9. turnaj 1. ligy 27.04.2014

Úvod

Dlouho očekávaný turnaj, který měl rozluštit tajenku celkové tabulky, připadnul na poslední dubnovou sluncem prozářenou neděli. Skalním fanouškům asi netřeba připomínat předzápasové analýzy možného vývoje dnešního turnaje, pro hrstku obyvatel, ke kterým sláva našeho klubu zatím v plné míře nepronikla, připomeňme, že celosezónní snaha našeho týmu, ale také týmu Lesonic vyvrcholila na dnešním klání v rozhodující boj o titul. Z osmého turnaje jsme si vezli nadějný náskok osmi bodů, resp. sedmi, protože v případě shodného bodového zisku by se celkovým vítězem stal právě tým Lesonic.

My jsme nic nepodcenili a vstříc hale na Kounicově ulici jsme vyráželi v kompletním počtu osmi lidí do pole a s Jindrem do branky. V sestavě nechyběla žádná známá jména, proto snad ani není třeba všechny újezdské hrdiny jmenovat, pouze připomeňme, že dlouhodobě zraněného Ondru zastoupil již tradičně Adam. V průběhu prvního zápasu pak zaplnili přidělený fanouškovský sektor i naši příznivci, jmenovitě již zmíněný zdravotně indisponovaný Ondra, který dnes zastával roli asistenta trenéra, maséra, kustoda, ale zejména podavače míčků našeho celku a jako jediný s námi absolvoval turnaj od začátku do konce. Dalšími příznivci pak byli Vašek s Vojtíškem, snad budoucí hvězdou našeho klubu, a také Divišovi, kterým z nadějné líhně talentů už vylétl Adam, ale zdá se, že ho další po tatínkovi sportovně založené hvězdičky budou následovat.

Dosud zdánlivě nevinný úvod možná mírně okoření následující věty, které dají nahlédnout do zákulisí našeho týmu a jeho atmosféry ve vypjatých momentech. Slabší povahy, jež by nerady přicházely o poslední zbytky iluzí o některých našich šikovných klucích, nechť raději tento odstavec  rovnou přeskočí. Předturnajovou přípravu totiž pro velkou většinu našich borců obstarala předsvatební sešlost Marušky s Pavlem, kterým ještě tímto způsobem přejeme hodně radosti a trpělivosti do společného života. Zatímco zástupci naší první čtverky odcházeli z této akce v době přiměřené důležitosti dnešního sportování, Radek a Šafík poctivě slavili až do ne zrovna časných ranních hodin. Není proto divu, že na halu přijížděla vozidla zhruba v tomto pořadí: Za vzorným Bohdanovým autem následoval mohutný oblak alkoholových par, který skrýval Jindrovo Kiliauto a jeho posádku, dále pak auta hasičská, policejní passaty a příslušníci záchranné služby. Lihové páry totiž tvoří se vzduchem směs vskutku explozivní a vzhledem k tomu, že Šafík, který momentálně produkoval více etanolu než amazonské pralesy kyslíku, třímal k tomu všemu ještě v ruce zapalovač, hlásily plnou pohotovost kompletní týmy profesionálních i dobrovolných hasičů z celého brněnského regionu. Dlouhá kolona za Jindrovým autem tak zcela ochromila provoz v moravské metropoli. Naštěstí našeho vždy veselého svůdníka až do setkání s ním počestných dívek a dam nenapadlo rozvášnit své křesadlo, takže jsme všichni ve zdraví dorazili do kýžené haly.

O dvě hodiny posunutý začátek turnaje se dočkal ještě dalšího pozdržení, které nejmenovaní z nás věnovali odpočinku a, nebýt stále neomylných senzorů sloužících k detekci dámského pohlaví, také sladkému spánku. Přeskočme ale toto téma i žhavé a místy nepublikovatelné předzápasové debaty a pojďme se konečně věnovat sportovní stránce dnešního dne.

Základní skupiny

1. zápas: SHM Újezd u Brna – Sokol Lesonice 8:2

Zápas s velkým Z, na který bookmakeři vypsali celou řadu lákavých kurzů, ale který zároveň neměl favorita, odstartoval celý dnešní turnaj. Tíživou atmosféru dopadající na všechny hráče obou celků navíc ještě výrazně zhušťoval svěží dech obou našich folklorních umělců, takže zejména v prostoru naší střídačky balonek ztrácel na rychlosti a někdy se i zastavoval, přičemž dokonce ani nepadal na zem, jen se tak vznášel ve „vzduchu“.

