2. turnaj 1. ligy 29.9.2012.

Úvod

Přestože se druhý turnaj naší amatérské soutěže konal o prodlouženém víkendu, zaznamenali jsme 100% účast všech základních stavebních kamenů v poli, jejichž jména jistě každý z erudovanějších fanoušků či fanynek bezpečně zná. O výjimečnosti této historické události netřeba se dál rozepisovat, ačkoli již na první turnaj jsme cestovali v relativně početné sestavě. Pouze mezi třemi tyčemi se neobjevil ani Vašek a ani Jindra, ale byl povolán talentovaný mladík Milan, kterého jsme od konce uplynulé sezóny prakticky neviděli, nepočítám-li četné folklorní události, na které se slétá valná část našeho týmu jako vosy na nejsladší ovoce.

Kromě účasti hráčů samotných jsme se i tentokrát mohli těšit neutuchající přízni fanynek, které nejen že vyprodaly prostorné ochozy sokolské haly, ale aby každá viděla alespoň jeden zápas, musely se na ně prostřídat. Jmenovitě se jednalo o Janu, fanynku naší staronové hvězdy Šafíka, kterou po prvním zápase vystřídala jedna z vůbec nejvěrnějších, elitní volejbalistka Terezka. Bylo tedy jasné, že milovníci Radkových sólíček si dnes přijdou na své.

Základní skupiny

1. zápas: SHM Újezd u Brna – Jedovnice 10:3

Našeho prvního soupeře dne představovaly mandarinky z Jedovnic. První zápasy bývají často specifické a chvíli trvá než se týmy dostanou do správné provozní teploty. To se stalo i tentokrát, zvláště úvodní střídání bylo poněkud rozpačité. O několik minut později jsme však již třímali otěže zápasu ve svých rukách a skóre utěšeně narůstalo. Góly, které jsme dostali, byly, troufám si říct, spíše dílem náhody a Milanovou nerozchytaností. Pod zvláštním tlakem byl Honza, který se pochopitelně chtěl co nejlépe předvést před svou drahou polovičkou, ovšem potvrdily se zákony schválnosti, neboť v následujících zápasech, větral soupeřovy obrany i sítě daleko více. Pozornost si zaslouží také fakt, že se v tomto zápase bodově prosadilo všech osm hráčů v poli. Nejúspěšnějším byl v tomto ohledu Bohdan, který dosáhl dokonce na hattrick a jednu přihrávku k tomu.

2. zápas: SHM Újezd u Brna – Orel Blažovice 11:1

Také ve druhém zápase jsme docílili dvouciferného počtu vstřelených branek. Odnesly to Blažovice, i když takovému přídělu úvod zápasu nenasvědčoval. Ten se sice nesl ve znamení našeho tlaku, ale opět nám chvíli trvalo, než jsme protrhli střeleckou nemohoucnost. Navíc blažovičtí poměrně zodpovědně a natěsno bránili a hráli s velkým nasazením, takže zejména útočníkům se před soupeřovou brankou dýchalo poměrně těžce. Přesto se nám v tomto zápase povedla párminutová pasáž odehrát ve velkým stylu, kdy si obě čtverky při po sobě jdoucích střídáních připsaly shodně po třech úspěšných zásazích. Na tomto zápase bych také ocenil naše nasazení a presink, ve kterém jsme nepolevovali ani za prakticky rozhodnutého stavu. Svým prvním hattrickem v sezóně se navíc Vlastík zařadil do elitní společnosti Petra a Bohdana.

Vyřazovací boje

Semifinále: SHM Újezd u Brna – Lelekovice 6:0

Na rozdíl od naší skupiny měla ta druhá zajímavou zápletku, kdy všechny týmy sváděly vyrovnané souboje, takže do posledních minut nebylo jasné, jak se za sebou seřadí. Černý Petr nakonec zůstal v rukou poslednímu finalistovi, Žlutýmu teroru, na který zbyl pouze souboj o páté místo. Proti nám se nakonec postavily Lelekovice, jež ve skupině dosahovaly úspěchů hlavně organizovanou obranou a úspěšnými střelami ze střední vzdálenosti. Ty jsme si však dokázali pohlídat, neprosadil se ani často skórující Lečo, a Milan se tak mohl radovat ze své první nuly v sezóně. Jak už se stalo tradicí, v úvodních minutách se nám z mnoha šancí nepodařilo vytěžit odpovídající množství branek, ale naštěstí jsme vše napravili v dalším průběhu střetnutí a velmi kvalitním výkonem dokráčeli k pěknému vítězství v poměru 6:0.

Finále: SHM Újezd u Brna – Sokol Lesonice 4:3

Po semifinále následovala opět dvouzápasová pauza, protože se muselo rozhodnout jednak o našem finálovém soupeři a jednak o držiteli bronzové medaile. V boji o finále přetlačily po napínavém průběhu Lesonice svého soka z Blažovic a o chvíli později již stály proti nám v boji o malý pohárek. Předem prozraďme, že scénář tohoto souboje byl vskutku hororový, takže měla televize i zástupy novinářů lačných po nějaké sportovní senzaci nakonec přece jen alespoň nějaké to téma ke skloňování.

