1. Turnaj

Předmluva

Kdyby náš florbalový tým SHM Újezd u Brna měl nějaké historické anály, určitě by se do nich zapsal den 3. září 2011 hodně tučným písmem. Zúčastnili jsme se totiž našeho historicky prvního turnaje v první lize v rámci afl. A že to byla poměrně drsná změna oproti ligám, kde jsme nastupovali v letech minulých, jsme se záhy přesvědčili. Ale nepředbíhejme, o tom až za chvíli. Sluší se uvést, že náš postup nebyl vydlážděn nějakými heroickými výkony na hřišti, ale spíše nechutí lepších manšaftů nastupovat v nadupané první lize. Ono i v našem týmu bylo hlasování o účasti v první, respektive druhé lize velice těsné.

Důležitým faktem, který bych rovněž nerad opomenul, je to, že se na konci minulé sezóny po čase váhání a nejistoty uskutečnil „návrat ztracených synů”, některých Gumídků. Tímto bych jim chtěl za jejich rozhodnutí poděkovat a doufám, že jej nebudou litovat.

1. turnaj 1. ligy 3.9.2011

Úvod

Jak už se u nás stává tradicí, první zářijový víkend většinu z nás opět zastihl všude jinde, jenom ne doma s dostatkem času a chuti na florbalové zážitky. A tak se stalo, že se pro různé rodinné a pracovní důvody omluvili Tomáš Kaválek, Radek Fasora, František Hladký, Jan Šafařík a oba kmenoví brankáři, tedy Václav Kyselka a Jindřich Husák. Předem jistá byla i neúčast Michaela Hladkého, který emigroval do Francie. To nemohlo znamenat nic jiného, než že po přáteláku s Haluzářama ve čtvrtek v deset hodin večer náš tým čítal do pole celé čtyři kusy schopné hry, kterými byli Bohdan Hladký, Petr Jakubec, Ondřej Sekanina a Vlastimil Bílek. Naštěstí se během následujících dvaceti čtyř hodin podařilo sehnat do brány díky hostování Milana Bínka a plánovanou brigádu oželel Jan Šafařík. Bylo nás 5 + 1.

Již ráno před odjezdem na turnaj bylo jasné, že někteří z nás přípravu opět nepodcenili. Týkalo se to zejména Honzy Šafaříka a Ondry Sekaniny, kteří se předcházející páteční noci účastnili alkoholových radovánek v sousedních Sokolnicích na narozeninové oslavě, kde měli všechno pití zadarmo. Není divu, že toto byla jen jedna z mála věcí, na kterou si byli ráno schopní vzpomenout.

Protože se Šafík nedostavil na sraz, jeli jsme ho tahat z vyhřátého pelíšku. Příjemným  překvapením byla rychlost, s jakou se po zazvonění zvonku vypotácel se svým typickým klukovským úsměvem ven z bytovky. Jeho zachrochtání na pozdrav už jenom podtrhovalo veselé rozpoložení, ve kterém se tento sympaťák a míčový kouzelník zrovna nacházel. Konečně jsme tedy mohli vyrazit v plném počtu na strastiplnou cestu do Brna zahájenou pendlováním mezi Honzovým bytem a Ondrovým domem. Naštěstí nás čas příliš netlačil, takže jsme si mohli dovolit sesbírat všechny doma zapomenuté věci nezbytné pro život a v dobrém rozmaru dojet až na místo.

