Haluzáři

Velké drama

Měsíc od červencového přáteláku uplynul jako voda, a tak jsme opět vyráželi na zteč haly Hattrick proti jejím tradičním čtvrtečním okupantům, Haluzářům. Jejich soupisku tentokrát tvořily základní haluzářské kameny pouze z 50 %, ovšem jak se později ukázalo, alespoň některá volná místa v sestavě se jim podařilo kvalitně zaplnit a poskládat pět lidí do pole, za kterými vše jistil velmi kvalitní brankář. Na naší straně bylo připraveno sedm statečných, přičemž z tradiční přátelákové sestavy chyběl pouze Tomáš. Hráli jsme tedy se třemi obránci (Péťa, Franta, Pavel) a se dvěma útočnými dvojicemi (Bohdan – Vlastík, Petr – Adam). Pod již legendární maskou skrýval svou tvář Vašek.

Odjezd k zápasu byl poznamenán až nebývale pozdními příchody. Včas byl na srazu pouze Vlastík, který brzký příchod vyměnil za možnost vrátit se pro zapomenuté peníze, a na svém VIP odjezdovém místě Petr. Zhruba o deset minut později dorazil ke kostelu Péťa a chvilku po něm dorazil Pavel s Adamem a svým minibusem. Po cestě jsme nabrali ještě Bohdana. Pavel pojal cestu do Brna stylem Kobra 11 hadra, takže i přes zmíněná četná zpoždění jsme na halu dorazili s přibližně dvouminutovou rezervou. Času na rozehrání bylo nakonec dost, protože ani Haluzáři se dochvilností příliš chlubit nemohli.

Úvod zápasu nedával tušit, že se dnes bude konat nějaké velké drama. Hrálo se totiž téměř výlučně na polovině soupeře a na bránu létala jedna střela za druhou. Horší to ale bylo s efektivitou, protože se nám z tohoto tlaku podařila vytěžit snad jen jediná branka, po které bylo navíc velmi rychle vyrovnáno. Škoda, mohli jsme si vybudovat slibný náskok.

Otěže zápasu pak začali přebírat spíše Haluzáři, kteří možná potřebovali chvíli na sehrání. A najednou jsme byli pod tlakem my. Přesto se nám dařilo po nějakou dobu díky úspěšným protiútokům udržovat vedení. Zhruba za stavu 5:5 se ale vývoj skóre otočil a kratší konec byl spíše v našich rukách. Zdaleka nejnebezpečnější z bílých byl Sáňa, který od našeho posledního setkání v amatérské lize viditelně zhubnul a patrně se naučil i několik nových kliček. Jeho agilita spojená s vytříbenou technikou a tvrdou střelou nám dělala velké problémy. I díky tomu nám Haluzáři přes početní nevýhodu dělali nezvykle velké problémy, a tak se tři minuty před koncem zápasu zastavilo skóre na patovém stavu 9:9.

Všeobecně bylo odsouhlaseno, že o vítězi rozhodnou samostatné nájezdy. V nich jsme poměrně nepěkně vyhořeli, když se trefili snad jen Petr a Vlastík, naopak na druhé straně se radovali, tuším, hned čtyři exekutoři. Vítězství tedy zůstalo v Brně, a tak nezbývá, než k němu soupeři pogratulovat a zároveň doufat, že jej co nejdříve povezeme zpět do Újezda.

Největší kaňkou na čtvrtečním večeru nakonec nebyla porážka, ale ztráta Frantových riflí. O tom, co se s nimi mohlo stát, můžeme jen spekulovat. Pravděpodobně si někdo z před námi hrajících kluků potřeboval trošku rozšířit šatník.

Pár haluzářských postřehů si můžete přečíst zde.