Do zápasu jsme vlétli podobně jako do všech předchozích, tedy úvodním tlakem, ze kterého přes velké množství více než slibných šancí nakonec resultovalo hubené vedení 1:0. Postaral se o to Tom, pro kterého vybojoval balonek Vlastík. Zde se však cesty shodné se zápasy uplynulými rozcházejí, protože nenásledovala naše gólová smršť, ale spíše studená sprcha jak pro hráče, tak pro naši roztleskávačku Terezku. Dostali jsme se do jakéhosi útlumu, najednou jsme ztratili aktivitu při napadání, která nás dosud zdobila, hráli jsme jako spící panny a soupeř se naopak dokázal vybičovat ke skvělému výkonu. Jejich obránci najednou vzadu nechybovali, jak tomu bylo třeba v semifinále proti Blažovicím, a v útoku řádil rychloruký rychlonožka Štěpánek, který snad nějakým řízením osudu nastupoval převážně proti obranné dvojici Petr-Franta a oběma pořádně větral svěřené chráněné území. V naší bráně však čaroval Milan, který dokázal několikrát po sobě jeho nepříjemné nájezdy z mírného úhlu zázračně vykrýt.

Přesto jsme ale ještě před první sirénou inkasovali celkem třikrát a místo vedení jsme najednou oplývali dvoubrankovým mankem a mohli si leda rvát vlasy a lomit rukama nad promrhanými šancemi z úvodních minut. Ve dějství druhém se obraz hry příliš nezměnil, pouze čas jakoby běžel čím dál rychleji a nám začínalo čím dál více téct do bot. Zhruba od poloviny druhého poločasu však Lesoničtí začali bránit své vedení držením míčku v rohu za naši brankou, což pro nás sice nebylo příjemné, ale z jejich pohledu se to nakonec ukázalo jako kontraproduktivní, neboť tím sklouzli z pomyslné vlny euforie, na které se dosud vezli. Možná i díky tomu se aktivně hrajícímu Ondrovi podařilo vybojovat někde u mantinelu v okolí půlící čáry míček a dopravit ho až za záda bezmocného brankáře. 2:3.

Čas ale plynul rychle dále a s námi to nevypadlo růžově. Někteří sázkaři již trhali své tikety, naše staré zatím doma braly mory, lidi ohryzávali televizory, když v době, kdy zbývala do konce zápasu minuta a dvě sekundy, rozehrál Peťa standardu, ze které nastřelil mužné tělo Šafíkovo stojící kousek vedle branky, od něhož se kulatý nesmysl odrazil tak šťastně, že zapadl do brány. A bylo vyrovnáno – 3:3! To však nebylo vše, jelikož v době, kdy již trenéři obou celků vymýšleli, které ze svých oveček pošlou do rozhodujícího penaltového rozstřelu. Jenomže necelou půlminutku před závěrečným hvizdem jsme někde za modrou čárou rozehrávali standardku, při které přiťukl Ondra míček Vlastíkovi, jenž z uctivé vzdálenosti napřáhl k jedné ze svých životních střel, a k překvapení všech dorazil jeho projektil přesně na cílovou adresu, tedy pod víko soupeřovy brány. Nezměrnou radost našeho fanklubu poněkud mírnila časomíra, na které svítilo pořád nějaký 25 horkých sekund do konce. Úplný závěr ještě okořenila drobná potyčka Radka a jednoho ze soupeřů, takže oba týmy dohrávaly pouze ve třech hráčích v poli. Naším cílem bylo udržet vedení, avšak balonek jsme v rohu útočného pásma dlouho neudrželi a z celé situace se vylouplo bleskové přečíslení 2 na 1, které uhasila až naše poslední instance Milan. V tu chvíli již bylo jasné, že o vedení nepřijdeme, takže vzduchem počaly létat špunty od lahví šampaňského, oslavné chorály ze zaplněného hlediště a jiskry bengálských ohňů. Zvítězili jsme 4:3!

Závěr

Na rozdíl od turnaje minulého se nám tentokrát podařilo zvítězit ve všech zápasech a sebrat plných 14 bodů, i když průběh finále jsme zvrátili doslova až v hodině dvanácté, tedy v minutě dvanácté druhého poločasu. Vzhledem k nezvykle velkému počtu vstřelených branek nebylo možné vést věrohodné statistiky, a tak si na ně budeme muset počkat do možnosti rozkliknout detaily jednotlivých zápasů na stránkách naší soutěže.

Těžko dnes vyzdvihovat jednotlivce, protože celý tým šlapal jako hodinky. Přesto se tentokrát neubráním pochválit Vlastíka, který si snad nejen svým rozhodujícím zásahem vyslouží nominaci i na další turnaj. V obraně mu pak výborně sekundoval Radek a útočící Ondra s Šafíkem, na kterých byl vidět výrazný posun oproti poslednímu turnaji. Rozhodně však nezaostávala ani druhá čtverka, díky které jsme byli svědky několika nádherných kombinací i hromady branek, a Milan, který se v průběhu turnaje rozchytal k výtečnému výkonu, aby nás nejvíce podržel právě tehdy, kdy jsme to opravdu potřebovali, tedy ve finále. Pouze to zakončení až příliš často pokulhávalo, čímž jsme si naši cestu za zlatem chvílemi dost komplikovali. Teď však nezbývá než slavit a doufat, že uspějeme i na turnaji následujícím, který se koná 4. listopadu.