8. turnaj 1. ligy 17.03.2013

Úvod

Zlaté nitky slunečních paprsků probouzely před předposledním turnajem již časně zrána známé újezdské koloušky tak úspěšně, že zpoždění na srazu měl tentokrát jenom Péťa. Dokonce i Ondra, který měl náročný noční program dokázal (na rozdíl od svých tří víkendových tiketů) překvapit bookmakery a přijít včas. Vítězná sestava se oproti minulému turnaji pranic nezměnila, do pole se dostavili opět všichni válečníci a poslední instancí byl znovu Milan.

Celému turnaji ještě předcházelo veselé statistické okénko v podání Honzy a Ondry, kterým v Plkárně zpestřili den všem ostatním hráčům i faouškům. Z něj kromě mnoha jiných neméně zajímavých poznatků vyplynulo, že Ondrovi, který kroutí svou čtvrtou sezóny na kolbištích AFL, zbývá pouhých osm bodíků pro dosažení magické hranice 200 kanadských bodů. Není to sice mnoho, ale v turnajové matematice to znamená zaznamenat v průměru dva body za zápas, takže z tohoto pohledu to naopak není zrovna málo.

Na halu jsme dorazili zhruba 20 minut před začátkem prvního zápasu, žel vítala nás zamčená šatna. Vedoucí týmu se obětoval a sehnal klíče, a tak jsme se mohli začít odívat do klubových barev. Toto nepodcenil zejména Tom a Radek, kteří v dresech snad i spávají. Nebyla by to správná florbalová událost, kdyby nás Ondra se Šafíkem neoblažili svým tradičním rozhovorem, který měl tentokrát navíc i nebývalou zápletku:

Šafík: Mr..ls?

Ondra: Ne, a ty?

Šafík: Já včera, ale jenom trochu.

Ondra: Ale dal jsem Péti tři růže, protože jsme spolu tři měsíce, a byla z toho úplně unešená! Nechápu, taková k.k.t.n. za dvě stovky a ona byla fakt úplně mimo...

Šafík: Tak jak to, že ti nedala?

Ondra: Já jsem jí to dal a hned jsme šli do hospody.

Šafík: Aha, tak to byla špatná investice.

Ondra: Bdaslknfelkmfsaemcml… (něco bručel, nevím přesně)

Šafík: Nechceš zvýkačku?

Ondra: Smrdí mně z huby, co?

Základní skupiny

1. zápas: SHM Újezd u Brna – Žlutej teror 2:2

Poslední skupinový zápas se Žlutým terorem v této sezóně jsme absolvovali hned v 8:30 a podle toho to taky vypadalo. Většinu dění jsme spíše podřimovali a těžko hledali odpověď na důraznou hru soupeře, kterému stačilo čekat na naše chyby a vyrážet do smrtících protiútoků. A že těch chyb nebylo málo. Nakonec potrestal tu, kterou začal ztrátou balonku u naší útočné standardky Vlastík a dokonal Radek, jehož soupeř snadno oběhl, aby tváří v tvář udělal kličku i Milanovi a poslal Teroristy do vedení. Soupeř se pak více stáhl a nám se v jeho obranném pásmu dýchalo velmi těžce. Zhruba 12 sekund před poločasovým hvizdem rozhodčího dokázal přímo ze standardky zacílit přesně Bohdan a gólem do šatny srovnal stav na 1:1. Ve druhé polovině jsme se snažili zvrátit vítězství na svou stranu, ale přes pár slušných příležitostí se nám to ne a ne podařit. Naštěstí se nám po faulu na Ondru naskytla ideální příležitost k vyrovnání. I přes kostrbaté Radkovo přiťuknutí dokázal Šafík zúročit své zlaté české ručičky a bylo to 1:1. V tu chvíli zbývala do konce zápasu pouhá minuta a několik vteřinek, takže to vypadalo, že si vítězství přece jenom odneseme. Jenomže zhruba půl minuty před koncem chybovala pro změnu první čtverka a naprosto neobsazený hráč dokonale vymetl z uctivé vzdálenosti všechny pavučinky v protějším rohu Milanovy brány. V hektickém závěru už další gól diváci ve vyprodané hale neviděli, a tak jsme po dlouhé době ztratili body za remízu 2:2.

Statistiky: Bohdan 1+0, Honza 1+0, Radek 0+1. Bez vyloučení.