Základní skupiny

1. zápas: SHM Újezd u Brna vs. Fbk Berušky 2:0

První zápas jsme jako správná ranní ptáčata odehráli již v 8:30 proti týmu Fbk Berušky v čele se stálicí soupisek elitních týmů snad všech lig afl Markem Horáčkem. Zápasu přihlíželi také někteří hráči Rosic, kteří si přivstali, aby si obhlédli, na kom si budou honit kanadu letos. Vzhledem k našemu početnímu a fyzickému stavu byla taktika nad Slunce jasná, a to uchodit soupeře a šetřit při tom každým kilojoulem. Všichni hráči stanovenou taktiku s povděkem přijali a statečně se jí drželi. Vycházeli jsme ze zajištěné obrany a občas i hrozili z brejků. Berušky možná také trochu ovlivněny brzkým hracím časem jakoby nevěděly, co proti naší defenzívě hrát a když už se jejich staré známé útočné eso „Špekáček” dostalo ke střele, neposlušný míček většinou létal těsně vedle naší branky. A když už si to ten malý bílý neposeda vesele štrádoval do naší sítě, byl vždy ve střehu bezchybný Milan. Po poločase tak svítilo na světelné tabuli skóre 1:0 pro nás, jelikož po faulu na Ondru přihrál sám postižený na střed Petrovi, který krásně natáhl ke střele pod víko a i díky clonícímu Bohdanovi prostřelil všechno, co mu stálo v cestě včetně brankáře Jana Mladého. Petr se tak stal vůbec prvním úspěšným střelcem celé první ligy v letošní sezóně. Těsně před koncem poločasu mohl ještě skóre zvýšit Ondra, který však v nařízeném nájezdu tváří v tvář Jeanovi neuspěl. Ve druhém dějství ještě vybídl Vlastík pěkným obloučkem přes celé hřiště ke skórování Šafíka, který nabídnutou šancí nepohrdl a s přehledem zvýšil na 2:0. Poslední dvě minuty zápasu se nesly ve znamení závěrečného tlaku Berušek, avšak dnes jim nebylo přáno. Skóre se už nezměnilo, takže kromě prvních dvou bodů na kontě nás mohlo hřát dělené první místo v kanadském bodování a Milana vychytaná nula, kterou si plně zasloužil. Nejmenovanému hráči dodala zřejmě alkoholem naředěná krev v kombinaci s nečekanou výhrou dostatek kuráže k sebevědomým prohlášením o útoku na celkových 40 kanadských bodíků v této sezóně. Neboj Ondro, moc ti to přejeme a budem fakt rádi, když se ti to podaří, ale bude to asi celkem dřina, že?

Statistiky: Šafík 1+0, Petr 1+0, Vlastík 0+1, Ondra 0+1; Vyloučení 1-1 – bez využití.

Po našem zápase následoval souboj mezi dalšími nováčky v soutěži, zápas Cavespiders Vavřinec – Bíteš. Ani jeden z těchto týmů evidentně nepochopil tento sport a všichni hráči na place běhali jako o závod. Některým z řad našich hráčů začínalo být už jen při pohledu na takovéto nasazení ještě více nevolno. Po dramatickém průběhu se z výhry 4:3 radovali vavřinečtí.

Druhý zápas v naší skupině obstaraly již zmíněné Fbc Rosice a FbC DODO Tvořihráz. Rosicím v minulé sezóně scházelo na druhém místě 7 bodů, aby se dotáhly na celkového vítěze z Moravské Třebové, zatímco Tvořihráz obsadila čtvrtou příčku se ztrátou 35 bodů na Rosice. Navzdory papírovým předpokladům to byli hráči Tvořihráze, kteří se radovali z výhry. Svým sokům na úvod sezóny dali pořádnou facku v podobě výprasku 4:1.

Ve skupině B následoval zápas Kösso Moravská Třebová – Koní hlavy. Tady se opět papírové předpoklady nenaplnily, protože se oba týmy rozešly smírně 3:3 a to ještě dva góly Kössa byly hodně šťastné a laciné.

Naše první dlouhá mezizápasová pauza pokračovala zápasem Berušek a Rosic. Berušky urputně bránily a po deseti minutách hry svítilo na ukazateli skóre 1:1. Po přestávce ale zařadily Rosice na vyšší rychlostní stupeň a bylo rozhodnuto. Výsledek? 4:1.

V následujícím zápase si překvapivě poradila Bíteš s Kössem v poměru 2:1. Favorit soutěže se opět spíš hledal.

