8. turnaj 1. ligy 29.03.2014

Úvod

Série tří rychle po sobě jdoucích turnajů končí právě tím dnešním. Slunná březnová sobota do haly davy fanoušků, ale ani hráčů zrovna nenalákala a ani náš tým nebyl výjimkou. Na parkovišti byl v 7:40 přítomen pouze Vlastík, o necelých pět minut později se i se svým vozem přiřítil Fanda následovaný Vaškem a když se dobelhal i Adam a později Tom, bylo jasné, že to dneska už dáme dohromady. Z nominovaných chyběl pouze Péťa, kterému ranní vstávání nedělá dobře, naopak rád využívá luxusu týmových taxislužeb s odvozem přímo od domu. Stavební povinnosti nedovolily start našemu kapitánovi Bohdanovi, z neznámých důvodů odřekl účast i Radek, a tak naše sestava čítala stejně jako minule šest kusů do pole, když jedinou změnou byla neúčast Petra Zahradníka, neboť se na své místo vrátil František. Pokud se vám zdají dosavadní výpočty nesprávné, nejste na omylu. Tím chybějícím šestým jménem je známý idol dívčích srdcí Šafík, který dorazil přímo na halu.

Po cestě panovala dobrá nálada, vždyť Vašek, jenž zjistil hned na začátku Sokolnic početní stavy našeho celku, nám dnes prorokoval turnajové vítězství. Na to, jestli bylo jeho proroctví správné, si ale musíme počkat až do samotného konce reportáže. Optimistická debata živě proudila i v šatně před zápasem, hlavním tématem byly klady a zápory stavu manželského.

Krom dobré nálady byli někteří z nás vyzbrojeni i dalším zbraněmi, jmenovitě Péťa velkou svačinou a Šafík odbornou četbou s titulem Jak být špičkovým obchodníkem.

Základní skupiny

1. zápas: SHM Újezd u Brna – Divoká prasata 12:1

Ale pojďme už konečně na palubovku. Už potřetí v řadě jsme na úvod turnaje stanuli proti stejnému soupeři, který zejména v úvodu sezóny dokázal pořádně kousat, s příchodem jara však zřejmě Divočáci mají důležitější věci na práci, a tak jich bylo ještě o jednoho méně než nás, pět. Soupeř působil od počátku zápasu docela odevzdaným dojmem, pojmy jako sprinty či tvrdý boj nejsou zrovna ty pravé, kterými by šel charakterizovat, stejně tak absurdně působily i obě části týmového názvu. Divocí nebyli a prasata taky ne.

Není proto divu, že hned během prvních dvou minut jsme zasypali soupeřova slušnou salvou střel, jenže ani jedna se neuchytila. Úvodní branka ovšem byla pouhou otázkou času. Ten správný nadešel v podstatě hned vzápětí, když pohledně zakombinoval Tomáš s Adamem a první jmenovaný otevřel skóre. Útočníci obecně byli značně při chuti a s podporou obránců, kteří akce často zakládali, sbírali jeden bodík za druhým. A jednu pomyslnou druhou asistenci si připsal díky podařenému výhozu dokonce i Vašek. Gólově nejpotentnější byl Tomáš, který vymetal jednu pavučinku za druhou a do poločasu si připsal snad čtyři branky, nejvíce přihrávek měl naopak na svědomí Adam. Bodově nezaostával ani Šafík, který se tak okolo Vlastíka přehnal na první místo kanadského bodování.

Po prvním poločase svítil na světelné tabuli jednoznačný stav 6:0 v náš prospěch, takže bylo v podstatě rozhodnuto. Prasatům se podařilo hru alespoň zjednodušit, omezili kombinaci a jali se jedním hráčem nahazovat a střílet z uctivé vzdálenosti a druhým hráčem clonit Vaškovi ve výhledu. Jedno takové nahození tam nejstaršímu členu našeho týmu propadlo, ale kromě pošpinění čistého konta branka pro vývoj zápasu nic neznamenala. My jsme se prosadili za druhou půli celkem šestkrát, a tak skončil zápas jednoznačně 12:1.

Kromě týmových bojů se vedla bitva také v osobní rovině kanadského bodování a také zde jsme byli úspěšnější. Buňa, který naše hráče prohání na čele statistik se naštěstí prosadil pouze jednou, a tak se Šafík na čele dostal do trháku. Kéž by mu to vydrželo.

Statistiky: Adam 2+5, Tomáš 5+1, Šafík 2+3, Péťa 2+0, Franta 0+2, Vlastík 1+0. Bez vyloučení.

2. zápas: SHM Újezd u Brna – ABS Austerlitz BastardS 5:0 (K)

Na začátku reportáže jsme se společně pozastavili nad obecně nízkými hráčskými stavy na soupiskách většiny týmů. Korunu všemu nasadili Slavkováci, kteří pro jistotu nedorazili vůbec. Celý turnaj se tak k radosti zřejmě většiny účastníků výrazně zrychlil a kontumační vítězství nás posunulo do vyřazovacích bojů z prvního místa.

Bez statistik.