Jestli byla motivace Lesníků poznamenaná slabší sestavou, předčasnou ztrátou ještě živé naděje na mistrovský titul, našim zbrusu novým pokřikem „Dám dělovou ránu“, nebo nedýchatelným ozónem linoucím plíživě přes celou hrací plochu je ve výsledku vlastně jedno. Důležité bylo, že jsme si šli vysokou aktivitou od začátku utkání rázně pro mistrovská trička, pohár a nehynoucí slávu. Zpočátku se nám sice nedařilo zasunout balonek za soupeřova gólmana, ale neslábnoucí tlak dával naději na lepší zítřky. A ty skutečně přišly. Na svědomí je mělo zejména duo, v jehož okolí padali všichni soupeři v mdlobách na zem, totiž Radek a Šafík. Navíc jsme po opakovaných přestupcích na adresu Vlastíkova individuálního průniku dostali výhodu přesilové hry, v jejímž závěru také padla jedna z těchto branek. Do šaten jsme si díky tomu odnášeli slušné vedení v poměru 3:0, které ale stále dávalo soupeři naději. Jenže ve druhém dějství se rozstříleli i ostatní členové týmu, takže náš náskok bleskově narůstal a o vítězi bylo rychle rozhodnuto. Při vedení 7:0 sice Lesonice dokázaly pošpinit Jindrovo čisté konto, ale to nás už nemuselo trápit, stejně jako ještě jeden inkasovaný gól, při kterém si připsal v podobě asistence za tradiční kličku v situaci posledního hráče před Jindrem další kanadský bodík i náš Radek. Jednoznačným vítězstvím v poměru 8:2 jsme si tak zajistili i příjemnou jistotu obhajoby mistrovského titulu a mohli si dopřát porušení životosprávy v podobě teplého oběda a tekutého občerstvení.

Statistiky budou doplněny později.

2. zápas: SHM Újezd u Brna – ABS Austerlitz BastardS 4:3

Ve druhém zápase jsme narazili na netradičního soupeře v podobě Slavkováků. Oproti Lesonicím a také oproti nám předvedl tento mladý a hbitý tým nevídaný herní aspekt, jemuž se říká nasazení. Úvod zápasu nás zastihnul uprostřed příjemné poobědové siesty a navíc s vědomím jistoty titulu, takže se fanouškům na tribuně jevilo dění na hřišti jako naše odpočinková procházka neustále narušovaná rojem modrých vos, které se na nás sypaly jako na ten nejsladší dortík. Není proto divu, že vývoj skóre příliš slušných slov do úst našich fanoušků nepřinesl. Slavkováci šli do zaslouženého vedení v momentě, kdy překonali jednu ze dvou poctivě naplněných rumových pralinek na hřišti Radka, čímž si otevřeli ničím nerušenou cestu k bezmocnému Jindrovi. Další kousek nabídl špatnou rozehrávkou jindy jistý Péťa a najednou proti nám stálo dvoubrankové manko.

To nás konečně vybičovalo ke zrychlení chůze a místy i k běhu, takže statistikové začali počítat také šance na opačné straně hřiště než dosud. Dlouhou jsme ale nemohli seřídit mířidla správným směrem, natož překonat soupeřova brankáře. Pak se na nás ale usmála paní Štěstěna, když Vlastík hledal zpoza brány Šafíka, ale balonek klubkem těl proskotačil až na modrou čáru, kde se do něj opřel Radek, a bylo vymalováno. Brzy nato následovala vyrovnávací branka, když protiútok v podání druhé čtverky zakončoval po Adamově přihrávce před odkrytou klec Šafík.

Jenomže hned po následném střídání a buly jsme zavzpomínali na pasivitu z úvodu utkání, jeden soupeřův útočník se prosadil mezi třemi našimi kužely a opět jsme byli o krok pozadu. Tato branka byla zároveň poslední zajímavou akcí první poloviny, a tak naši hráči odcházeli do kabin se sklopenými hlavami a strachem v očích z očekávané bouře nehrajícího fešáka Ondry. Namísto hromů a blesků přišla Tomova optimistická promluva, že na ně máme.

Tomova slova se naštěstí potvrdila a ze zlepšeného výkonu začaly pramenit další šance. Ta zlomová přišla v momentě, kdy Adam zabojoval u mantinelu a posunul na Vlastíka, který ještě prodloužil Šafíkovi, jenž se blýsknul už druhým fríčkem dne a vyrovnal na 3:3. Dramatický zápas tak pokračoval dál, naši fanoušci, jejichž řady opět rozšířila Divišovic rodina, hnali svůj tým čím dál více vpřed. Na naše hole se ale v zakončení nalepila marnost a množící se nic neřešící střely či nahození z nouze od půlky nedávaly mnoho nadějí na úspěch. V závěru jsme až nebývale zrychlili střídání, takže se hráči na hřišti točili jako na kolotoči. Kupodivu tato namíchaná sestava nakonec slavila úspěch. V poslední akci zápasu dostal míček do nadějné pozice na roh velkého vápna Bohdan, který nezpanikařil a ještě přihrával přes jednoho obránce na volného Vlastíka. Ten sice balonek zprvu netrefil a kulatý nesmysl se mu zamotal mezi nohama, ale následná bekhendová dorážka již nemohla svůj cíl minout. Třináct vteřin před koncem jsme tak definitivně dokonali obrat a po vítězství ve skupině slavili postup do semifinále.

