10. turnaj 1. ligy 18.3.2012

Úvod

Náš jubilejní 10. prvoligový turnaj jsme oslavili obvyklým počtem pěti hráčů do pole. Do obrany byl připravený Franta a již uzdravený Petr, do útoku po roce zavítal Ondra, ke kterému jsme cestou přibalili opozdilce Tomáše. Tím plonkovním hráčem, který se motá mezi zadními a předními řadami, byl Vlastík. Do brány se probojoval jeden z mnoha dle naší soupisky teoreticky možných brankářů, hostující Milan.

Oželet dnešní florbalový svátek naopak musel doma s neschopenkou ležící Bohdan, dále pak z nespecifikovaných důvodů Radek a z ještě méně specifikovaných důvodů Filip, který se v posledním týdnu neobtěžoval zvedat telefony, ba dokonce ani odpovídat na textové zprávy. Nejistá byla účast Toma Jarého, občasně u nás hostujícího mladého talentu z Pohořelic, který nás pod vlivem sobotního turnaje se svým týmem a nějaké následující narozeninové oslavy nakonec neposílil. Po cestě jsme navíc vysadili Adélku, takže bylo zmíněných šest statečných ponecháno svému osudu a muselo si poradit bez jakékoli psychické podpory přímo na místě. Chcete-li se o jejich náročném tažení dozvědět více, nevypínejte své osobní počítače a čtěte dále.

Základní skupiny

1. zápas: SHM Újezd u Brna – Bíteš 4:4

Zatímco v první polovině aktuální sezóny jsme se s Bíteší prakticky nepotkávali, závěrečné turnaje jakoby nám to chtěly vynahradit, a tak se naše cesty na posledních turnajích, zdá se, budou křížit o to častěji. Mnoho hráčů mělo jistě v paměti debakl, který jsme od ní utrpěli na předcházejícím turnaji hned v prvním zápase ve skupině, ale jistě také napínavý semifinálový souboj z téhož turnaje, ve kterém se štěstíčko přiklonilo na naši stranu. I proto sázkové kanceláře dle výše kurzů neviděly v tomto utkání favorita.

Zápas začal podobně jako ten debaklový, aktivnější tedy byla spíše Bíteš, která zabijácky využívala našich chyb v přechodové fázi. Přesto jsme si dokázali vypracovat některé slibné příležitosti, které však z důvodu špatné koncovky nebo překombinování akcí brankou neskočily. Nikoho tedy nepřekvapí hrozivé skóre 3:0, kterým nás výsledková tabule strašila po deseti odehraných minutách. Tímto však kupodivu paralela s průběhem posledního vzájemného střetnutí ve skupinové fázi minulého turnaje končí.

Ve druhém dějství jsme se snažili více tlačit do zakončení a střílet i z uctivější vzdálenosti a méně připravených pozic. Výsledkem byly dvě pohotové, i když poměrně šťastné Ondrovy dorážky Vlastíkových střel. Rázem to bylo pouze o gól, bohužel však naše stoupající akcie bítešští přibrzdili svým čtvrtým gólem po pěkné brejkové kombinaci. My jsme však zbraně nesložili a přibližně minutu a půl před závěrečnou sirénou jsme opět snížili na rozdíl jediné trefy. Šťastným střelcem se stal po Frantově přihrávce Tomáš. Poté následoval náš time-out, ve kterém jsme snovali plány na zvrat v závěrečných sekundách hry. A skutečně se nám podařilo těsně po Milanově opuštění klece díky Ondrově přesnému zakončení ke vzdálenější tyči vyrovnat. Pohlednému mladíkovi se tak podařilo dosáhnout na svůj vůbec první hattrick v první lize a zařadit se tím do elitní společnosti jeho zkušených útočných kolegů, Bohdana a Toma. To se psal čas 9:29, a protože do konce zápasu se už nic zajímavého neudálo, mohli jsme být  vzhledem k průběhu zápasu s vydřeným bodíkem spokojení. Zajímavé je, že zrovna v našich střetnutích s Bíteší, která disponuje po Rosicích nejlepší obranou v lize a naopak po DODU nejhorším útokem, padá tolik branek.