2. zápas: SHM Újezd u Brna vs. FbC DODO Tvořihráz 3:2

Potom už jsme se dostali ke slovu my, čekala nás Tvořihráz. Vzhledem k výsledku jejich zápasu s Rosicemi jsme si i v tomto zápase opět hodně věřili. Hráči DODA do zápasu vlétli jako uragán a první dvě minuty nás na naší půlce drželi jako cizí peníze. Vstřelit branku se jim ale nepodařilo a tak jsme mohli začít nesměle vystrkovat růžky i my. Po chvíli opravdu propukli všichni naši fanoušci ve vyprodané hale v jásot, protože přihrávku středem od Vlasty si pěkně zpracoval Šafík a bylo to rázem 1:0. DODO se s takovým stavem nechtělo spokojit a tak jeden z nich zasunul míček zpoza brány za Milanova záda. Hráčům DODA to dopředu běhalo dobře, ale dozadu se dvakrát nehrnuli. Tím se nám otvíraly okénka v jejich obraně a po akci Bohdana s Petrem se druhý jmenovaný radoval ze svého druhého gólu dne, když opět nedal pěknou střelou brankáři šanci. Myslím, že oficiální statistiky se nás v tomto údaji snaží zmást (my se ale nedáme), protože jsou v nich jména střílejícího a nahrávajícího hráče prohozená. Bohdan by si jistě nějaký gól také zasloužil, ale to by musel mít víc štěstí, případně zachovat chladnější hlavu při zakončování a zpracování. Za všechny jeho šance lze jmenovat Vlastovu přihrávku mezi velké a malé brankoviště před zívající prázdnou klec. Poskakující míček poslal bohužel nad bránu. Nebo jindy se míčku po jeho střele zuřivě postavila do cesty tyč. Stav 2:1 vydržel až do nějaké osmé minuty druhého poločasu, kdy Vlasta špatně rozehrál z rohu a pro soupeře už nebyl problém vyrovnat na 2:2. Už už to vypadalo, že zápas dospěje k remíze, jenomže pár vteřin před závěrečnou sirénou odpálil nepochopitelně soupeřovic obránce (zřejmě frustrován vývojem zápasu) vysoký míč, který směřoval na Bohdana číhajícího u branky, způsobem, za který by se nemusela stydět ani někdejší baseballová hvězda Mark McGwire v dobách své největší slávy. Následovalo trestné střílení. V ten moment všichni újezdští hráči spěchali ze hřiště na střídačku sprintem, jaký na turnaji dosud nepředvedli, aby náhodou nemuseli jet. Jako správný kapitán se tak musel zachovat Bohdan a vzít tíhu okamžiku na sebe. Postavil se k exekuci a po zapískání rozhodčího rozvážně mířil k bráně. Míček měl stále před sebou u hokejky. Tak se dostal až do těsné blízkosti k brankáři, který je dle některých referencí vůbec nejlepší z celé afl. Celé hala ztichla, napětí by se dalo krájet. Už to vypadalo, že z toho nic nebude, když v tu chvíli Bohdan zamíchal míčkem několikrát ze strany na stranu, aby jej uklidil za nebohého brankáře, který už s tím nemohl nic dělat. Nevěřili jsme vlastním očím. Bohdan si to pro nás nechával na samotný závěr. Bylo rozhodnuto. 3:2. Tento nájezd měl jenom dvě mouchy. Jednak byla naše střídačka na druhé straně hřiště, takže jsme si ho nemohli vychutnat pěkně zblízka a jednak u toho nebyly přítomny televizní kamery, takže se nemůžeme pokochat ani ze záznamu.

Statistiky: Bohdan 1+1, Šafík 1+0, Petr 1+0, Vlastík 0+1; Vyloučení 0-0.

Po našem zápase si smlsnuly Koní hlavy (třetí tým loňského ročníku s jednobodovým náskokem na DODO) na pavoucích z Vavřince výsledkem 4:1. Potvrdilo se, že toho dne byl výsledek 4:1 velmi populárním. Berušky porazily DODO podobně jako my jednogólovým rozdílem – 2:1. Marek Horáček už se dostával do své obvyklé fazóny, vstřelil totiž obě branky Berušek. Koní hlavy pak udržely neporazitelnost ve skupině remízou s Bíteší 2:2.