Statistiky budou doplněny později.

Vyřazovací boje

Semifinále: SHM Újezd u Brna – Divoká prasata 8:2

Semifinále jsme začali čím dál populárnějším pokřikem opět s Radkem v hlavní pěvecké roli, v níž předčil i slavného Gotťáka. Ovoce do prvních minut utkání to ale nepřineslo. Rozjížděli jsme se velmi zvolna, a to hlavně díky důsledné taktice Divočáků, kteří ve čtyřech bránili vlastní polovinu hřiště a nedávali příliš prostoru k našim kombinacím ani individuálním průnikům. Navíc sami neváhali přecházet v případě možnosti do nebezpečných protiútoků. Ty naštěstí Jindra dokázal pokrýt, takže první polovina zápasu příliš atraktivní podívanou nenabídla. Bojovalo se převážně uprostřed pole a hra byla často kouskovaná drobnými fauly.

Mlčení zbraní protrhl až nejlepší hráč našeho rivala, když sám zakončil přečíslení nekompromisní střelou od modré čáry. Tím výčet střelců první části tohoto semifinále končí. O co byla první půle chudší, o to bohatší byla ta druhá. V ní jsme nastolené tempo dokázali vystupňovat a rychle otočit stav z 0:1 na 2:1. Prasatům se sice podařilo vyrovnat na 2:2, ale pak už jsme začali řádit v plné parádě. Svůj díl na tom asi měl i úbytek sil pouhých pěti Divočáků a změna obrazu hry, kdy museli za nepříznivého stavu hru více otevřít a tím odkrývali okénka ve vlastní defenzívě.

V závěru střetnutí jsme ještě dostali výhodu přesilové hry. Ve stoprocentní šanci byl totiž faulován Tomáš, a tak se naskytla příležitost trestného střílení pro Šafíka, aby vylepšil své statistiky a pojistil si první místo v této individuální disciplíně. Honzínho sice svou šanci nevyužil, ale z následné početní výhodu díky tomu mohl alespoň Vlastík dokonat hattrick a poprat se na dálku o druhé místo právě za naším kolouškem. Těsně pod vrchol jsme tak dokráčeli po druhé výhře 8:2. V plné nahotě se tak kromě jiného ukázala i nezbytnost zmiňovaného pokřiku.

Statistiky budou doplněny později.

Finále: SHM Újezd u Brna – Fbc Blažovice 7:4

Před finálovým zápasem došlo k dalším změnám v sektoru našich fanoušků. Dva bouřliváky, Vaška s Vojtíškem, vystřídalo skoro stejně bouřlivé trio Monča, Honzík a Terezka, které se podařilo být podruhé v řadě na finálovém zápase závěrečného turnaje, po kterém navíc její tatínek a celý tým zvedali nad hlavu velký pohár pro celkového vítěze AFL-Brno. Zatímco v prvním případě mohla mladá slečna sledovat vše pouze zvukově, dnes už to viděla na vlastní očka, tedy alespoň do doby, než se Tomovy holky s Honzíkem odebraly na vlak. Poslední neznámou celé sezóny tak bylo jméno vítěze posledního turnaje. Zatímco loni jsme podlehli Žlutýmu teroru, tentokrát se proti nám postavily v průběhu sezóny neustále se zlepšující Blažovice, aby konečně stanuly na stupni nejvyšším.

Jenomže zlaté sny Blažovic dostaly první trhliny hned v první minutě utkání, kdy podařenou dalekonosnou střelou překonal brankářku Bohdan a odstartoval zejména Radkovu kanonádu. Náš skoroinženýr totiž během dne vystřízlivěl a na chyby z předešlých zápasů dal zapomenout opravdu dělovými ránami, čímž do puntíku vyplnil předzápasový pokřik a ještě do konce první půle zkompletoval hattrick. Poměrně lacino jsme se tak dostali do nedostižného vedení 6:1, jenomže stejně lacino jsme pak o náš náskok přicházeli. Blažovice se totiž dokázaly oklepat z nepřízni osudu a zatímco my jsme už mysleli na slavnostní ceremoniál, přidaly na důrazu (místy i zákeřně) i v naběhaných kilometrech. Hra, zvláště pak ta naše, neměla v těchto chvílích prakticky žádnou úroveň, ale to nejhorší přišlo paradoxně v přesilovkách. Ty jsme hráli snad celkem tři, z toho dvakrát neunesl tíhu souboje u mantinelu se sportovně nadrženým Radkem Libor, takže zbytečně oslabil svůj tým. Ono se tedy o oslabení moc mluvit nedá, protože přes početní výhodu jsme si nedokázali vytvořit kloudnou střeleckou pozici a vlastními chybami naopak vytvářely šance Blažovicím, které se jich nebály a pohodlně je proměňovaly. Zejména Jura byl při střelecké chuti.