2. zápas: SHM Újezd u Brna – Tupouni Lelekovice 4:3

Hned půl hodiny po skončení prvního mače nás čekalo i druhé klání ve skupině. S Lelekovicemi jsme hráli v podstatě malé čtvrtfinále, protože porážka by nás odsoudila k boji o páté místo a v případě remízy bychom museli doufat v porážku Tupounů Terorem. Do zápasu jsme vstoupili o něco lépe než v předcházejícím zápase, ale ani tak nebyl náš projev zrovna hitparádní. Obrana Lelekovic byla přeci jen trochu otevřenější a dostávali jsme se i ke střelám z dálky. Jednu takovou z Vlastíkovy hole doklepl, nebo spíše dotlačil za kvalitního brankáře soupeře Honza. Hubené vedení nám dlouho nevydrželo, protože snad hned při následujícím střídání se obtočil okolo Fandy jeden z útočníků soupeře a pohodlně vyrovnal. Potom se dostaly ke slovu Ondrovy (Vlastíkovy) ponožky s kanadskou vlaječkou, které se ukázaly jako střelecké. V obou případech vybídl ke skórovaní našeho květinového gentlemana se svěžím dechem pravý majitel ponožek. Lelekovice se ale nevzdávaly, za stavu 2:3 z jejich pohledu k tomu vlastně ani neměly důvod a do plachet jim foukal svěží vítr jejich bouřlivý kotel. Jak se později ukázalo, vítězná branka byla až naše čtvrtá. O ni se postarala pro změnu první čtverka, konkrétně skvělým založením akce Petr, jehož vybídnutí posunul Bohdan v přečíslení dva na jednoho Tomovi a ten trefil přesně. Lelekovice ale dokázaly, že dotahování soupeřova náskoku v závěrečných minutách zápasu patří mezi jejich speciality. Svým napadáním dokázaly narušovat naši liknavou rozehrávku a odměnou jim byl kontaktní gól. Jejich nápor pokračoval, ale sérii dalších standardek v našem obranném pásnu jsme nakonec přestáli a postoupili tak do závěrečných vyřazovacích bojů díky těsné výhře 4:3.

Statistiky: Vlastík 0+3, Ondra 2+0, Tomáš 1+0, Honza 1+0, Bohdan 0+1. Bez vyloučení.

Vyřazovací boje

Semifinále: SHM Újezd u Brna – Sokol Lesonice 2:1

Ve druhé skupině se v posledním zápase konalo velké drama, ze kterého vyšly šťastněji slovy klasika Lesníci z Lesonic. Ti na nás vzhledem k našemu druhému místu ve skupině čekali v boji o finále. Před zápasem jsme se nacházeli v různorodém rozpoložení: Většina týmu sledovala probíhající zápasy, zatímco Vlastík psal tyto řádky, Radek se pokoušel dohnat spánkový deficit na lavičkách v šatně a Ondra, zřejmě posilněn svými dvěmi nádhernými brankami i včerejší nocí, mu k tomu prozpěvoval veselé písničky týkající se jeho krásných tenisek s střeleckých ponožek.

Začátek zápasu musel oko nezaujatého fanouška těšit, neboť se hrálo nahoru dolů, střílelo se na obou stranách, ale brankáři byli zatím bezchybní. Škoda, že se neujala například Vlastíkova střela, po níž skákal míček na brankové čáře, ale nikdo už jej nestihl dorazit, nebo alespoň jeden ze dvou Tomových pokusů. A protože se neprosadili ani ostatní hráči na obou stranách, odcházely oba týmy do šaten za bezbrankového stavu, který je zvlášť v této soutěži takřka nevídaný.

Po změně stran už ale brankáři kapitulovali. Jako první se zhruba deset minut před koncem radoval soupeř, který se mohl opět spolehnout na naši chybu v rozehrávce. Nešťastníkem byl Vlastík, který se snažil hledat podél mantinelu Šafíka, ale nedůraznou a zároveň nepřesnou přihrávkou našel pouze jednoho Les(o)níka, který z následné akce přihrál svému kolegovi, a rázem jsme tahali v utkání za kratší konec.

V jednom ze závarů před bránou se podařilo Tomovi plácnout do děravého nesmyslu tak šikovně, že tento směřoval obloučkem do prázdné brány, jenže jeden z obránců ho důrazným homerunem odpálil někam do hlediště. Nemohlo následovat nic jiného než trestné střílení, které otec brzy již dvou dětí na jedničku proměnil ve vyrovnání: Rychlou kličkou vykoupal bezmocného brankáře. Z naší strany to ale nebylo vše. Zhruba čtyři minuty před koncem základní hrací doby totiž ze zdánlivě bezvýznamné rozehrávky někde u mantinelu na polovině hřiště přihrál Radek o kousek vedle stojícímu Vlastíkovi, jehož rána div neprotrhla síť za protější tyčí. Autor této, jak se později ukázalo vítězné, branky jednak napravil svou chybu z předpěti minut, ale také ho mohlo hřát u srdce, že trénink střelby příklepem přinesl své ovoce. V závěru ještě zkoušeli Lesoničtí power play, ale ani to již ke kýženému vyrovnání nevedlo. Byli jsme tak svědky dalšího na branky chudého zápasu, ale důležité bylo, že jsme se opět probojovali do finále, i když po výhře pouze 2:1.

Statistiky: Tomáš 1+0, Vlastík 1+0, Radek 0+1. Vyloučení 0-1, bez využití.

