3. turnaj 1. ligy 2.10. 2011

Úvod

Na třetím turnaji jsme potvrdili stoupající tendenci v počtu přítomných hráčů do pole. Tentokrát nás na naše poměry bylo jako psů, tedy sedm. V obraně se sešlo poměrně tradiční trio Franta, Radek a Vlastík. V útoku jsme měli zabijácké dvojky Ondra – Petr a Bohdan – Tomáš. Poslední jmenovaný hráč není Tomáš Kaválek, jak by se mohlo nedostatečně zasvěceným zdát, ale Tomáš Jarý, který byl náhradou za již zmíněného Kavase. Byla to tedy taková záměna Tomáše za Tomáše, i když oba hrají navzájem naprosto odlišným stylem, ale naštěstí mají kromě jména společnou i velkou herní kvalitu. Tomáš Kaválek se tak ukázal jako dobrý skaut, který úspěšně zalovil ve vodách hotelovky, na které se své ovečky snaží naučit mateřskému jazyku českému a v hodinách tělesné výchovy všelijakým gymnastickým kouskům. Své čáry máry měl v prvních dvou zápasech předvádět Vašek, jenomže potom byl odejit na vzácné rodinné setkání. Naštěstí ho více než úspěšně nahradil Shadow, kterého si Bohdan vypůjčil z řad Haluzářů, kteří si chodívají na halu Hattrick každou neděli večer huntovat svoji tělesnou schránku.

Základní skupiny

1. zápas: SHM Újezd u Brna – FbC Spartak Velká Bíteš 5:0 (K)

Vyjímečně až v 9:30 jsme měli odehrát svůj první zápas, ve kterém nás měla prověřit Bíteš. Nevím, proč se kluci na tento zápas nedostavili, o důvodech můžeme pouze spekulovat. Možná si chtěli pošetřit síly na větší ryby v naší skupině, možná měli náročný program v sobotu večer a nebo prostě nějaký problém na cestě. Ať už byl důvod jakýkoli, my jsme tím pádem měli kromě prvních dvou vydřených bodů a dobrého skóre i hodinu času do našeho příštího utkání. Protože týmy, které hrály zápas po nás, se svým příchodem dvakrát nespěchaly, měli jsme pro sebe zhruba na půl hodiny volnou hrací plochu. Toho většina hráčů využila k pestrobarevnému tréninkovému skotačení, z čehož valnou část zabralo trénování nájezdů. Sice někteří z nás u této činnosti příliš formou neoplývali, ale jak se ukázalo později, jakýsi přínos to pro nás přece jenom asi mělo.

2. zápas: SHM Újezd u Brna – Kösso Moravská Třebová 4:1

V 10:30 jsme již do florbalového dění aktivně zapojili, čekalo nás totiž Kösso, prozatímní suverén soutěže. O nich sice Marek Horáček tvrdil, že dneska nemají dvakrát silnou sestavu, ale jako bych to od něj už někdy slyšel. Jeho slovům jsme tedy příliš velkou váhu nepřikládali, a tak naivních optimistů, že bychom mohli něco kloudného uhrát, bylo v našich řadách pomálu. Byli jsme ale pevně rozhodnutí nedat soupeřům nic zadarmo. Každopádně vzhledem k vývoji zápasu měl Marek tentokrát vyjímečně  pravdu. Celou halu totiž hned po třech vteřinách hry zmrazil Péťa, který se hned po buly nerozpakoval a skákavou střelou k tyči překvapil brankáře, nás a možná i sebe samotného. 1:0. Kösso, které jakoby nevědělo, co proti nám hrát, si příliš mnoho šancí nevytvářelo a naopak my jsme vystrkovali růžky poměrně často. Netrvalo dlouho a dvěma góly upravila skóre do o poznání lepší podoby naše nová akvizice Tomáš. Asistencemi se na těchto gólech podílel Bohdan a Radek. Najednou to bylo 3:0 a mám pocit, že tímto výsledkem skončilo i první dějství. V tom druhém se ještě střelou na vzdálenější tyč prosadil po Bohdanově přihrávce Vlastík, který mimochodem zazdil tutovku už před poločasovou sirénou, když střelou do poloprázdné branky nechal vyniknout zázračným zákrokem nohou brankáře soupeře. Kössu se potom podařilo pouze pokazit Vaškovi radost z čistého konta, a tak skončil tento zápas 4:1 v náš prospěch. Kösso se neporáží každý den, takže tento nečekaný skalp lídra soutěže obrátil naši náladu a také sebevědomí některých o 180°. Po zápase jsme měli zhruba dvě a půl hodiny čas, takže čtyřlístek nejhladovějších si zašel na zaslouženou odměnu v podobě výborného oběda do nedaleké fotbalové hospody. Po návratu čekalo na Bohdana nemilé překvapení. Někdo mu v šatně asi stoupnul na hokejku, která nápor pochopitelně nevydržela a zlomila se. Aby těch zlomenin nebylo málo, shodou okolností dneska zlomil v osobním souboji u mantinelu hokejku i Radek.

