Haluzáři

Gólová smršť

Týden uplynul jako voda a my jsme byli opět ve čtvrt na sedm připravení k odjezdu na parkovišti u kostela. Oproti minulému čtvrtku jsme se sešli téměř kompletní, měli jsme tedy od začátku důvod k optimismu a potají jsme doufali, že bysme mohli Haluzářům oplatit stále ještě hořkou porážku. V našich řadách bylo tentokráte sedm hráčů do pole, konkrétně se sešly tyto stálice i nestálice: Do obrany byli head coachem Bohdanem zařazeni Franta, Radek a Vlastík, v útoku pak měly střílet ostrými dvojice Tomáš – Bohdan a Petr – Petr. Druhého jmenovaného Petra, Petra Zahradníka, jsme draftovali snad poprvé za mou relativně nedlouhou kariéru (nebo s náma možná někdy hrál, ale i tak by měla jeho účast už hodně dlouhý vousy).  Myslím, že k nám tento protřelý lišák s bohatými zkušenostmi ze sportů všeho druhu včetně florbalu dobře zapadl, za vše hovoří řečí čísel tabulka s kanadským bodováním. Záda nám v bráně kryl Jindra. Ze základní sestavy chyběl jenom Ondra a Šafík, který má bohužel vleklé problémy s kolenem a pravděpodobně nebude na hřišti uspokojovat mlsné oko náročných fanynek ještě několik dlouhých měsíců.

Takovou malou předehru na zahřátí (především nervové soustavy) nám připravila neblahá dopravní situace v Brně. Na halu jsme kvůli tomu dorazili až v hodině dvanácté, ale nějak jsme se na hřišti stihli poskládat ještě relativně včas.

Bohatý gólový účet dnešního dne otevřeli Haluzáři již po třiceti sekundách hry. Nadýchaný oblouček přímo ze standardky doplachtil až za Jindrova záda. To nás možná nakoplo, protože jsme zhruba do desáté minuty dokonale otočili skóre na 3:1. Všechno začal Radek, který zužitkoval Tomovu přihrávku, po něm se se štěstím trefil nepříjemně skákavou střelou Vlastík a třetí kousek přidal Petr. Na těchto dvou gólech se přihrávkou podílel ten chlupatější Petr. S tím se nechtěl smířit Hul, který si zpracoval dlouhý pas z obrany takovým způsobem, že na něj byli Vlastík s Frantem krátcí, prosmýkl se mezi nimi a pohodlně zakončil. 3:2. Naštěstí se pak trefil i náš kapitán. Ten, jak je jeho dobrým zvykem, rychle rozehrál přímáček, čímž překvapil Peta, který dneska zaskakoval v bráně. První dvacetiminutovku uzavřel brankou na 5:2 Petr Zahradník, kterému sklepl těžký vysoký míč k překvapení svému i ostatních Vlasta, který tak částečně odčinil své zaváhání v obraně z předešlých minut.

Na 5:3 snížil z prostoru mezi malým a velkým brankovištěm Radkem nedůsledně bráněný Hul. Ten nám vůbec dneska dělal hlavně svou tradiční forhendovou „Hulovkou” velké problémy. Následovalo naše další plodné období, ve kterém se nám podařilo několikrát za sebou skórovat. Za zmínku stojí například Bohdanův gól, kdy se jeho autorovi podařilo zázračně trefit skákající míček a tím z již nevýhodného úhlu šťastně přehodit Peta.

V 50. minutě už to bylo 11:4. Radek po své obvyklé akci sám z bezprostřední blízkosti před Petem střílí, Pet zázračně vyráží, míček se dostává opět k Radkovi, který si naráží s Tomem a konečně s jistotou zasouvá míček do klece. Skóre se dále měnilo poměrně často, takže namátkou zmiňme alespoň některé gólové momenty. Z  aktivního napadání jsme vytěžili branku díky pohotové a přesné Bohdanové střele, další gól přidal Radek. Už už to vypadalo, že ho Pet svým rychlým položením se vychytá, ale Radek přesto našel skulinku pod jeho rukou. Mezi tím se prosadili i Haluzáři, když Vlastík ještě na jejich půlce podklouzl, čímž se do přečíslení 2 na 1 dostal přihrávající Pajda se střílejícím Hulem a bylo vymalováno.

Také v posledních dvaceti minutám se nám dařilo. Pěkná akce Vlastíka s Tomem a druhý jmenovaný míří do černého. Další branku nabídl přes téměř celou šířku hřiště svou první a poslední asistencí večera Radek Péťovi. Tento úspěšný střelec stál i u zrodu dalšího našeho zářezu na pažbě, kdy jsme se po akci Petr – Vlastík – Petr radovali již z našeho devatenáctého gólu. V 84. minutě nemohl zaokrouhlit počet haluzářských gólů na rovných deset nikdo jiný než Hul, kterému opět vyšla jeho tradiční otočka, tentokráte přes Frantu. My jsme pak přidali ještě tři góly, z nichž ten třetí padl již v posledních vteřinách utkání. Díky tomuto gólu se stal borcem na konec Vlastík, který si ve zhuštěném prostoru našel své místečko pro Péťovu přihrávku z trestného úderu, míček si zpracoval a nohou přikopl z bekhendové strany pravačkou doleva na forhend, kterým poslal malý bílý nesmysl přízemní střelou na delší tyč za Petova záda naposled. Tím se skóre zastavilo na hodnotě 22:10 v náš prospěch.

S výsledkem můžeme být spokojení, konečně jsme se sešli v silné sestavě a po dlouhé době jsme Haluzáře přehráli větším gólovým rozdílem. Na obou stranách dominovaly útoky, obránci často nechávali útočníkům dostatek prostoru k zakončení a svým brankářům tím příliš nepomáhali. Celý zápas se odehrál v klidu, arbitr Filda tentokrát nemusel vylučovat ani jednou. Musím říct, že jeho přínos je pro hru velice pozitivní, hraje se bez keců, poměrně florbalově a čistě. Pokud by nám to chodil pískat pravidelně i v budoucnu, vůbec bych se nezlobil. Na druhou stranu bych se tomu i divil, protože si nedokážu představit, že bych se na svoje prohánějící se spoluhráče dokázal jenom dívat s píšťalkou v ruce. Jemu, soupeřům i spoluhráčům tímto děkuji za dnešní příjemný florbalový večer a těším se zase někdy příště na viděnou.

Jak teď vidím, Haluzáři mě zase se svou reportáží předběhli, ale aspoň sem na ni můžu rovnou přihodit odkaz.