7. turnaj 1. ligy 17.02.2013

Úvod

Zřejmě bouřlivá předsrazová diskuze zapříčinila, že auta naložená pověstnými fešáky a jednou fešandou mohla z parkoviště od kostela odjíždět v rekordním čase. Dokonce i tradiční opozdilci jako Ondra a Péťa se tentokrát vyhecovali k enormnímu nasazení a nenechali nic náhodě, stejně tak Tomáš, který ale v rámci včasných příchodů vykazuje dobrou formu již delší dobu. Pouze Šafík zvolil tentokrát cestu po vlastní ose, ale přesto dorazil do šatny včas, a dokonce i s cennou trofejí o velikosti dle mého kvalifikovaného odhadu zhruba 75 B. Sestava v poli tak znovu nedoznala změn, tedy kromě pracného, ale tím více šviháckého Ondrova účesu. Největší hráčská změna se tak udála mezi třemi tyčemi, kde se namísto otazníku objevil po určité odmlce zase Milan.

Základní skupiny

1. zápas: SHM Újezd u Brna – Žlutej teror 5:2

Seriál úvodních skupinových zápasů se Žlutým terorem pokračoval také tentokrát, jediné rozdíly byly oproti střetnutí minulému v o půl hodiny posunutému začátku a v sestavě soupeře, která zřejmě i vlivem zranění doznala určitých změn.

Ale pojďme konečně ke hře. Možná i díky značné pasivitě soupeře jsme vývoj utkání od začátku do konce s přehledem kontrolovali. Pouze úvodní branka na sebe nechala relativně dlouho čekat, a to hlavní díky Vlastíkovi, kterému jednou zkazilo radost břevno a nad dalšími střelami z výhodné pozice ze střední vzdálenosti zřejmě až moc přemýšlel, takže zůstaly trestuhodně bez využití. Naštěstí ho ale zastoupili ostatní. Gólový účet zápasu otevřel Péťa ránou od modré a následovala povedená akce druhé čtverky, kterou po Ondrově přihrávce zúročil Radek. Po poločasové siréně se prosadil střelou do horního růžku brány neohrožený král kanadského bodování, Tom, kterému u mantinelu asistoval Péťa. Ten byl vůbec dnes hodně při chuti, jak dále uvidíte. Také tentokrát navázala na branku první čtverky ta druhá, to když Šafík svým fríčkem polahodil oku nejedné své fanynky. Poslední položku na střelecké listině našeho týmu zajistil Tom, který se po Bohdanově střele nejlépe zorientoval na hranici brankoviště.

Také soupeřům se bohužel podařilo rozvlnit síť Milanovy brány, a to hned dvakrát. V podstatě jsme jim je darovali chybami v rozehrávce, kdy zvlášť náš Ondra „Beckham“ Sekanina neměl úplně čisté svědomí. Zápas tak skončil našim vítězstvím v poměru 5:2.

Statistiky: Tomáš 2+0, Petr 1+1, Ondra 0+2, Radek 1+0, Honza 1+0, Bohdan 0+1. Vyloučení 0+1, bez využití.

2. zápas: SHM Újezd u Brna – FBK Sokol Jedovnice 5:2

Po jednozápasové odmlce jsme opět zaplnili polovinu hrací plochy, tu druhou obsadily Jedovnice, tedy finalista posledního turnaje. Oproti Teroru Mandarinky oplývaly větším nasazením, výsledek ale byl, jak se na následujících řádcích dozvíte, stejný. Prvním našim střelcem se stal opět Petr, který se i tentokrát dokázal prosadit střelou ze střední vzdálenosti. Na 2:0 zvyšoval po Radkově přihrávce pohotovou střelou od mantinelu na bližší tyč jindy dvorní nahravač Ondra. Pak zaúřadovalo útočné duo první čtverky, když se Bohdanova přihrávka dostala až k Tomovi, který opět věděl, co a jak. Střídání čtverek v bodování pokračovalo i nadále, tentokrát se svou typickou střelou prosadil po Ondrově přihrávce z rohu hřiště Radek. Pátý gól do přidal do týmové pokladnice Péťa, který se nejprve zkušeně dostal tělem před dorážejícího útočníka, aby následně zužitkoval až nečekanou porci volného prostoru. Sólíčko šťastného střelce, ač původně neplánované, nápadně připomínalo tradiční Radkovy průniky.

I tentokrát jsme dvakrát inkasovali. Jedovnice se na trénincích zřejmě zaměřily na nácviky standardních situací, protože obě jejich branky padly právě nich. I v tomto ohledu si obě naše čtverky nemusely nic závidět ani vyčítat, na našem vítězství to stejně prakticky nic nezměnilo. Méně důvodů ke spojenosti měli snad jenom Vlastík a Franta, kteří vyšli i v tomto utkání bodově naprázdno a bylo otázkou, zda se jim podaří svou nelichotivou bilanci protrhnout.