Statistiky: Ondra 3+0, Tom 1+1, Vlastík 0+2, Franta  0+1; Vyloučení 0-0.

2. zápas: SHM Újezd u Brna – FbC DODO Tvořihráz 5:0 (K)

Nebudu to příliš rozpitvávat, spokojme se s konstatováním, že DODO potvrdilo svou fazónu z posledních turnajů a my jsme si díky tomu připsali další dva cenné bodíky do celkové tabulky.

Statistiky: Bez statistik.

3. zápas: SHM Újezd u Brna – Cavespiders Vavřinec 6:1

Skupinová matematika hovořila před tímto zápasem jasně: V případě našeho vítězství větším rozdílem než 5:1 bychom po dlouhé době skončili první ve skupině. Byla by škoda takové šance nevyužít, nicméně mezi soupeři ze druhé skupiny si člověk na vyřazovací boje příliš vybírat nemůže. A navíc v našem souboji na dálku o první místo měla Bíteš před námi výrazný náskok ve skóre. Někteří naši hráči tak museli přerušit partičku minigolfu či slunění se na čerstvém vzduchu a nastoupit do zbraně v zatuchlé hale.

Vavřinečtí, kteří přijeli v početné sestavě, nám svou útočnou chutí otevírali poměrně hodně okének ve své obraně, čehož se nám dařilo využívat. První velkou příležitost měl Vlastík, který proběhl mezi dvěma obránci a pelášil sám na brankáře. Při blafáku ho však jeden z vracejících se soupeřů zezadu seknul přes hůl a nemohlo následovat nic jiného než trestné střílení. K němu byl nominován tradiční exekutor Tom, který jej v klidu proměnil. Ujali jsme se tak vedení 1:0, které se podařilo navýšit Peťovi, když využil Ondrovu přihrávku ze standardky z rohu hřiště. Vlastíkovou nenápadnou střelou jsme dokázali přidat ještě jeden zásah, ale při naší další vyložené šanci si Vlastík s Ondrem nahrávali před ležícím brankářem tak dlouho, až se soupeřům podařilo zmocnit se míčku a z brejku potvrdit pravidlo nedáš-dostaneš. Stav 3:1 ještě dával nezaujatému fanouškovi naději na dramatický závěr, ovšem to se nám podařilo razantně odmítnout. Po akci Petra a Toma totiž bránící hráč posunul úmyslně prázdnou branku, do které Tomáš dorážel bílý děravý nesmysl, a i když možná měla být branka rovnou uznána, bylo nařízeno další trestné střílení. K němu se postavil tentokrát Vlastík, který po svém tradičním bekhendovém najetí lehce podsekl míček přímo po víko k bližší tyči. V tu chvíli nás od stažení bítešského náskoku dělila jediná trefa, takže jsme měli stále o co hrát. A byli jsme úspěšní. Tomáš s Vlastíkem bleskově rozehráli standardku a druhý jmenovaný tak dovršil, podobně jako v minulém zápase Ondra, svůj první hattrick v první lize. Účet zápasu uzavřel Tom, který po Ondrově přihrávce využil výhodné situace 2 na 1. Tím jsme si definitivně zajistili první místo ve skupině a také delší pauzu před čtvrtfinálovými boji, ve kterých jsme se mohli potkat buď s Beruškami, nebo Kössem, které hrálo pouze ve čtyřech lidech a s improvizovaným brankářem, ale i přesto dokázalo své soupeře vynikající hrou hodně potrápit.

Statistiky: Tomáš 2+2, Vlastík 3+0, Ondra 0+2, Petr 1+0; Vyloučení 0-0.