Statistiky: Tomáš 2+0, Bohdan 0+2, Petr 1+0, Vlastík 1+0, Radek 0+1; Vyloučení 0-0.

3. zápas: SHM Újezd u Brna – Fbk Berušky 2:4

V souboji o první místo ve skupině jsme se potkali s Beruškami, které přijeli v nové, tmavější variantě dresů. Začátek zápasu se nesl v duchu velkého tlaku příslušníků hmyzí třídy. My jsme totiž byli nejspíš uspokojení vítězství nad Kössem, takže jsme se příliš na odpor nestavěli. Po sérii nepřesných střel z úvodních minut se Berušky ujaly vedení. Za nás sice vyrovnal Bohdan, když mu po Vlastíkově akci po levé straně hřiště nabídl snad ze soucitu s námi Jean míček před prázdnou brankou. Jenomže Berušky lacino vrátily vedení na svou stranu. I na tento gól jsme dokázali odpovědět. Radkovu přihrávku si někde v prostoru modré čáry zády k brance jedním dotykem zpracoval Vlastík a tím druhým poslal míček k tyči do sítě. To bylo bohužel z naší strany vše. Naopak Berušky přidaly ještě dva góly a radovaly se tak z prvního místa ve skupině a ze čtvrtfinálového soupeře z Tvořihráze, který přijel tentokrát pouze ve čtyřech lidech a papírově měl být snadnou kořistí. Jak si Berušky o pár chvil později na vlastní kůži vyzkoušely, zase taková procházka růžovým sadem to nebyla. My jsme ve skupině skončili druzí, a tak na nás čekali Cavespiders Vavřinec.

Statistiky: Bohdan 1+0, Vlastík 1+0, Radek 0+1; Vyloučení 0-0.

Vyřazovací boje

Čtvrtfinále: SHM Újezd u Brna – Cavespiders Vavřinec 5:4 (N)

