých turnajů hodně co vracet. Tím, že se do pole slétla slunéčka sedmitečná pouze v počtu čtyř jedinců, jsme měli cestu za pomstou mírně usnadněnou. Ačkoli se nás intenzivně snažily uchodit, my jsme se tentokrát tak docela nedali, i když to nebylo jednoduché.

Naše střídačka i s přítomnou fanynkou poprvé propukla v jásot, když Vlastík vybojoval před vlastní brankou, poslal bekhendem křižnou přihrávku přes celé hřiště na Bohdana, který krásně našel Toma před odkrytou brankou a bylo vymalováno. Uvedené trio si pak obdobnou spolupráci ještě jednou zopakovalo, takže jsme do pomyslných šaten odcházeli za příznivého stavu 2:0. Na vlas stejným rozdílem jsme nad ve čtyřech hrajícími Beruškami vedli ve stejné hale v zápase o třetí místo na prosincovém turnaji, ovšem z tohoto zápasu jsme nakonec odcházeli jako poražení v poměru 2:4. I na základě této nepříjemné zkušenosti jsme se tentokrát bez bázně a hany rozhodli zodpovědně bránit výsledek. To se nám dařilo tak napůl, protože se Beruškám povedlo snížit po pasu přes celé hřiště na 1:2 z jejich pohledu. Naštěstí se podařilo Tomovi po Filipově přihrávce zkompletovat hattrick, takže to bylo zase o dvě branky. Jenomže Berušky nesklopily krovky a i přes patrný úbytek sil dokázaly být stále nebezpečné. Odměnou jim bylo snížení opět na rozdíl jediné branky, tentokrát přímo z rychle rozehrané standardní situace uzdraveným Markem Horáčkem.

„Ladybirds“ pokračovaly v aktivitě, ale v klíčových momentech se na nás i trochu usmálo štěstí, když míček po jejich nahozeních skončil na tyči nebo v jiném případě těsně mimo bránu. Navíc nás v tomto zápase oproti většině jiných mačů zdobila schopnost dát gól, když jsme to nejvíce potřebovali. Posledním šťastným střelcem zápasu se totiž stal Bohdan, jehož ne příliš prudká střela překvapila Jeana. Zápas tak skončil zrcadlově obráceně než poslední vzájemné měření sil na této sportovní hale, čili 4:2 pro nás.

Statistiky: Tomáš 3+0, Bohdan 2+1, Filip 0+1; Vyloučení 0-0.

Semifinále: SHM Újezd u Brna – Bíteš 3:1

Naše čtvrté semifinále v probíhající sezóně jsme po třech předchozích nemilých zkušenostech s Rosicemi odehráli konečně proti někomu jinému, a to proti Bíteši, která nás vyprášila před několika hodinami. Naskýtala se nám ideální příležitost nejen odčinit uvedené zaváhání, ale vrátit jim to i s úroky postupem do finále. Dobře jsme však věděli, že nás nečeká nic snadného.

Utkání asi příliš krásných momentů pro oko nezaujatého fanouška nenabídlo. Žádný z týmů nechtěl udělat chybu, a tak se bojovalo zejména uprostřed hřiště a větších příležitostí bylo poskrovnu, a to i přes to, že jsme měli k dispozici dvě přesilové hry. V těch jsme se ale prakticky nedostali k míčku, takže se žádný výrazný tlak nekonal. Na to se už nemohl dívat Tom, který se takticky nechal vyloučit za hru vysokou holí. Bíteš rozehrála přesilovku nadějně a dostala se i k několika střelám, ty ale mířily převážně mimo Jindrovu branku. Potom podnikl útočný výlet Bohdan s Vlastíkem a s vybojovanou rozehrávkou v levém rohu naší útočné poloviny naložili, jak to nejlépe šlo. Bohdan totiž v čase 15:45 našel zpětnou přihrávkou Vlastíka, který napálil míč z první do vzdálenějšího horního růžku branky. 1:0.

Nejtěsnější náskok se nám dařilo úspěšně bránit, ale především svoji nekoncentrovaností a lacinou ztrátou balonku jsme nabídli soupeři možnost, kterou využil dorážkou za bezmocného Jindru jeden ze soupeřových útočníků, což oslavil Péťa odhozením své hole v dál. Většina hráčů i fanoušků už asi myslela na samostatné nájezdy, ale proti byl Vlastík, který proběhl z vlastní poloviny podél levého mantinelu přes dva nebo tři hráče až téměř za bítešskou branku, odkud našel v čase 19:40 poměrně šťastně Bohdana, jenž kousek před malým brankovištěm trknul bekhendem do míčku a ten se zakutálel až do branky. Bíteš se ještě v závěru pokusila o power play, nekalé plány jim ale překazil Tomáš, který z úspěšného buly našel Vlastíka, ten rychle posunul míček na Bohdana, který se z hranice půlící čáry do prázdné branky nemýlil. V napínavém zápase jsme tedy vyhráli 3:1 a mohli jsme slavit historický postup do našeho prvního prvoligového finále.

Statistiky: Bohdan 2+1, Vlastík 1+2; Vyloučení 1-2, bez využití (naopak my jsme v oslabení udeřili).

Finále: SHM Újezd u Brna – Koní hlavy 3:2

Poslední překážku na cestě za prvním pohárem v této sezóně představovaly Koní hlavy, tedy soupeř, se kterým jsme měli podobně jako s Bíteší nevyřízené účty ze skupiny. Za zmínku možná stojí i to, že Koňáci dokázali v samostatných nájezdech poměrně snadno udolat Rosice, které dneska příliš neoslňovaly.