Statistiky: Petr 2+0, Radek 1+1, Ondra 1+1, Tomáš 1+0, Bohdan 0+1. Bez vyloučení.

Vyřazovací boje

Semifinále: SHM Újezd u Brna – Orel Blažovice 9:3

Blažovičtí nad svým semifinálovým soupeřem dvakrát nejásali, ale bohužel pro ně už nebylo návratu. Jistou naději viděli v uplacení jednoho z našich milovníků rezavého moku, po chvíli váhání však Ondra lákavou nabídku odmítnul. A tak bylo potřeba bojovat na hřišti. Jak už to v zápasech s tímto soupeřem bývá, hrál se zvláště ve středních pasážích zápasu krapet neuspořádaný florbal nahoru dolů. Pojďme ale popořádku.

Začátek zápasu vyšel prozatím střelecky impotentnímu Vlastíkovi, který po Ondrově přihrávce umístěnou střelou k tyči nad beton brankáře otevřel skóre. A tentýž hráč na další dvě naše branky přihrál Honzovi, respektive v přesilovce Radkovi. Zajímavé na prvních třech brankách bylo jednak to, že to byly jediné Vlastíkovy body dne, ale navíc pokaždé spolupracoval s jiným hráčem své čtverky. Bez bodu tak zůstával už jenom František. A smůla se jej držela ještě o několik minut déle, protože jeho povedená střela trefila protější tyč a když už to vypadalo, že balonek přeci jen skončí v bráně, dokázal ho brankář na poslední chvíli vyhmátnout. Celou situaci ještě posuzoval videorozhodčí, po krátké konzultaci s ním bohužel oba hlavní arbitři definitivně rozpažili.

Nakonec se kýženého bodíku Franta přece jen dočkal, to když si zaběhl až téměř za branku soupeře, odkud poslal gólovou navštívenku Tomovi. Mezi tím ale dokázaly skórovat oba naše útoky, takže tato branka byla již naše sedmá v pořadí. Celkem jsme jich nastřádali devět, a protože se soupeř dokázal prosadit třikrát, zápasová siréna utnula všechny další snahy za stavu 9:3. Dodejme, že každý z našich hráčů si z tohoto zápasu odnesl alespoň jeden kanadský bod, což je z hlediska týmové hry rozhodně pozitivní.

Statistiky: Honza 2+1, Radek 2+1, Tomáš 2+1, Vlastík 1+2, Ondra 1+2, Petr 1+0, Bohdan 0+1, Franta 0+1. Bez vyloučení.

Finále: SHM Újezd u Brna – Žlutej teror 9:3

Turnaj jsme zakončovali stejně, jako jsme ho začínali, tedy zápasem se Žlutým terorem. Jenomže tentokrát se soupeř dokázal vyhecovat k nesrovnatelně běhavějšímu a bojovnějšímu výkonu. My jsme se ale mohli spolehnout na dobrou efektivitu v zakončování mnohdy velmi pohledných akcí. Všechno odstartoval Radek, který po Honzově přihrávce ze strany otevřel skóre bekhendovou ránou ze šedesáti metrů (tak to aspoň komentoval jeden z našich útočníků) mezi brankářovy betony. Potom dnes vůbec poprvé promluvila Bohdanova puška v (alespoň z pohledu ze střídačky) poměrně nepřehledné situaci po Tomově přihrávce. Pravděpodobně se chrlickému panu učiteli podařil zajímavý kousek, kdy hokejkou mezi svýma nohama dokázal zasáhnout balonek přesně, jak bylo potřeba. Snad hned při následujícím střídání se spolupráce Šafík–Radek z úvodu zápasu opakovala znovu, v tomto případě však Radek střílel forhendem prakticky do prázdné brány: 3:0.

Tohoto vedení jsme nabyli velmi rychle a zdálo by se, že dál nebylo co řešit. Leč nebylo tomu tak, neboť soupeř prokázal vynikající střelecké i taktické schopnosti a ze dvou standardek docílil dramatizace zápasu snížením na rozdíl jediné trefy. Jenže potom zaúřadoval třikrát po sobě útok našich hezounů a o vítězi bylo prakticky rozhodnuto. Zvlášť poslední z těchto akcí byla ukázková, kdy Vlastík vybojoval ve vlastním obranném rohu míček, poslal jej podél mantinelu Ondrovi, který s ním udělal tři rychlé kroky, aby naservíroval gólovou lahůdku Honzovi.