Finále: SHM Újezd u Brna – Žlutej teror 3:2

Turnaj jsme zakončovali stejně, jako jsme ho začínali, tedy zápasem se Žlutým terorem. Přesně těmito slovy začínala finálová kapitolka v reportáži z minulého turnaje a historie se i tentokrát opakovala. Zatímco před měsícem bylo finále jasnou záležitostí, kdy jsme vyhráli 9:3, tentokrát tomu tak nebylo. Oproti dnešnímu zápasu ve skupině jsme však do boje o zlato vykročili úspěšněji než soupeř, když Tomáš zakombinoval v úvodu zápasu s Bohdanem v útočném rohu a následná střela prvního jmenovaného skončila přesně v protějším růžku brány.

Jenomže jak dnes bylo naším dobrým zvykem, po gólu, který znamená naše vedení, přišla znovu hned v následujícím střídání studená sprcha a zdánlivě nevinná střela z poloviny hřiště skončila v naší síti. Aby toho nebylo málo, soupeř šel zanedlouho do vedení. Podařilo se mu vyvinout na chvíli souvislejší tlak a po mnoha zablokovaných střelách jedna přece jenom prošla i s přispěním Vlastíkovy teče až za Milanova záda. Průběh zápasu zrcadlově odpovídal průběhu zápasu ve skupině, takže teď jsme museli pro změnu my dotahovat jednobrankové manko. A podařilo se! Šafík z tuhého boje, jež sváděl u mantinelu za brankovou čárou Teroru s bránícím hráčem, vyšel jako vítěz, aby naservíroval zadovkou gólový pamlsek Vlastíkovi, který do kritického prostoru vlétl jako blesk z čistého nebe, nikým nepozorován a nebráněn.

Dlouho se zdálo, že remízou 2:2 skončí v základní hrací době i toto vzájemné střetnutí obou soupeřů. Vyrovnaný stav trval opravdu téměř až do konce zápasu, ale paní Štěstěna nakonec políbila naše hole, zejména tu Vlastíkovu. Z ní totiž putovalo skákavé nahození z hloubi vlastní poloviny na teč nabíhajícímu Ondrovi, které k překvapení všech nakonec nikým netečováno opravdu doslova zaskočilo jinak famózně chytající brankářku Žluťásků. Přihrávku si zkušeně ze střídačky pojistil Tomáš, čímž v této disciplíně malinko poodskočil Ondrovi. Tou dobou se psala už poslední minuta zápasu, takže soupeři už naštěstí na zvrat nezbýval čas a ani samozřejmá power play už na naší výhře 3:2 nic nezměnila.

Statistiky: Vlastík 2+0, Tomáš 1+1, Honza 0+1, Bohdan 0+1. Bez vyloučení.

Závěr

Skoro by se chtělo napsat, že turnaj nebyl povedený, ale vzhledem k zisku dalšího pohárku by to možná byl hřích. Ačkoli jsme celou dobu bojovali kromě soupeřů také sami se sebou a ačkoli většina z nás asi nemá ze svých dnešních výkonů nejlepší pocit, můžeme mezi nimi najít i celou řadu pozitivních poznatků: Vítězství bylo sice vydřené, ale velkokluby, jako je ten náš, musí umět vyhrávat, i když se zrovna nedaří. A to se nám dnes podařilo! Hned ve třech zápasech ze čtyř jsme museli dotahovat náskok soupeře a vždy jsme byli úspěšní! Nikdo z nás nebyl v celém průběhu turnaje vyloučen, to se taky nestává každý den. Proč se taky nechat vylučovat, když na hattrick Gordieho Howea stejně nemohl (vyjma Toma ve finále) nikdo dosáhnout. Rovněž je třeba uznat i kvalitu našich soků, vždyť všechny tři týmy, které nám dnes zkřížily cestu, jsou v celkové tabulce seřazeny hned za námi.

Zajímavé je i to, že jsme dnes inkasovali pouze osm branek oproti desíti obdrženým na turnaji minulém. Že jsme si to mohli minule dovolit spíše než dnes, to je zase věc druhá. Když už o tom mluvím, tak minule jsme nastříleli 28 branek, ale dnes pouhých 11 (2,5× méně). Z nich se hned na šesti podílel s celkovým zápisem 3+3 Vlastík, jež se díky tomu stal překvapivě jednookým králem mezi slepými v dnešním kanadském bodování našeho týmu. Nutno dodat, že ne vždycky reflektují získané kanadské body individuální výkon hráče, což se dnes potvrdilo. Z týmu totiž nikdo nevyčníval, nikdo dvakrát nezářil. Snad to příště bude lepší a snad se našemu šampónovi s velkým (nejen) Š podaří dosáhnout kýženou hranici 200 bodů, protože jinak bude muset čekat několik dlouhých měsíců na další příležitost. Touto statistickou tečkou se s Vámi loučím, podobné perličky přenechám povolanějším, tedy statistickému úřadu.