Zhruba tři minuty před koncem se dokonce hráči ve žlutém dostali na dostřel dvou branek, když snížili na 4:6 ze svého pohledu, ale na víc už se nezmohli a navíc ještě inkasovali sedmý kousek. Zápas se přes místy dramatické situace, z nichž za zmínku stojí ještě Fandovo zranění, resp. dočasné otřesení po hitu, za který by se nemusel stydět ani ruský tvrďák Artjuchin, dohrál v poklidu se závěrečným skóre 7:4, a tak mohly konečně naplno propuknout očekávané oslavy.

Statistiky budou doplněny později.

Závěr

Máme double! Dnešní turnaj jsme zvládli s velkým přehledem, když jsme pouze v zápase se Slavkovem měli dlouho nůž na krku, a zaslouženě jsme nad hlavu zvedli nejen velký pohár pro vítěze ligy, ale také další malý pohárek, kterých se nám bohužel letos nepodařilo vyhrát dost na to, abychom mohli zrealizovat další zajímavé focení. Nebo spíše by dnes to focení bylo zajímavé až moc. Dnes jsme sice předvedli až nezvyklé množství individuálních chyb a místy i pokles nasazení a koncentrace celého týmu, ale když už nám opravdu teklo do bot, dokázali jsme vždycky zabrat. To je ostatně i takovou paralelou k průběhu celé sezóny, kdy Lesonice nebezpečně stahovaly náš náskok, ale osmým turnajem jsme v kritické chvíli jejich nápor odrazili natolik, že se k dalšímu už nezmohly. K tomu všemu při sledování jiného zápasu zahřála u srdce i Vaškova pochvala, že jako jediní předvádíme hru, na kterou se dá dívat.

Při následném vyhlášení byl navíc oceněn Šafík jako hráč s nejvyšším počtem kanadských bodů. Ten svůj náskok dnes bez problémů uhájil, ba ještě navýšil, čímž potvrdil domněnku, že funguje lépe na alkohol než na vodu. Kromě věcných cen a uznání od spoluhráčů i soupeřů si odnesl také hubičku od slečny předávající. Pokud Honzova ústní dutina nedoznala od rána zásadních změn, myslí na toto setkání nebohá Verča asi ještě teď. Zároveň by se tím vysvětlilo, proč při následném předávání diplomů a pohárů zástupcům na bedně umístěných celků k žádným dalším polibkům nedošlo. Už prostě neměla v zájmu vlastního zdraví odvahu.

Legendám újezdského florbalu zbyly po závěrečném ceremoniálu síly už pouze na podepsání obdržených balonků a jejich rozházení do davů skandujících fanoušků, kteří dokonce prolomili ochranné bariéry a vtrhli s oslavnými ódami na rtech na hrací plochu. Na rozdíl od hráčů, kteří se kvůli nabitému víkendovému programu tou dobou už viděli ve svých postelích, museli být z hrací plochy násilně odvedeni kordónem těžkooděnců. V újezdských lokálech se však slaví ještě teď, nápoje všeho druhu tečou proudem nevídaným a ohňostroje neberou konce.

Na úplný závěr si dopřejme ještě malé statistické okénko v porovnání s minulou sezónou. Sice jsme letos získali o deset bodů méně, ale díky vyrovnaným výkonům jsme dokráčeli vždy až do finále a na Lesonice nakonec nahráli dvacet bodů. Kýžená obhajoba titulu se tedy podařila. Velmi zajímavé je ale porovnání celkového skóre, tedy vstřelených a obdržených branek. Světe, div se, za celou tuto sezónu jsme dostali o jeden jediný gól více než loni. Méně vyrovnané, ale o to veselejší statistiky jsou v kolonce vstřelených branek, kterých jsme dokázali soupeřům ve srovnání s loňskem nasázet o patnáct více a překonat tak magickou hranici 200 gólů.

To je tedy pro dnešek opravdu všechno, nezbývá než se po úspěšném dni i sezóně poplácat po ramenou a počkat na doplnění statistik z jednotlivých zápasů, na mistrovská trička, ale také na čtvrtek, kdy budeme honit dalšího zajíce, tentokrát na turnaji týmů SHM v Kroměříži.