Haluzáři

Vydařená generálka na Orel Cup

Čas nám běží jako voda, Vánoce se nezadržitelně blíží a s nimi také fanoušky i médii očekávaný Orel Cup. Ale nepředbíhejme. Po měsíci jsme se totiž opět střetnuli s partou inteligentních drsňáku v růžovo-černých dresech. Vzhledem k tomu, že se většina týmu nemohla z nejrůznějších důvodů utkání účastnit, byly do zbraně povolány relativně tradiční posily, Jirka z Gumídků a Ivoš. Ivošův fanklub, který při jeho poslední účasti tvořila jeho manželka s dětmi, se tentokrát nezúčastnil a přišel tak o bohaté gólové představení hlavy rodiny. Z našich řad se před zmiňovaným turnajem přišli rozehrát Petr, Tomáš a Vlastík. Poslednímu jmenovanému zbyl Černý Petr v podobě pozdního příchodu, patrně asi proto, že ho Bohdanovo možná až přehnaně štědré gesto (mimochodem Bohdane, díky) oslnilo natolik, že si nevšiml změněného (dřívějšího) času odjezdu. Auto, podobně jako svůj tým z prostoru brankoviště, řídil tentokrát Jindra.

Pojďme ale už k průběhu utkání. Předem se omlouvám, že se nedočkáte příliš podrobného popisu našich jako vždy překrásných branek, ale vzhledem k počtu hráčů považuji za úspěch i téměř kompletní tabulku s bodováním, ve které kompletně chybí jenom naše třetí branka. Na řadu tak v případě odpovídajících +/− bodů tradičně přichází populární metoda všichni za všechny. Navíc tentokrát ani neudělám příliš velkou chybu, když ten plusový bodík za ni dám všem hráčům.

Jak bývává obvyklé, samotný úvod příliš mnoho vzrušení a gólových hodů nepřinesl. Nejtěžším rébusem bylo obsazení jednotlivých postů v poli. Po několika střídáních se naštěstí Péťou navrhovaná sestava ustálila a bylo jasné, že on a Jirka budou hrát v obraně, do útoku se postaví Ivoš a Tomáš a mezi oběma posty bude dle momentálního stavu sestavy pendlovat Vlastík. A byl to právě Vlastík, který zpoza brány svou první z několika úspěšných gólových přihrávek našel Petra, jenž si parádně seběhl do středu čtverce tvořeného čtyřmi staticky bránícími hráči a zkušeně zakončil. Toto byl mimochodem dnes jeden z receptů, jak prorazit dobře organizovanou obranu soupeře. Jenomže jsme se z této branky neradovali snad ani minutu, protože Filda se díky své úspěšné tradiční bekhendové kličce prohnal tuším kolem Jirky a křižnou střelou trefil přesně skulinku nad Jindrovou rukou. My jsme však dokázali odpovědět Ivošem, který přetavil v branku přihrávku od Vlastíka. A o chvíli později zvyšoval na 3:1 neznámý střelec. Haluzáři se ale nevzdali a podařilo se jim snížit na 2:3 z jejich pohledu. Až do stavu 7:4, kdy jsme konečně dokázali Haluzářům více poodskočit, jsme se s nimi v proměňování šancí ukázkově střídali. Na každou naši branku totiž dokázali pohotově zareagovat. Jednu za těch našich (konkrétně na 5:3) měl na svědomí Ivoš s Petrem, když první jmenovaný rychle rozehrál standardku v našem levém útočném rohu a před brankou našel právě Petra, který si prohodil pozice s Vlastíkem (že by náznak signálu?) a trošku možná i se štěstím překonal Michala v bráně. Tady už bohužel jakýkoli popis našich branek nenávratně končí, a tak nezbývá než doufat, že se pochlapí Pet a všechno podrobně vylíčí.

Do konce zápasu se vyjma jednoho Vlastíkova úspěšného zásahu trefoval za Michalova záda výhradně Ivoš, naopak hráč s trojkou na zádech mu na všechny tyto branky s jednou výjimkou (Tom) přihrával. Skoro tak ani nemusím dodávat, že jako poslední si svou už tak dost teplou polívčičku v listině střelců ještě více přihřál Ivoš a stanovil tak konečný výsledek utkání na 12:7 v náš prospěch.

Abych byl upřímný, tak příznivý výsledek jsem před začátkem zápasu nečekal. Všichni hráči v poli ale podali dobrý výkon, který byl navíc umocněn spolehlivým Jindrou v bráně. Ten totiž nejenom že slovními pokyny řídil čtverku před sebou, ale když už to bylo potřeba, dokázal úspěšně eliminovat útočníky soupeře. Navíc střely z dálky prakticky nevyrážel. K tomu všemu si ještě stíhal počítat úspěšné zákroky, jejichž celkový počet se zastavil na čísle 24. Jednoduchou matematikou tak přicházíme k jeho krásné 77% úspěšnosti zásahů. Ano, to je ta v Novinkách avizovaná novinka:-).

Jak už jsem o několik řádků výše uvedl, podali jsme velmi slušný výkon, ale abych tuto reportáž ještě malinko protáhnul a taky abychom neusnuli na vavřínech, pokusím se vypíchnout malé vady na kráse v našich individuálních výkonech. Pokud s mým hodnocením nebudete souhlasit, bude to jedině dobře, protože se třeba aspoň rozpoutá bouřlivá diskuze. Vezměme to třeba odpředu. Možná už pohled na tabulku s kanadským bodováním naznačí, že Tom, který obvykle střílí přesněji než David Kostelecký, dnes v zakončení tolik štěstí neměl. V této disciplíně naopak vynikal možná i díky svým vojenským zkušenostem Ivoš, ale ten si zase zejména v první polovině zápasu nedělal příliš velkou hlavu s pokrýváním soupeřových útočících obránců, naopak v některých našich útočných akcích možná mohl volit místo střely z nevýhodné pozice přihrávku na lépe postavené spoluhráče. Vlastík dnes zaostával hlavně ve zpracování. I když dostal od obránců přihrávku přímo na hokejku třeba někde poblíž mantinelu v prostoru půlící čáry, přesto mu míček kolikrát utekl, z čehož pak plynuly nebezpečné akce soupeře, které naštěstí díky spolehlivé obraně nevedly ke gólům. Jirka to někdy dvakrát nepřeháněl s důsledným obsazováním útočníků, nedbal Jindrových upozornění a nechával je nehlídané za sebou. O to rychleji se pak po našich neúspěšných útocích musel vracet Petr, kterému ani vlastně moc nevím, co bych vytknul. Naštěstí mně to sám ulehčil, když říkal, že dnes nějak neměl tolik sil v soubojích.

Z naší předvedené hry a výsledku mám radost a věřím, že ani nikdo jiný nelitoval sportovně stráveného večera. Po dlouhé době jsme si na florbale dosytosti zaběhali, takže se nám jistě bude i dobře usínat, tedy možná kromě Jindry, protože jeho po návratu domů čekala o pár hodin později znovu cesta do Brna, tentokrát však s náručí otevřenou své drahé polovičce. Jim i Vám přeji dobrou noc a nechte si zdát něco pěkného třeba o nadcházejícím turnaji.

PS: Jak vidím, Pet se moc nepochlapil, ale třeba si alespoň některé ohlasy dnešních soupeřů budete moci přečíst zde.