Ihned po zápase s Beruškami nás musel opustit Vašek, na jehož místo přišel Shadow. Doufali jsme, že ten se u nás neohřeje pouze na jeden zápas a že do třetice všeho dobrého a zlého konečně čtvrtfinálovými vodami úspěšně proplujeme. Vavřinečtí měli poměrně nevyzpytatelný tým, který byl v průběhu turnaje posilován hráči z řad Žerotínů hrajících na vedlejší hale 2. ligu. Zápas to byl poměrně divoký oba týmy se po chvílích střídaly ve vedení. Milníkem dne bylo procitnutí nejfešnějšího hráče týmu Ondry z neschopnosti provést s balonkem cokoli koudného a pro tým prospěšného. Právě v těch nejdůležitějších chvílích vstal tento nadějný mladíček jako fénix z popela a začal se prosazovat. Všechno se to semlelo nějak rychle, takže si ani příliš nepamatuju na sled důležitých momentů zápasu. Naštěstí paměť slouží v našem týmu alespoň těm mladším, jmenovitě Péťovi, který si na všechny důležité momenty do detailu vzpomněl. Na první gól Tomášovi nahrál Petr mezi hokejkou a nohou obránce a Tomáš zavěsil do prázdné brány. Druhý gól dal po Ondrově přihrávce z rohu Petr z otočky. Hned po buly vybojoval Petr míček a nahrál Ondrovi, který se nemýlil. Čtvrtý gól vstřelil po Vlastíkově přihrávce Petr. Petr se tak podílel na všech našich čtyřech brankách. Zápas už pomalu spěl ke svému konci, když kde se vzal, tu se vzal najednou v brejku Radek, který v posledních vteřinách tísněn časomírou ještě našel před zívající klecí volného Toma a ten se nemýlil. V tom okamžení ale zazněla závěrečná siréna. Jeden rozhodčí ukazoval, že branka platí, jenomže druhý byl názoru opačného. Po krátké poradě a diskuzí s kapitány a místy i nekapitány obou rivalů se rozhodčí usnesli na pro nás nepříjemném verdiktu, že branka uznána nebude. Zápas tedy k našemu velkému nadšení dospěl do samostatných nájezdů. O jejich exekuci byl v našich řadách zájem pramalý, takže se své role moudře ujal kapitán a vyřkl jména hráčů, kteří měli jít s kůží na trh. Prvním z nich byl Vlastík, při kterém stáli snad všichni svatí, protože na jeho blafák do forhendu brankář dobře reagoval a na kýžené straně nechal jen minimum volného místa. Naštěstí se i v takto svízelné situaci Vlastík s notnou dávkou štěstí prosadil, když míček po zásahu výstroje gólmana očima dotlačil do sítě. Tím jsme se ujali vedení, protože soupeř, který celý penaltový rozstřel zahajoval, neuspěl tváří v tvář našemu nájezdovému mágovi v bráně Shadowovi. V následujícím nájezdu netrefil Sáňa vůbec zařízení, takže nás mohl do ještě větší výhody poslat Péťa. Ten sice neuspěl, ale protože Shadow odolal i třetímu nájezdu, mohl celou polízanici ukončit Tomáš. Ten tak také učinil, když dokázal v běhu bezpečně přizvednout svou střelu přes vyběhnuvšího a především položeného brankáře.  Na čtvrtou sérii nájezdů tak ani nedošlo a my jsme se mohli radovat z premiérového čtvrtfinálového postupu.

Statistiky: Petr 2+2, Tomáš 2+0, Ondra 1+1, Vlastík 0+1; Vyloučení 0-0.

Semifinále: SHM Újezd u Brna – Fbc Rosice 0:2

V semifinále jsme narazili na vítěze ze druhé skupiny. Byly jím Rosice, které tentokrát přijely ve velmi dobré sestavě. Navzdory papírovým předpokladům se nám s Rosicemi dařilo po většinu zápasu držet krok. Dostali jsme se i do několika slibných příležitostí, které ale většinou končily na dobře chytajícím brankáři. Nejinak tomu bylo například v případě Bohdanovy šance. Proti našemu fürerovi ale brankář dokonale povyjel a znemožnil mu skórovat. Do šaten se tak šlo za bezbrankového stavu. Po pár minutách hry se Rosice poprvé prosadily, když zpoza brány nakonec na delší tyč úspěšně dotlačil míček za brankovou čáru rosický Libor. I když jsme prohrávali o gól, pokračovali jsme v naší hře a věřili, že vývoj zápasu můžeme ještě zvrátit. Naše snahy však byly o několik momentů později nekompromisně utnuty. Rosicemi podél mantinelu vyhozený míček směřoval do rohu za naši branku, když tu se najednou od nerovnosti na spojích jednotlivých částí mantinelu nečekaně odrazil přímo před naši branku, kde už nebylo pro bratry Hájkovic problémem jej dopravit za záda bezmocného Shadyho. O účastníkovi finále tak bylo definitivně rozhodnuto. Paradoxem je, že i přes prohru to byl to náš možná vůbec nejlepší zápas turnaje. My jsme tak odcházeli se vztyčenou hlavou, protože jsme odehráli asi naše maximum a chybělo možná i trošku toho pověstného štěstíčka.

