Haluzáři

Drama až do konce

Silný vítr přivál nás i Haluzáře opět na Lesnou, abychom mohli znovu vzájemně poměřit své florbalové síly. Oba týmy disponovaly papírově silnými sestavami, když v té naší nalezli fanoušci kompletní první čtverku ve složení Franta (majitel nového čtyřnohého koně), Péťa, Bohdan a Tomáš, zatímco ve druhé byla jedinou změnou ve srovnání s turnaji Radkova absence. Uvolněné místo zaujal Pavel, po němž v Brně dokonce pojmenovali čtvrť, a dostával se tak na hřiště současně se svým synátorem Adamem, aby oba dohromady nenechali nikoho na pochybách o úspěšném dlouholetém pěstování vzájemné spolupráce. Jmenovitě tedy zbývá doplnit už jen dva nejúspěšnější hráče týmu v kanadském bodování uplynulé sezóny, Šafíka a Vlastíka. Po Bohdanových trablích při shánění brankáře se nakonec podařilo získat na hostování Martina, jenž byl jeden z nejdůležitějších strůjců konečného výsledku.

Ale nepředbíhejme a pojďme po stopách dnešního střetnutí pěkně od začátku. V něm Haluzái drželi balonek převážně na svých holích, ale nějaké tutovky si prozatím nevytvořili. Opatrnou hru narušilo střídání druhé čtverky, která dokázala soupeři v rozpětí necelé minuty zasadit první dvě gólové rány. V obou případech se prosadila osvědčená turnajová dvojice útočníků Honzínha s Adamínhem. Na druhé brance měl lví podíl i Pavel, jenž založil celou akci křižnou přihrávkou přes střed hřiště na Adama, na svůj první bodík si ale musel nejstarší člen naší sestavy ještě počkat.

Dalších skoro dvacet minut se nic extra významného a zajímavého nedělo. Haluzáři až nezvykle dlouho a trpělivě kombinovali a navíc překypovali energií, takže měli v těchto pasážích navrch. Jeden zub za druhým si ale vylamovali na našem bezchybném brankáři, jehož betony zůstávaly u obou tyčí proklatě zodpovědně a přesně. Přesto bylo během dvaceti sekund vyrovnáno, když soupeř konečně využil našeho nedůrazu na brankovišti.

Za necelé tři minuty se do gólové akce druhé čtverky plnohodnotně zapojil i Vlastík, který vyvezl z vlastního obranného pásma míček na soupeřovu polovinu, kde už si s ním patřičně poradil přihrávající Adam a skórující Šafík. Jenomže potom poprvé dnes večer inkasovala druhá čtverka a o chvíli později znovu i čtverka druhá, takže jsme rázem tahali za kratší konec my. A bylo ještě hůř, protože o několik minut později inkasovala druhá čtverka druhou branku a prohrávali jsme už 3:5. Tento moment výstižně zaznamenal neznámý reportér toho času na střídačce doslova následovně: „Pavel byl daleko od přihrávajícího protihráče, který přesně nahrál na ne příliš pokrytého protihráče Vlastíkem, a ten z voleje se štěstím trefil pod víko.“

Naštěstí se pak zaskvěla spolupráce otec&syn, když Adam po přihrávce od Pavla snížil na 4:5. Hodinové čekání první čtverky na vstřelené jakéhokoli gólu protrhl po Bohdanově přihrávce takovou nenápadnou střelou přes obránce Péťa a bylo vyrovnáno. Jenže nerozhodný stav vydržel pouhé tři minuty, neboť Haluzáři opět strhli vedení na svoji stranu. O vyrovnání se postarala divišovská spolupráce, na jejímž konci byl Pavel a k asistenci tak přidal i gólový zápis.

O chvilku později po faulu na Vlastíka rozehrával standardku Šafík, našel právě postiženého Vlastíka a ten propálil vše, co mu stálo v cestě. V závěru si statistiky vylepšila i první čtverka, když svůj jediný kanadský bodík v zápase zaznamenal v podobě vstřelené branky po Bohdanově přihrávce s novou holí se sžívající Tom. Na rozdíl tří branek pak zvýšil Péťa, jemuž přihrával Fanda, který si také připsal kýžený kanadský bodík. Dovršil tím zajímavou kuriozitu, když navzdory nízkému počtu vstřelených branek dosáhlo na alespoň jeden bod všech osm hráčů týmu. V tuto chvíli byly navíc statistiky plusových a mínusových bodů pro první čtverku vyrovnané, bohužel v jednom z posledních střídání si to pošpinili jednou kaňkou, která byla zároveň posledním střeleckým zápisem zápasu, a tak jsme mohli slavit vítězství, na nějž by si za stavu 3:5 asi nikdo nevsadil.

Většinu zápasu měli více ze hry Haluzáři, kteří šli svým nasazením a nebývale kombinační hrou po nadějné cestě k vítězství. Někdy ale, podobně jako my, kombinovali víc, než by bylo třeba, takže se sami připravili o výborné příležitosti. Možná si i byli jistí v kramflecích, a tak chtěli přidat i něco pro diváky. My jsme jen horko těžko odolávali a kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby mezi třemi tyčemi od začátku do konce nezářil Martin. Zvláště okolo stavu 6:6 nás několikrát podržel, díky čemuž jsme nakonec získali rozhodující vedení. Právě v těchto fázích zápasu asi začaly soupeři rychle ubývat síly, což se na konečném výsledku také podepsalo. Zejména v první polovině utkání jsme působili unaveným dojmem, do šancí jsme se dostávali spíše zřídka a o přehlídce nějakých tutovek se mluvit nedá už vůbec. Navíc i Haluzáři disponovali oporou v bráně a o to těžší jsme to měli. Ale nehodili jsme flintu do žita a trpělivým výkonem zápas nakonec získali v poměru 9:7.

Málem bych zapomněl na tradiční odkaz do tábora soupeře.