Vyřazovací boje

Čtvrtfinále: SHM Újezd u Brna – Kösso Moravská Třebová 5:0 (K)

Nakonec se nám naše pauza mezi zápasy prodloužila více, než jsme čekali, neboť unavená třebovská čtverka se i přes Ondrovy přemlouvací snahy a jeho nenápadné pomrkávání rozhodla pro poklidné prožití slunečného dne. Kdyby se nám postavili do cesty, kdo ví, jak by to dopadlo…Nicméně alespoň měli minigolfoví nadšenci více času dohrát svůj minizápas. Prozraďme zvědavým fanouškům, že vítězem se v něm stal Franta.

Bez statistik.

Semifinále: SHM Újezd u Brna – Fbc Rosice 2:3

Vzhledem k tomu, že Koní hlavy dokázaly porazit tradičního vítěze základních skupin z Rosic, měli jsme tu čest se s Oranjes i přes naši výhru ve skupině potkat opět již v semifinále. Na druhou stranu to určitě byla jedna z posledních šancí, ne-li ta úplně poslední, je konečně porazit.

Troufám si tvrdit, že zápas měl z obou stran slušnou kvalitu i herní tempo. Prvním, kdo v tomto zápase rozvlnil síť, byl po spolupráci s Ondrem Tomáš, takže jsme se přibližně v čase 1:45 dostali do brzkého vedení. Rosicím se však podařilo vyrovnat a tento stav vydržel až do poločasové přestávky. Zanedlouho po zahájení druhé půle, opět zhruba v čase 1:45, v součtu pochopitelně 11:45, se po brejku prosadil Tomáš podruhé a posunul nás opět o krůček blíže k finálovým branám. Bohužel soupeř dokázal po individuální akci náš náskok podruhé v zápase smazat a vše pomalu spělo k nájezdovému rozuzlení. Toho jsme se však bohužel nakonec nedočkali, protože po naprosto naivně a riskantně rozehrané standardce v útočném rohu hřiště se rosičtí dostali do protiútoku 2 na 1, který v čase 9:37 bezpečně využili. Na vyrovnání jsme se už bohužel nezmohli, a tak jsme mohli s napětím očekávat, jestli nám v boji o 3. místo budou soupeřem Berušky nebo Koní hlavy.

A také jsme mohli litovat, kromě zmíněné závěrečné chyby, na zápasy s Rosicemi velkého množství zahozených šancí. Zejména Vlastíkovi se několikrát podařilo projít srdcem rosické obrany až před brankáře nebo tam dostal výbornou přihrávku, ale po první šanci, kdy se kličkou dostal do nevýhodného úhlu a trefil pouze boční síť, si už v dalších dvou možnostech na další hrátky s míčkem nevěřil a trefil pohotově vyjetého brankáře. Také jsme v průběhu zápasu měli jednu přesilovou hru, kterou jsme bohužel sehráli tak, jak jsme zvyklí, tedy s nulovým efektem a míčkem převážně na holích soupeřů. V tomto ohledu máme stále hodně co zlepšovat. Celkově vzato jsme však odehráli dobrý zápas, ve kterém nám asi nejvíce chyběly zkušenosti, kterými naopak Rosice disponují, a také možná špetka pověstného štěstí.

Statistiky: Tomáš 2+0, Ondra 0+1; Vyloučení 0-1.

O 3. místo: SHM Újezd u Brna – Fbk Berušky 2:1

Ve druhém semifinále se po nájezdové loterii radovaly z postupu do finále Koní hlavy, které si v něm až překvapivě jednoznačně poradily s Rosicemi a na rozdíl od minulého turnaje dosáhly až na kýžený ušatý pohár.

Překážkou k nejnižšímu stupínku na bedně nám tak byly Berušky, které přijely i díky některým nám neznámým tvářím v poměrně početné sestavě. Ještě ze semifinálového utkání rozehřátý soupeř na nás na začátku zápasu s chutí vlétl a jen díky štěstí a výtečně chytajícímu Milanovi, který vytáhl z torny svých dnešní kvalitních výkonů ten vůbec nejlepší, se skóre neměnilo v náš neprospěch. A protože Vlastík úspěšně nakazil střeleckou nemohoucností i všechny ostatní hráče týmu, do šaten se po přehlídce námi nevyužitých tutovek odcházelo za bezbrankového stavu.

