Zápasy AFL: čtvrté kolo

22. 10. 2016 Hrací den č. 4

Úvod

Letos snad poprvé nás čekala porce tří zápasů v jednom dni a co víc, byli mezi nimi hlavně kvalitní soupeři z horní poloviny tabulky. Domlouvání sestavy sice není naší silnou stránkou, ale dnes jsme právě díky tomu disponovali hned devíti hráči do pole, což újezdští pamětníci datují naposled 38 let zpátky. Po cestě na halu jsme uplatnili metodu „per-partes“, kdy, jak již název napovídá, jedeme z různých míst po částech tvořených jedním až čtyřmi hráči a vlastně nikdo přesně neví kdo s kým. Zápasový program se  však zpozdil, a tak jsme na místo přes všechna zdržení dorazili až zbytečně brzy.

V zápalu boje

1. zápas: SHM klub Újezd u Brna – Re-Active 4:3 sn

Na úvod dne se proti nám postavil tým Re-Active, o jehož kvalitách jsme věděli, zvlášť když jim můžeme říkat Amíci. Právě oni překvapivě ovládli celý loňský ročník AFL. Kolik hráčů z oné hvězdné sestavy proti nám nastoupilo, to se újezdské FBI zjistit nepodařilo, ale pár jich tam asi bylo, neboť jejich výkon nás zvlášť v prvních dvou minutách krutě zaskočil. Hned po půlminutě hry vlétl do našich řad první pořádný uragán a střela z vyložené šance našla své místečko přesně nad Jindrovým betonem. První čtverka reagovala střídáním, ale ani čtverka druhá si nevedla lépe, když nám opět utekl agilní hráč soupeře a následné přečíslení dotáhli černo-oranžoví až do prázdné brány. To byla odehraná tak minuta a půl.

Ze slušného K. O. jsme se pak pomalu ale jistě začali oklepávat a do poločasu se nám podařilo alespoň snížit, když Tomáš v úniku přihrával na Vlastíka, ale nezbedný balonek si jeden z Activních hráčů srazil do sítě. Hlavní rozhodčí si ještě vzal na výpomoc svého videokolegu, který správně viděl balonek za čárou, a tak byl verdikt jednoznačný. O chvíli později dodržel Šafík normu jednoho úspěšného fríčka na turnaj a se štěstím mezi betony doprostřed brány vyrovnal na 2:2. Kolem desáté minuty druhé půle však přišla další studená sprcha, když svým důrazem na brankovišti Amíci dotlačili balonek až za Jindru. Jenže také Tomáš hrál s příkladným nasazením a právě díky tomu o pár okamžiků později vybojoval míček, předložil jej napříč útočnou polovinou Ondrovi a ten sladký pamlsek neodmítl.

Zápas tedy nakonec dospěl až k disciplíně, v níž nemáme zrovna pozitivní bilanci, k samostatným nájezdům. Jako první jel Tomáš a pro něj typickým zakončením trefil přesně k tyči. Poté nastoupil jeden z nejlepších hráčů Amíků, ale při asi čtvrtém vrácení se již došla Drahošovi trpělivost a nájezd včas utnul. Výrazně blíže druhému bodíku nás pak posunul Vlastík, jenž svou úlohu také bez problémů splnil, a protože splašený nájezd dalšího z Activních skončil mimo branku, na třetí sérii, kde číhalo naše nájezdové eso, které si v tomto ohledu vždy věří, Ondra, již nedošlo. V pěkném a bojovném zápase bez zbytečných zákeřností jsme nakonec byli o něco šťastnější a po zvítězili 4:3, byť jen za dva body. Více než ztráta jednoho bodu nás ale mrzela ztráta našeho štírka Adama, který deset minut před koncem utrpěl zranění v horní části těla a dál pokračovat nemohl. Závažnost zranění a dobu léčby kluboví lékaři zatím tají, ale snad to nebude tak zlé.