3. zápas: SHM Újezd u Brna vs. Fbc Rosice 0:6

Trojlístek zápasů ve skupině jsme zkompletovali proti Rosicím, které hrály předešlé zápasy stejně jako my v šedém, ale naštěstí jsou zodpovědným týmem a měly jako správný favorit i náhradní oranžové dresy, do kterých se neváhaly obléci. Přišli i s našim známým Tomášem Hájkem v sestavě (bratrem pro nás o hodně známějšího Martina, který podle posledních informací pokračuje ve své trenérské kariéře). Od úvodních minut dávaly jasně najevo, že se jenom tak snadno uchodit nenechají. Právě naopak. Na začátku jsme dostali zbytečný gól a Rosičtí čím dál víc běhali, nabízeli se, přihrávali si, stříleli…a dávali góly jako na běžícím pásu. Připadali jsme si jako na kolotoči, jako přebytečná zrníčka v pomerančovém džusu, která se někdo snaží mixérem nekompromisně rozsekat. Jejich kombinace připomínala dokonale sehranou hokejovou formaci, často využívali hráče za bránou, který chladnokrevně servíroval jednu přihrávku za druhou před naši branku. Nevzpomínám si, že by snad některá jejich střela šla mimo, všechno trefovali do prostou mezi třemi tyčemi, kde se několikrát zaskvěl Milan, ale všechno pochytat pochopitelně nemohl. Měl jsem pocit, že i kdybychom jim zavázali oči, stejně by se na tom hřišti bezpečně našli a porazili nás. My jsme už měli dost problémů i sami se sebou, síly ubývaly a pokud jsme se dostali do nadějného přečíslení, veškerá snaha byla utnutá nepřesnou přihrávkou nebo jinou chybou, po které následovalo naopak přečíslení na druhé straně a nekompromisní trest. Naše trápení ukončil až závěrečný klakson, skóre se zastavilo na číslech 6:0. Útěchou nám mohlo být aspoň to, že jsme zmátli bookmakery, kteří vypsali nejnižší kurs 2,1 na přesný výsledek v poměru 8:0 pro Rosice. Dalším pozitivem je, že jsme u tohoto debaklu (jako vlastně i ve všech ostatních zápasech) vypadali opravdu dobře. Zvlášť útočné duo Šafařík-Sekanina, které si dává na vizáži záležet vůbec nejvíc ze všech, bylo na hřišti opravdu nejkrásnější a odešlo s grácií jim vlastní. Jistě už se jejich plakáty, které po zápase podepisovali svým čtrnáctiletým fanynkám, vyjímají nad postelích každé z obdivovatelek hned vedle Simira a Bena z Kobry 11.

Statistiky: Bez vstřelené branky; Vyloučení 0-0.

Po nás se odehrálo ještě poslední utkání ve skupinách, ve kterém si stejným výsledkem jako Koní hlavy poradilo Kösso s Vavřincem 4:1, čímž si nás Třebováci k naší velké radosti vysloužili do čtvrtfinále. Pověstnou třešničku na dort nám něžně posadili rozhodčí, když naše čtvrtfinále zařadili až jako třetí v pořadí. Čas se vlekl čím dál tím pomaleji, a tak si někteří zpříjemňovali čekání na popravu bohulibými činnostmi, jako například vyspáváním se z bolesti hlavy a jiných tělesných údů.

Vyřazovací boje

Čtvrtfinále: SHM Újezd u Brna vs. Kösso Moravská Třebová 0:3

Ano, milý deníčku, předchozí odstavec opravdu není způsoben tiskařským šotkem, ale spíš silnými erupcemi na Slunci nebo zrádností prvních turnajů. Opravdu jsme skončili ve skupině druzí a přesto nám soupeřem pro čtvrtfinále byla favorizovaná Třebová, která prý nepřijela zrovna v nejsilnější sestavě. To ale vůbec nebylo poznat, protože kluci měli rychlé nohy a snad ještě rychlejší ruce. Takže my jsme se jim většinou s jazykem na dresu dívali na záda, jak kolem nás krouží. Individuálně byli opravdu šikovní, navíc jsme dostali opět rychlý gól a bylo po zápase. Na rozdíl od Rosic s námi měli trošku slitování a dvě minuty před koncem zápasu upravovali díky standardní situaci na konečných 3:0. Během celého zápasu se stav naší unavené pětky blížil totálnímu kolapsu, ale jako opravdoví bojovníci jsme se udrželi na nohách až do konce.