Statistiky: Bez vstřelené branky; Vyloučení 0-0.

O 3. místo: SHM Újezd u Brna – Koní hlavy 3:2 (N)

V zápase o třetí místo jsme poprvé v první lize vyzkoušeli, jaké to je hrát proti Koním hlavám, které byly v semifinále přemoženy Beruškami. Zápas to byl poměrně vyrovnaný. První se do vedení dostal soupeř, ale za nás záhy odpověděl Péťa, který stojíc na hranici brankoviště doklepl do branky Vlastíkovu přihrávku. Na druhého jmenovaného se v oficiálních statistikách opět pozapomnělo, respektive byla jeho přihrávka asi připsána některému z jeho spoluhráčů. Nebo mně místo toho napsali gól, protože už si nevzpomínám, jak padl ten náš druhý a kdo a jak ho dal a já mám jeden napsané. Na tom teď už ale vůbec nesejde, ale pokud chcete, můžete se k tomu vyjádřit do diskuze, ať v tom máme pořádek. Důležité bylo, že jsme dokázali vyrovnat na 1:1 a nakonec i na 2:2. Skoro bych i řekl, že tento gól dal Tomáš po Bohdanové nahrávce, ale Tomovi nebylo připsáno nic. Zápas tak opět dospěl k samostatným nájezdům. Tentokráte byl v sázce už jen jeden bod, a tak na střídačce už panovala o poznání optimističtější nálada ještě umocněná předchozím rozstřelovým úspěchem. Tentokrát jsme zahajovali my a po prvním nájezdu, který v Ondrově podání skončil ke vší smůle pouze na tyči se Vlastík obdobným usopleným způsobem jako u svého prvního nájezdu dne opět nemýlil. Tím nepotvrdil svůj nájezový „um” a proměnil během jednoho dne dvakrát víc nájezdů než za celou svou dosavadní kariéru. Jen tak dál, Vlastíku. Za nás pak ale neuspěl ještě Radek a Tomáš a navíc mezi tím dnes poprvé a naposled musel po skvěle provedeném nájezdu soupeře lovit balonek ze sítě i Shady. Po čtyřech sériích tak bylo nájezdové skóre 1:1. Pořadí se obrátilo a první jely Koní hlavy. Jejich jediný úspěšný exekutor tentokrát ale Shadyho nepřekonal, načež se k nájezdu postavil Ondra, který navzdory všem původním předpokladům a plánům volil místo kličky střelu. A úspěšně. Získali jsme tak bronzovou příčku a osm cenných bodů k tomu.

Statistiky: Petr 1+0, Tomáš 1+0, Ondra 1+0, Bohdan 0+1, Vlastík 0+1; Vyloučení 0-0.

Závěr

3. kapitolu z celkových jedenácti můžeme hodnotit velmi pozitivně. Kromě troufnu si tvrdit kvalitního herního projevu, jsme vytěžili osm bodů do celkové tabulky. Taky se nám podařilo nastřílet největší počet gólů za naše dosavadní působení v první lize a při tom jsme neměli vůbec snadné soupeře. Síly jsme poměřili (kromě Vavřince) se všemi čtyřmi týmy, které jsou tabulkově nad námi. Pokud nepočítám branky z kontumačního vítězství nad Bíteší, rozvlnili jsme sítě soupeřů celkem čtrnáctkrát. Asi největší kaňkou na našem výkonu je to, že jsme si opět vybrali slabší chvilku, tentokrát v zápase s Beruškami, kdy jsme úplně zaspali prvních pět minut. Snad se konečně poučíme a na příštích turnajích už nás nic podobného nepotká.

Navzdory třetímu místu se v tabulce výše neposuneme. Na pátém místě ztrácíme na čtvrté Koní hlavy jeden jediný bod. Důležité je, že jsme konečně poodskočili našim pronásledovatelům a pohybujeme se zase v o něco klidnějších nesestupových vodách.