Statistiky: Tomáš 2+1, Ondra 1+0, Šafík 1+0, Adam 0+1. Bez vyloučení.

2. zápas: SHM Klub Újezd u Brna – Téměr poloprofesionálové (TPP) 2:4

Za několik okamžiků nás čekal další z nepříjemných soupeřů, mladí a neklidní TPPáci. Stanovená taktika hrát odzadu nám dlouho nevydržela a zelené jsme většinu času mačkali před jejich vlastním brankářem, ale to bychom nebyli my, kdybychom z toho náhodou vytěžili nadějný náskok. Naopak Poloprofíci si trpělivě počkali na naše chyby a vyučili nás svou rychlostí i kvalitou střelby, zvláště hráč Bláha, který nám vždy dělá problémy.

Kluci s věkovým průměrem o více než deset let nižším než my se brzy dostali na koně dvoubrankovým vedením a tím hůře se nám jejich řady překonávaly. Přesto se Péťovi podařilo vynikající střelou pod víko z na první pohled dost bezvýchodné situace snížit na 1:2. Pak byl před brankářem v úniku faulován jeden z našich útočníků a zelení šli do tří. V přesilovce následoval tvrdý útok na Radka u mantinelu, a tak jsme dostali výhodou hned dvou hráčů v poli. Tu zúročil po několika rychlých a přesných, leč skákavých přihrávkách Tomáš a znovu tak mohl provětrat své legendární hlasivky.

Jenomže TéPéPéčka, kdo se má s tím jejich celým názvem vypisovat, to nepoložilo a přes  náš rostoucí tlak a několik loženek před prázdnou bránou opět našli okýnka v naší obraně i v Jindrově postoji. Zvláště čtvrtý gól od hráče nalepeného u mantinelu zamrzel, protože to i vzhledem k naší efektivitě už s námi vypadalo bledě. Zbývalo ale ještě dost času, nějaké tři a půl minuty. Dvě minuty před koncem jsme při standardce na soupeřově polovině odvolali Jindru a vyzkoušeli si power play, ve které létala jedna střela za druhou směr brána, ale pěknou řádku z oněch projektilů zastavili obětaví obránci. Právě po těchto situacích se zelení dostali i do několika slibných příležitostí před naši prázdnou bránu, ale vždycky se nám jejich střely podařilo zablokovat. My jsme si ale směrem dopředu nevedli o nic lépe, kýžený gól již nevsítili a v typickém zápase s tímto soupeřem opět prohráli. Poprvé v sezóně jsme tak vyšli bodově naprázdno.

Statistiky: Péťa 1+1, Tomáš 1+0, Šafík 0+1. Vyloučení 0-2, využití 1-0.

3. zápas: SHM Klub Újezd u Brna – FBC Čechie Zastávka 7:5

Alespoň částečně napravit zpackaný den jsme ne mohli, ale museli v zápase proti Zastávce, která se krčila na jedenáctém místě tabulky se sedmi body. „Bacha na to, borci jsou ožralí, tak v klidu!“ Tak nějak zněly předzápasové pokyny kouče. Jenomže krach na New Yorské burze pokračoval dál, hráči Zastávky buď pod vlivem nebyli, nebo patří ke skupině, jejichž výkon s rostoucí hladinkou alkoholu rovněž narůstá, protože nás od začátku utkání převyšovali v nasazení a bohužel i v efektivitě. Takže už nikoho nepřekvapí, že jsme opět museli dotahovat náskok soupeře, který se po našem nedůrazu opět trefil z ostrého úhlu od mantinelu. Pak se ale konečně začali probouzet hráči, kteří dnes zatím zůstávali za očekávám. Prvním z nich byl Vlastík, který po Tomově přiklepnutí trefil přesně pod horní tyčkou svůj jediný kanadský bod dne.