Do zápasu jsme opět vstoupili spíše s defenzivní taktikou a s cílem zbytečně nechybovat. Podobně jako ve vzájemném měření sil ve skupině se nám podařilo vstřelit první branku zápasu. Tentokrát zafungovala spolupráce našich dvou nejproduktivnějších útočníků, Toma a Bohdana, když se podařilo druhému jmenovanému nějak záhadně tečovat Tomovu přihrávku brankáři mezi nohy. O chvíli později zahnal Vlastík svojí přihrávkou Petra víc, než měl v úmyslu, ale naštěstí ji náš blonďatý maturant dokázal rychle doběhnout a zpětnou přihrávkou do středu hřiště najít Filipa, který z obtížné pozice dokázal povedenou dělovkou doručit skákavý balonek na místo určení. Světe, div se, ale dostali jsme se dokonce do vedení 3:0, a to díky úspěšnému Tomovu nájezdu, který byl nařízen kvůli hře soupeřova obránce v brankovišti po Bohdanově akci, při které se nevyzpytatelný míček potuloval po brankové čáře, leč za ni nakonec nezajel.

Bohužel však radost úspěšnému exekutorovi nevydržela dlouho, protože při následné akci Koních hlav nestihl pokrýt vysunutého obránce, jenž neměl problém trefit naši odkrytou branku. Zápas pomalu spěl ke svému konci, ale soupeř dostal při signalizovaném Tomově vyloučení výhodu, při které se naštěstí vpřed dvakrát nehrnul, čímž se možná trošičku okradl hrou pěti proti čtyřem o cenné sekundy. V závěrečné hře bez brankáře se však půl minuty před koncem přece jen radoval díky úspěšné dorážce ze snížení na rozdíl jediné branky. Tou dobou panoval na palubovce značný nepoměr sil, když hráli Koňáci v pěti proti třem. Power play pokračovala i následně v pěti proti čtyřem a nutnou uznat, že při kolotoči rychlých přihrávek soupeřových hráčů nám bylo pořádně horko. Možná rozhodující přihrávku zhruba deset vteřin před koncem se naštěstí podařilo Vlastíkovi vypíchnout a zápas se nám tak podařilo dotáhnout do úspěšného konce.

Slovy klasika (Bohdana): Dočkali jsme se nečekaného! Pak už mohly naplno propuknout oslavy, vyprodaná bohunická hala se otřásala v základech, fanoušci svlečení do půli těla zpívali oslavné chorály, zapalovali světlice a dýmovnice a vynášeli jednotlivé hráče našeho týmu na rukou ven. Chyběl tomu jenom pohár, který byl údajně přítomen na domovské hale Hattrick, nicméně i na ten nakonec došlo, když ho těsně před odjezdem přinesl Bohdan k autům. To bylo asi jeho jediné štěstí, protože tento pohár byl vstupenkou na Frantovu oslavu. Věřme, že mu tam z něj slivovica chutnala.

Statistiky: Tom 1+1, Bohdan 1+0, Filip 1+0, Petr 0+1; Vyloučení 1-0, využití 0-1.

Závěr

Jako noc a den. Tak by se dalo asi nejstručněji hodnotit naše dnešní vystoupení. Asi nejdůležitějším momentem bylo čtvrtfinále s Beruškami, které jsme konečně po dlouhé době dokázali porazit a postoupit do další fáze vyřazovacích bojů, kde jsme výjimečně nepotkali Rosice a díky dobrému taktickému výkonu a štěstí se nám podařilo vystoupat na stupínek nejvyšší. Výkony všech během dne měly naštěstí stoupající tendenci, Jindra se postupně rozchytal k parádním výkonům a opomenout nelze ani našeho pátého hráče, kterým bylo Filipovo tričko v kombinaci s citrónovou limonádou, protože díky němu na bohunickém kluzišti výrazně ubylo bruslařů v našem týmu.

Malými kaňkami na turnaji bylo kromě našeho výkonu v prvních dvou zápasech také od parket nepříjemně se odrážející sluníčko a výkon rozhodčích, kteří dnes příliš neoslnili. Nutno dodat, že práci měli ztíženou jednak až příliš často se dohadujícími hráči téměř všech týmů a také spoluprací se slečnami časoměřičkami, které působily všelijak, jenom ne jistě a zodpovědně.

Protože do konce sezóny zbývají poslední dva turnaje, věnujme se alespoň stručně pohledu na celkovou tabulku. Rekordním ziskem 10 bodů jsme si upevnili již pomalu otřásající se 5. místo, náš náskok na šestý Vavřinec totiž vzrostl z pěti na dvanáct bodů. Na Vavřinec se naopak dotáhla na rozdíl jediného bodu Bíteš, která se konečně odpoutala na úkor DODA z posledního místa a v záchranářských bojích ještě jistě neřekla poslední slovo. V horní polovině tabulky se nic převratného nestalo, Rosice si s nedostižným náskokem pohodlně kráčejí pro celkový triumf, naproti tomu boj o zbývající medailové příčky ještě zdaleka není rozhodnutý. Druhé místo drží Berušky, kterým by podle všeho měly být přičteny ještě dva body za dnešní kontumační výhru nad Kössem. Třetí je právě Kösso a o pouhé dva body za ním jsou Koní hlavy. Z tohoto pohledu slibují poslední dva turnaje ještě mnoho napínavých okamžiků, nechme se tedy překvapit, jak se to všechno vyvine a vyvrbí. Sportu zdar a na shledanou 18. března!