Naši impotenci dokázal prolomit až Ondra, který měl dnes mířidla seštelovaná opravdu dobře. Kromě tohoto světlého momentu jsme však nebyli schopní převzatou iniciativu přetavit ve větší náskok. Příkladem budiž Vlastíkovým bekhendem trefené břevno poté, co si  dobrým pohybem na hranici velkého brankoviště řekl o Ondrovu přihrávku z rohu ze standardky, nebo Frantova akce, kterou sám jmenovaný založil výborným přečtením hry a zastavením hrozivého brejku soupeře, jenomže po kombinaci s Tomem už v zakončení tak úspěšný nebyl. Ale druhé branky jsme se přece jen dočkali, protože se kličkou od mantinelu přes Marka Horáčka dokázal uvolnit Vlastík a i trochu se štěstím dotáhnout bekhendovou kličku ke zdárnému konci.

Pak už jsme se definitivně jali šetřit čas, v čemž za soupeřovou brankou vynikal zejména Tomáš, a ohrožovat branku Berušek pouze v opravdu výhodných situacích. S poměrně nezáživnou koncovkou zápasu se však nechtěl spokojit Franta, který rozehrávku z obranného rohu vyřešil precizní přihrávkou po zemi přímo před naši branku na jednoho z útočníků soupeře. Ten už si s ní věděl rady, ale závěrečnou power play Berušek už jsme dokázali ustát, a tak jsme se po výhře 2:1 mohli v zápase, ve kterém měl každý z nás minimálně dvě 100% šance, radovat z výhry s bronzovým odleskem.

Statistiky: Tomáš 0+2, Vlastík 1+0, Ondra 1+0; Vyloučení 0-0.

Závěr

I přes prořídlé řady jsme dokázali potvrdit dobrou formu z předcházejícího turnaje nejen vítězstvím ve skupině, ale také třetím místem, takže můžeme být. se ziskem devíti bodů spokojení. Jenom je škoda, že jsme zápas s Rosicemi, se kterými se dnes dalo hrát, nedotáhli alespoň do penaltového rozstřelu. Bodový zisk byl podpořen také kvalitními výkony ode všech hráčů na všech postech a jak by řekl František Straka, bylo tam to srdíčko. I díky kontumačním výhrám se nám navíc podařilo výrazně vylepšit relativně žalostné skóre a počtem vstřelených branek jsme se dostali na dostřel k týmům nad námi.

Na závěr si opět neodpustím malé okénko týkající se pořadí v celkové tabulce. Tam totiž došlo hned k několika změnám. Na prvním místě se pochopitelně nic nezmění, ale na to druhé se díky dnešní výhře v turnaji dostaly na úkor Berušek Koní hlavy. Na opačném konci tabulky se dokázala posunout výše Bíteš, která tak sestupového černého Petra předala Vavřinci. Poslední je a s největší pravděpodobností i zůstane DODO, které se dle dostupných referencí soustředí na výkony pod hlavičkou ČFBU a do dalšího ročníku AFL se, stejně jako pravděpodobně více týmů z naší soutěže, nepřihlásí. My pochopitelně zůstáváme na 5. místě, ale potěšující je, že se nám konečně podařilo snížit naši ztrátu na 4. místo na menší bodový rozdíl, než který náš dělí od šesté Bíteše.

Podaří se nám náš slušný bodový zisk na příštím turnaji rozšířit podobně jako dnes a udělat tak úspěšnou tečku za touto sezónou? Na tuto otázku, ale i na daleko důležitější, odpoví poslední turnaj, který se koná 21. dubna na Startu. Všichni naši fanoušci i fanynky, jakožto i kmenoví a hostující hráči, budou vítaní. Pro tuto chvíli se s Vámi loučím a brzy zase na shledanou.