Haluzáři

5 + 1 statečných

Milí sportovní příznivci, vítejte u souhrnu dalšího z řady tradičních čtvrtečních přáteláků s Haluzářama. Tentokrát se nejednalo o přátelák předturnajový, nýbrž poturnajový, což se možná i podepsalo na naší bojové pohotovosti. V té byli ze základního týmu pouze kapitán Bohdan, veterán Vašek a dvojice stále snad ještě mladíků Petr a Vlastík. Důvody neúčasti ostatních se tentokrát nepodařilo bulvárním špionům vypátrat. Naštěstí naše řady doplnili také už téměř kmenoví hráči Petr a Pavel, díky čemuž střídačka nemusela zůstat úplně prázdná. O to větší však o ni byl zájem, zvlášť když fyzická stránka po náročných dnech nebyla zrovna naší výkladní skříní.

O čtvrtečním večeru tak musel škytat zejména Ondra, neboť jsme předváděli jeho oblíbenou taktiku pasivního čtverce. Ne že bychom byli nějak extrémně zalezlí, ale nehrnuli jsme se do bezhlavého napadání a útočení. Útočníci se snažili zachytávat rozehrávku soupeře přibližně v polovině jeho obranného pásma, někdy však i v prostoru brankové čáry, zatímco obránci si převážně hlídali svoji modrou čáru a Vašek branku. Ani soupeř se nikam nehnal, takže jsme byli svědky spíše taktické bitvy než sprinterských soubojů v bleskovém tempu.

Ona bitva byla zejména v úvodu poznamenána až nezdravě nepřesnou rozehrávkou obou týmů, brankové vyústění však na pořadu dne nebylo, protože naděje na nějaký nebezpečný útok po chybě jednoho či druhého celku se rozplynula zpravidla nepřesnou přihrávkou dříve, než začali mít fanoušci důvod radostně vyskočit ze sedadel.

Vývoj zápasu je vzhledem k absenci písemných poznámek z valné části obestřen tajemstvím, nicméně z lidových vyprávění víme, že první branku vstřelili Haluzáři. My jsme ale dokázali rychle odpovědět. A tady se výpovědi svědků začínají rozcházet, takže není jasné, který tým se následně dostal do vedení. Dále ale víme, že v takové té střední pasáži zápasu se úroveň hry obou mužstev zvedla, naše naštěstí až do té míry, že jsme si vybudovali nadějný náskok 6:3, možná dokonce i 6:2. A z něj jsme více méně žili až do konce zápasu. Soupeř se totiž začínal dostávat do tempa, zatímco my jsme ve svých šancích čím dál častěji selhávali. Zetorův démonický výkon i dobře postavená branka, jejíž konstrukce se rozezněla minimálně pětkrát, znamenaly pomalejší nárůst skóre na naší straně než na té opačné, a tak se náš náskok pomalu ale jistě zeštíhloval. S blížícím se koncem času vymezeného k zápasu se blížil i konec našich florbalu vymezených sil, až se přibližně pět minut před koncem podařilo Haluzářům vyrovnat na 10:10. V předposlední minutě pak po zbytečné Vlastíkově ztrátě dokonáno bylo jest, takže jsme domů odjížděli vzdor prakticky celozápasovému vedení jako poražení. Škoda, alespoň tu remízu jsme urvat mohli.

Podobně jako na turnaji, i tentokrát našemu výkonu něco k dokonalosti chybělo. Bohdanovi se nepodařilo setřást smůlu v zakončení a pověst zabijáka nepotvrdil, Péťa sice dokázal častokrát úspěšně a čistě vybojovat balonek, na jeho poměry často s ním pak ale naložil nepřesně. Petr se jako jediný dokázal trefit ze samostatného úniku, jinak mu to tam ale taky tolik nepadalo. Pavel byl asi nezataženější, přesto se mu ale jednou podařilo zaskočit brankáře střelou zpoza obránce. Vlastík hrající z nouze opět v útoku dal zhruba tak polovinu našich branek, jenže jeho chyba v závěru nás stála alespoň tu remízu, a Vašek několikrát podržel, ale nevyhnuly se mu některé nešťastné situace jako branky z velkého úhlu. Přes všechna ta zmíněná „ale“ můžeme být s předvedenou hrou vcelku spokojení a věřit, že příště se budeme po závěrečné siréně radovat zase my. Snad se nás k tomu sejde víc a snad se nám zase konečně sejde i postrádaná efektivita v zakončení.

Pro ty, kterým tyto řády nestačily, ještě tradičně přidáváme odkaz ke zdravé konkurenci. Možná i díky vítězství se u Haluzářů rozvinula nad očekávání hojná diskuze a třeba se tam rozvine i nějaký report.