Haluzáři & Knotkovci

Miniturnaj

Od posledního přáteláku stihlo napadnout a roztát hodně, hodně sněhu, protože pravděpodobně kvůli nedokonalé domluvě byly dva dříve plánované termíny zrušeny. Tentokrát jsme si konečně zahráli, i když ani dnes nebylo vše ve stoprocentním pořádku. Sešly se totiž tři týmy: Haluzáři, my a Knotkovci. Hrací systém byl proto ten, že každý bude hrát s každým půl hodiny, a tak se vymezený 90 minutový časový prostor beze zbytku vyčerpá.

Naše reprezentace sestávala z osmi kusů do pole, přičemž polovinu tvořila celá první turnajová čtverka, vedená kapitánem a vedoucím týmu Bohdanem. Její další členy našemu širokému fanklubu netřeba představovat, pro náhodného, méně znalého čtenáře přece jen jmenujme další útočné eso Toma a obrannou dvojici Petr–Franta. Druhé, dá se říci křídelnické, kvarteto vytvořil hlavní Křídelník Petr Zahradník, nerozlučná rodinná dvojice Pavel + Adam a jediný vetřelec Vlastík. V případě, že by akce soupeřů dospěly až do finální fáze, jsme se mohli vzadu spolehnout na Vaška.

SHM Újezd u Brna – Haluzáři 3:2

V prvním zápase nám byl soupeřem tým Haluzářů, který doznal oproti jejich běžné sestavě určitých změn, na funkci to však zásadní vliv nemělo. Od prvních minut se hrál poměrně opatrný florbal, přesto se na obou stranách relativně rychle kupily chyby v rozehrávce. Snad kvůli dobré poziční hře a zodpovědnému obsazování hráčů obou týmů. Prvním, kdo dokázal zúročit útočné snahy, byl někdo z naší první čtverky. Šestý smysl mně říká, že snad Tom střelou z úhlu na bližší tyč, ale s ostudou a ruměncem ve tvářích musím přiznat, že si tuto branku prakticky nepamatuji, možná patří zmíněný stručný popis až k našemu prvnímu gól ve druhém zápase. Každopádně nám vedení moc dlouho nevydrželo. Jedna střela, na kterou si Vašek sáhnul, přece jen skončila v síti. A po povedeném Daveově bekhendovém blafáku jsme rázem byli o branku pozadu. Svým způsobem to byl trest za všechny naše neproměněné šance, kterých nebylo zrovna málo. Výborně chytající brankář Haluzářů byl bohužel v součtu s naším nejistým zakončením nekompromisní.

Stav 2:1 vydržel až do předposlední minuty utkání. V ní už jsme neměli co ztratit, a tak jsme sáhli po nepředvídatelné zbrani jménem power play. A to už šlo opravdu do tuhého. Ačkoli se halou nesla hřmotná Vaškova slova: „Chlapi, až budeme mít míček, zkusíme to v pěti!“, byl najednou nevyvážený stav hráčů v poli pro několik hráčů z obou týmů značně překvapivý. Jeden z pozornějších soupeřů jej sice zaregistroval, jenže už si nevšiml, že naše brána zeje prázdnotou, a začal reklamovat domnělé porušení pravidel. Ve snaze kompenzovat síly v poli snad přiskočil do arény i pátý hráč bílých, a tak se možná hrálo dokonce chvíli i pět na pět. Přes vzniklý chaos hra pokračovala, až nakonec vše přerušil po nějakých polopřihrávkách, poloodrazech a dorážkách Péťův vyrovnávací gól.

Po této kuriózní situaci se vše vrátilo do starých kolejí a na hřišti se pohyboval standardní počet hráčů. Nestandardní byla pouze Vlastíkova přítomnost v první čtverce, která následně přinesla ovoce v podobě rozhodující branky zápasu. Mladý obránce prošel křižně obranným pásmem soupeře, aby předložil gólovou navštívenku Tomovi, který odkrytou bránu s přehledem trefil a rozhodl tak dvacet vteřin před koncem o naší výhře 3:2. Vítězství to bylo vzhledem k vývoji skóre docela šťastné, vzhledem k hernímu projevu si ovšem troufám tvrdit, že možná i zasloužené. Hra byla dosti vyrovnaná a soupeř nás dokázal několikrát uzamknout před Vaškovou brankou, my jsme však nebyli pozadu a vytvořili si více gólových příležitostí, které zůstaly až do samotného závěru střetnutí po hříchu nevyužity.

SHM Újezd u Brna – Knotkovci (Málo tým)

Asi tři minuty po skončení prvního mače jsme nastoupili ke druhému a poslednímu měření sil. Proti nám stanulo slušnější jádro Gumídků (respektive spíše asi Málo tým) vedené známým snajprem Tomem Knotkem. Oproti prvnímu zápasu byla hra nesrovnatelně statičtější, což přítomní fanoušci pochopitelně dvakrát neoceňovali. Náplastí jim mohla být jedenáctigólová porce, které byli po inkriminovaných 30 minut hry svědky.

Konečně se nám rozstřílela i druhá čtverka, ve které předvedlo po rozehrávce obránců duo Petr–Adam tři vzájemně podobné akce a po přihrávkách druhého jmenovaného mohl o poznání chlupatější Petr než ten z první čtverky dokonce tančit oslavné tanečky jako třešničku na dortu ke svému hattricku.

Pozadu nebyla ani čtverka první, a tak div že nepopraskaly žárovičky na světelné tabuli, jak se tam bouřlivě měnilo skóre. Za našeho vedení 8:0 spěl zápas nezadržitelně do svého konce a už už to vypadalo, že si Vašek připíše k dobru čisté konto. Za svůj výkon by si ho určitě zasloužil, neboť dokázal pokrýt několik slibných příležitostí červených, jenže v závěru se smolně jedna střela prodrala jeho výstrojí a skončila v síti. V posledních dvou střídáních se konala taková miniodplata za pošpinění čistého štítu jednoho z újezdských vinařů: Obě naše čtverky si připsaly po jedné brance, takže se skóre zakulatilo na deset vstřelených brankách ku jedné obdržené.

Závěr

V závěru chci poděkovat všem zúčastněným za příjemný sportovní zážitek, zvláště pak Haluzářům, kteří nám vzhledem ke vzniklé situaci odpustili placení haly. Dalším bonusem byl dřívější návrat do našich vyhřátých domovů. Možná těch bonusů chci až moc, ale tím třetím bonusem by ještě mohla být případná reportáž z pohledu domácích, kteří patrně zvítězili v závěrečném klání večera 4:1.