Jestli čekáte výčet dalších probudivších se matadorů, obrňte se zatím trpělivostí, protože ta nejstrašidelnější část zápasu teprve přichází... Od stavu 1:1 dostáváme ještě během první půle další tři branky, které jsou možná trochu smolné, třeba ta třetí, kdy zablokovaná střela přeletí Jindru. Ale přiznejme si, že štěstíčku jsme moc naproti nešli, neboť také této situaci opět předcházelo nedůrazné bránění. A ani v útoku to není o moc lepší, šancí a skrumáží před brankou sice máme na několik zápasů dopředu, ale efektivita nulová a riziko soupeřových protiútoků vysoké.

O poločase naštěstí projeví svůj Football Managerem léty pilovaný trenérský talent Ondra a promíchá útočné dvojice. Tento jednoduchý tah brzy slaví úspěch, protože nyní nově vedle Toma ožívá náš nejlepší hráč v kanadském bodování Petr „Lafata“ Zahradník a později se k němu přidává i Šafík, který stejně jako my ostatní dnes také není ve své kůži, svým dalším úspěšným fríčkem, takže brzy vyrovnáváme na 4:4. A to ještě není vše! S našimi nadějemi totiž narůstá také Péťovo sebevědomí a právě on se nemalou měrou, konkrétně dvěma brankami a jednou přihrávkou, značně podílí na zázračném obratu z 1:4 na 7:4. Svou trochou do mlýna určitě přispívá i Jindra, který dává na ne úplně vydařenou první půli zapomenout skvělým výkonem v poločase druhém. V posledních minutách se ještě snažíme přidat další branky, ale po několika dobrých příležitostech přichází asi minutu před koncem brejk soupeře a snížení na dvoubrankový rozdíl. Na našem vítězství to však již nic nemění a i když výsledek 7:5 není nic světoborného, po tom strašidelném začátku jej musíme brát všema deseti.

Statistiky: Péťa 2+1, Šafík 2+0, Tomáš 0+2, Ondra 0+2, Vlastík 1+0. Bez vyloučení.

Závěr

K našemu dnešnímu působení by se dalo vymyslet tolik přívlastků, až mě skoro mrzí, že to v nadpisech neuvádíme. Pesimista by, vyhneme-li se docela trefným vulgarismům typu „bylo to na …“, řekl: „Hrůza, horší to být nemůže!“ Naopak optimisté by mohli tvrdit: „Měli jsme smůlu.“ Nebo „neměli jsme svůj den, ale v posledním zápase super obrat.“ No ale při vší úctě třeba k Zastávce, měli jsme dát na začátku tři rychlé góly a bylo by po zápase a žádného obratu by ani nebylo třeba. Jiný optimista se sloní pamětí by pak připomenul, že pět bodů ze tří zápasů je ještě zlatých, vždyť vzpomeňme, jak to bylo skoro přesně rok zpátky (17. 10.), to jsme uhráli jenom tři body díky výhře nad Divokými prasaty. A stejně jako dnes jsme podlehli Témeř poloprofesionálům a navíc ještě dostali výprask od RONů. Že by nějaké říjnové prokletí? Pro milovníky konspiračních teorií jistě zajímavé a chutné sousto...

Snad nejtrefněji by tak dnešní den asi vystihnul nadpis „Z hrušky zpátky na zemi“. Hořkou realitu vlastně předznamenal přes odlišnou sestavu už přátelák s Haluzářama: Kde je náš důraz a pozornost v obraně? A vůbec naše fyzička? A kde naše hlavní zbraň – přesnost, rychlost a nápaditost v kombinaci? A co ta efektivita v zakončení? Pravda, poslední bod bychom mohli psát skoro v každé reportáži, ale nic to nemění na faktu, že jsme přes asi nejlepší možnou sestavu podali takový mdlý, ospalý a křečovitý výkon a z tohoto pohledu po zásluze ztratili čtyři body a s nimi i vedení v soutěži. Možná jsme ale právě takové vystřízlivění potřebovali, snad nás opět čekají lepší zítřky!