Statistiky: Bez vstřelené branky; Vyloučení 0-0.

Zaslouženou odměnou a jedním z nejpříjemnějších bodů dne nám byly prázdné sprchy. Dokonce byly v provozu obě dvě, což je po odhadem dvou měsících nefunkčnosti jedné z nich opravdový majstrštyk provozovatele haly. Navíc jsme stihli druhý poločas kvalifikačního zápasu našich kopáčů se Skoty. Tím byl splněn vůbec nejreálnější z našich plánů – být brzo doma. Myslím, že splnění tohoto cíle se nám podaří zase brzo obhájit.

V ostatních čtvrtfinálových zápasech si poradily Koní hlavy s DODEM 5:2, Berušky s Bíteší 2:1. Kluci z Bíteše si nejspíš přáli na čtvrtfinále nás, ale bohužel se místo toho potkali právě s Beruškami, na které pravděpodobně nemají příliš růžové vzpomínky z loňského společného působení ve druhé lize. Nevím, jestli jim došly síly nebo za to mohla spíše zmíněná psychická bariéra, ale v tomto zápase nepodali tak dobrý výkon jako v těch předchozích, neudrželi nadějné vedení a z postupu se radoval výsledkově se zvedající soupeř. Poslední čtvrtfinále bylo pro Rosice jen další povinnou zastávkou na dosud relativně suverénní cestě turnajem, výsledek 5:1 proti Vavřinci hovoří za vše.

V semifinálových bojích zkřížily zbraně nejprve Koní hlavy s naším přemožitelem Kössem, ale dopadly ještě hůře než my a po prohře 6:1 byly odsouzeny k bojům o bronzovou příčku. Druhé semifinále obstarala pro změnu dvojce z naší skupiny, a to Rosice a Berušky. Zápas jsem pochopitelně neviděl a možná o to víc mě překvapil pohled na konečný výsledek, který značil, že Berušky oplatily Rosicím porážku ze skupiny výhrou 4:2. Opět zafungovala spolehlivá spolupráce Horáček-Heikenwälder.

Malou náplastí pro Rosice může být alespoň třetí místo po těsné výhře 2:1 nad Koními hlavami. Ve velkém finále se na odpor Kössu tedy postavily Berušky a dle skóre lze soudit, že velice úspěšně, když dokázaly dovést zápas až k samostatným nájezdům. Tam už ale byl úspěšnější soupeř a po nepovedeném začátku se nakonec mohl radovat z celkového vítězství v turnaji a tříbodového náskoku v souhrnné tabulce na druhé Rosice.

Závěr

Možná to tak na první pohled nevypadá, ale původní očekávání jsme ziskem pěti bodů pětinásobně překonali, takže můžeme být spokojení. Navíc jsme tři ze čtyř zápasů odehráli s nulou na kontě. Zatímco z prvních dvou zápasů jsme vytěžili z minima maximum, v dalších dvou zápasech jsme vytěžili z minima minimum, protože jak už je našim dobrým zvykem, z těch několika šancí, které jsme si vytvořili, jsme ohrožovali spíše reklamní plakáty a vlajky za brankou než branku samotnou. Malou kaňkou je pro nás velké množství obdržených gólů v posledních dvou zápasech, které naše zpočátku nadějné skóre 5:2 upravily na nelichotivých 5:11.

I přes tyto dvě vysoké porážky můžeme být spokojení, protože na víc bodů jsme dneska neměli. A tak nezbývá než pogratulovat lepším soupeřům a těšit se na další turnaje. Snad i s početnější a střízlivější sestavou. Jenom sám nevím, co z toho je pravděpodobnější. Nechme se překvapit.

PS: Nějak jsem se rozepsal, takže kdo jste to dočetl až sem, díky za pozornost, zasloužíte si uznání. Pokud máte k čemukoli zveřejněnému v této reportáži jakékoli připomínky, neváhejte mě kontaktovat nebo napsat do diskuze.