Potom se ke slovu dostal Radek, v tomto zápase již potřetí, a tak úspěšně zkompletoval svůj finálový hattrick. Ondra se ještě snažil diplomaticky vyjednat svoje „áčko“, bohužel však neúspěšně. Nakonec se vytoužené branky dočkal i Fanda, který jedním z nejhezčích gólů dne vymetl utěšenou ránou z uctivé vzdálenosti celou horní část branky. Třešničkou na dortu v podobě naší deváté (a poslední) branky byla další krásná kombinační akce, kterou započal Bohdan s Tomem a dokončil Péťa. Soupeř dokázal ještě v samém závěru zkorigovat na konečných 9:3 v náš prospěch.

Výsledek vypadá jednoznačně, tentokrát jsme však nedostali nic zadarmo a po fyzické stránce jsme se na výhru poměrně slušně zapotili. Důkazem budiž situace za naprosto rozhodnutého stavu, konkrétně z předposlední minuty zápasu, kdy nejprve Vlastík podstoupil vcelku úspěšný sprinterský souboj trvající přes více než polovinu hřiště, aby na mohl samém konci tohoto závodu na chvilinku bezprizorní míček ukořistit Radek, který se kolem prohnal takřka světelnou rychlostí a s jiným soupeřem za sebou.

Statistiky: Honza 2+2, Radek 3+0, Ondra 1+2, Petr 1+1, Tomáš 0+2, Bohdan 1+0, Franta 1+0. Vyloučení 1-0, využití 0-1.

Závěr

Kanadské bodování je sice jen statistika, okénku do této oblasti se však dnes neubráním, protože se tam děly věci. Zatímco Vlastík s Frantou dnes svá konta kanadských bodů příliš neobohatili, jejich spoluhráči z obranných dvojic sklízeli sladké plody: Péťovi se evidentně osvědčily jeho nové kecky a Radek se dnes dokonce málem stal s devíti body naším nejúspěšnějším hráčem v tomto ohledu, jenomže to by Ondra svůj účet nesměl zakulatit na rovnou desítku kanaďanů. Náš manekýn navíc dokázal vyrovnat Toma v celkovém počtu nasbíraných asistencí, protože ten se dnes věnoval hlavně střílení branek. Aby toho v rámci ód na Ondrovy body nebylo málo, podařilo se mu jednak setřást jedovnického Zouhara, ale zároveň i těsně předskočit Bohdana, kterému to tam dnes naopak tolik nepadalo, zase je ale zajímavé, že v každém ze čtyřech dnešních zápasů dokázal urvat vždy po jednom bodě. V případě Šafíka jsme se pro změnu ve finále přesvědčili o důležitosti přítomnosti jeho drahé polovičky v hledišti, protože se tento švarný junák stal se čtyřmi body jednou z hlavních hvězd finále, čímž rovnou zdvojnásobil své bodové úspěchy z předchozích tří zápasů. Taky Milan nás nejednou podržel spektakulárními zákroky, jenom škoda, že mu za záda proklouzla i jedna střela z velké dálky.

Podívejme se na celou věc ale také z týmového hlediska: I třetí letošní turnaj jsme dokázali ovládnout a dvěmi výhrami v poměru 5:2 a dvěmi v poměru 9:3 jsme se již naprosto nedostižně osamostatnili na čele tabulky naší soutěže. Poněkud zajímavé je, že alespoň výsledkově jsme odehráli vyrovnanější zápasy ve skupině než ve vyřazovacích bojích. Dnešní vítězství bylo asi zasloužené, tým šlapal jako hodinky a v podstatě v každém zápase měl od začátku navrch. Nejen s výsledkem, ale i s výkonem tak můžeme být spokojení. Opět se nám podařilo vsítit pěkných 28 branek, což je nadprůměrný počet. Škoda, že tentokrát bylo až zbytečně dost i těch obdržených, hlavně bránění standardních situací pro nás bylo skoro až noční můrou.

To nám momentálně ale nemusí zase tolik vadit, protože pokud nedojde k nějaké nečekané a zdrcující blamáži, jako například usvědčení našeho celku z nekalého ovlivňování zápasů a následnému drastickému bodovému odpočtu, MISTROVSKÝ TITUL nás nemine. Stejně tak doufejme, že nás nemine tričko „MISTŘI“ a také poslední turnaj, jehož datum zatím není známo. Ve vyhlášených újezdských lokálech nestačí narážet sudy, davy rozjásaných obyvatel se snaží získat podpisy svých hrdinů a zuřiví reportéři jejich bezprostřední komentáře. Hráči však konstatují pouze to, že jdou od zápasu k zápasu a od turnaje k turnaji, takže je do konce sezóny čeká ještě hodně nabitý program a nespočet dvoufázových tréninků. Proto se také odebírají do svých domovů, se svými nejbližšími připíjejí na titul a pak už hurá do postele. Dobrou noc!