Haluzáři

Takřka novoroční klání

Dnes v první řadě zdravím všechny florbalové příznivce v novém roce a vítám u letos první reportáže! Florbalový kalendář je totiž tak neúprosný, že po příjemně náročných Vánocích a bujarých silvestrovských oslavách začínáme tak brzy, že se mnozí z nás ještě z toho všeho ani nestihli zregenerovat. Ale možná to naopak florbalový kalendář s námi myslí natolik dobře, abychom shodili nabraná kila dříve, než se v nás pěkně natrvalo uhnízdí. Buď jak buď, hned 4. ledna nás čeká pátý ligový turnaj, ovšem ještě o dva dny dříve přišel na řadu první lednový čtvrtek a s ním pochopitelně také další se série přáteláků proti Haluzářům.

K tomu se přes nástrahy zmiňované vánoční přípravy dostavila kompletní přáteláková sestava kromě Fandy nahrazeného Šafínhem, tedy naše kmenová kostra v podobě Bohdana, Toma, Šafíka, Vlastíka a Péti doplněná kovanými Křídláky Petrem, Pavlem a Adamem. Tato hrstka hráčů se rozhodila do dvou čtverek, mladické a stařecké. Konkretizovat, kdo byl ve které, snad ani není třeba… Pouze jedno upřesnění chybí, a to jméno muže mezi třemi tyčemi. Tím byl dnes Milan alias Bíňas.

Zápas začal až nebývale opatrně z obou stran, kdy bylo šancí jako šafránu a gólů ještě méně. Pravděpodobně se nakynulí aktéři raději šetřili, aby jim nedocházely síly v rozhodujících pasážích hry. A někteří navíc znovu po čtrnácti dnech objevovali, co znamená slovo běh.

Postupem času se ale hra více rozhýbala, často bylo ale kamenem úrazu nepřesné zakončení, nebo skvěle chytající brankáři. První branku jsme vstřelili my, jenže Haluzáři na ni dokázali odpovědět. Pak jsme ale šli znovu do vedení, kteréžto jsme prakticky po celý další průběh střetnutí navyšovali, i když to nešlo zrovna hladce. Ale přesto tam místy byly podařenější momenty, například když staříci předvedli své asi nejlepší střídání, během kterého vstřelili dvě branky po kombinaci do prázdné. A když po nich naskočili do hry junioři, vlnila se síť Zetorovy brány znovu. Právě od tohoto momentu skóre narostlo asi do rozhodujícího rozdílu. Vývoji skóre pomohly také útočné výpady obránců, kterých na začátku moc k vidění nebylo, ale s přibývajícím časem se naši bekové osmělili. Někdy možná až moc, ale v celkovém součtu to bylo ku prospěchu věci.

Přesto to ale cesta za vítězstvím nebyla procházka růžovým sadem. Haluzáři dokázali úspěšně narušovat naši rozehrávku a když už jsme se dostali ke střelám, byly tyto nelítostně blokovány. A taky jejich brankář se činil a k tomu všemu měl i dobře postavenou branku. Její konstrukci minimálně dvakrát orazítkoval Péťa, ale nezaostávali ani další hráči, do jejichž výčtu se raději pouštět nebudu, protože bych na někoho určitě zapomněl.

Jenže stále jsme museli myslet i na zadní vrátka, protože útočníci v bílém byli vždy připraveni provést svůj nebezpečný výpad. Naštěstí ale v naší bráně čaroval Milan, který s výjimkou jednoho lacinějšího gólu neudělal snad jedinou chybičky a naopak nesčteněkrát podržel svůj tým ve zdánlivě ztracené situaci. Krom toho bych vyzdvihl i jeho práci u tyček, kdy zabraňoval nepříjemným přihrávkám do malého brankoviště zpoza jeho svatyně. Nejspektakulárnější zákrok si nechal až na poslední minutu, kdy balonek směřující vzduchem do branky dokázal v nevýhodné pozici mávnutím lapačky vyhrábnout v hodině dvanácté ven snad z brankové čáry. Zákrok, při kterém cvakal jeden fotoaparát za druhým a který se jistě dostane na hokejové (florbalové) kartičky, byl jednou z teček za dnešním utkáním, jež skončilo našim vítězstvím v poměru 12:4.

Jedinou kaňkou na dnešním přáteláku byla minipotyčka Vlastíka s Miguelem. Náš obránce totiž chtěl vrátit haluzářskému tvrďákovi přibroušenější (ale v rámci pravidel) hru tělem, jenomže pro to, snad kvůli chvilkovému zastření jindy vcelku klidné mysli, nezvolil správný okamžik a soupeře netrefil. Důsledkem této neohrabanosti bohužel byla vystrčená noha, která v původních plánech nefigurovala a o kterou následně haluzářský útočník zakopl. A už planuly vášně. Primárně to byla moje chyba, proto se tu ještě jednou a přede všemi omlouvám! A Hulovi, kdyby sem náhodou zabloudil, bych vzkázal, že je mně skoro 25, ačkoli zmíněné chování by spíše odpovídalo těm dvacetiJ. Když už jsme u těch vzkazů, tak pozdravuju Ondru in memoriam úspěšným oprášením hattricku Gordieho Howea, přičemž lesk tohoto hattricku byl tentokrát o poznání dokonalejší než na turnajích, kde nám k němu stačí obyčejné vyloučení.

Samozřejmě nemůže chybět ani pozvánka ke konkurenci, kde tentokrát nechybí pohled očima soupeře.