Vyřazovací boje

Semifinále: SHM Újezd u Brna – Žlutej teror 6:3

V semifinále jsme narazili na Žlutej teror, který dnes přijel pouze v pěti lidech, ale o tom, že kvalita ještě není podmíněna kvantitou, jsme se záhy přesvědčili. Teroristé sice nehýřili nejhbitějším pohybem, ale dobré krytí balonku a výborná střelba pro nás neustále představovaly velké nebezpečí.

Zápas jsme začali aktivněji, jenomže brankář, o němž kolovaly zvěsti, že není příliš kvalitní, nás brzy osobně přesvědčil o opaku, neboť několika skvělými zákroky usadil již vstávající fanoušky našeho týmu. Ani závar přibližně po pěti odehraných minutách gól nepřinesl, a svých šancí se dočkal i Teror, zvláště díky závaru podobnému tomu našemu. Ale ani z tohoto mráčku nezapršelo, a tak se dál bojovalo za bezbrankového stavu.

Gólový půst utnuli až hráči ve žlutém, kteří přibližně čtyři minuty před koncem první půle využili standardku. Dvěma slepenými brankami jsme ale dokázali ještě před první sirénou zápas otočit. O vyrovnání se postaral Šafík, kterého přesnou kolmicí středem našel z obrany Péťa. Šafík rychlou otočkou v prostoru útočné modré čáry nedal šanci ani svému strážci a ani brankáři. Zacílil přesně k tyči nad jeho beton. Asistent Péťa chtěl jít střídat, ale Vlastík ho takticky ponechal na hrací ploše a výsledek se zanedlouho dostavil. Nejprve zkazila našemu mladíkovi radost tyčka, ale jen o pár okamžiků později dostal po Adamově přihrávce šanci na reparát. Přestože mu tato druhá střela nesedla tak dobře, zapadla přesně k protější tyči a vnesla alespoň trochu klidu do našich řad.

Ve druhé půli jsme začali opět aktivněji a odměna na sebe dlouho čekat nenechala. Vlastík při svém útočném výletu sice narazil na vyběhnuvšího brankáře, ale odražený balonek se dostal k Tomovi, který svou střelu do prázdné branky ještě nekompromisně otřel o břevno. Stejný střelec, když už se rozjel, dosáhl dokonce na hattrick, když nejprve našel skulinku pod rukou brankáře a poté se nechal šikovně nastřelit Adamem. Jenže hráči Teroru nesložili zbraně. Nejprve vymetl jeden z nich pavučinku u bližší tyče Vaškovy branky a následně ani přes teč nedokázal Vlastík vychýlit střelu útočníka soupeře, a tak jsme rázem vedli pouze o dvě branky. Do konce utkání zbývaly nějaké dvě až tři minutky, a tak ještě nebylo rozhodnuto. Teror se odhodlal k power play, jenže v ní Tomovu snahu završil doklepnutím do prázdné Šafík a definitivně rozhodl o našem postupu do finále po výhře 6:3.

Statistiky: Tomáš 3+1, Šafík 2+1, Péťa 1+1, Adam 0+2, Vlastík 0+1. Bez vyloučení.

Finále: SHM Újezd u Brna – Sokol Lesonice 6:4

O tom, že se historie opakuje, jsme se přesvědčili i tentokrát, když jsme již pošesté v řadě narazili v boji o pohárek na Lesonice. Ty dnes byly v semifinále s Divokými prasaty na pokraji vyřazení, a to zvlášť díky tomu, že s nimi nepřicestovala jejich brankářská opora. Náhradní brankář totiž jistotou rozhodně neoplýval, zpočátku mu moc nepomohli ani kolegové z pole, a tak si Buňa připisoval jeden gól za druhým. Divočáci se možná ke svému vlastnímu překvapení dostali do vedení 5:1, a to ještě nastřelili minimálně třikrát tyčku, jenže minutu před koncem dokázaly Lesonice snížit na rozdíl tří branek. I nezaujatého fanouška musel zápas bavit, pro nás byl ale o to zajímavější, že jsme fandili Kancům, aby o nějaké ty bodíky Lesonice obrali. Vůbec největším kotelníkem v našich řadách byl Vašek, který, i díky tomu, že se letos nedostal na oblíbenou Kometu, neváhal pořádně provětrat hlasivky. Ve své snaze psychicky podpořit Divočáky, kteří byli zhruba od poloviny první půle na pokrají svých fyzických sil, oplýval poměrně širokým repertoárem pokřiků, přičemž zdaleka nejčetnějšími bylo „Vracej se, kurva!“ a „To si děláš prdel!“. Hráči Divokých prasat, vědomi si bezmezné důvěry svých fanoušků, dělali, co mohli, ale na stíhací jízdu červenobílých okrášlenou bojovným a běhavým pojetí hry nestačili.

Navzdory neblahým výsledkům z posledních finálových zápasů jsme si tentokrát na Lesonice docela věřili. Jednak musí každá série jednou skončit a jednak vzhledem k jarní rovnodennosti prochází Slunce znamením Berana a Mars znamením Vah, což je ta správná konstelace pro naše vítězství.

Jenomže zápas pro nás začal nejhůře, jak to šlo. Soupeř se hned po dvaceti sekundách hry prosmýkl kolem mantinelu a poprvé překonal Vaška. Inkasovaná branka nás však probrala a zanedlouho bylo po akci přihrávajícího Péti a skórujícího Šafíka vyrovnáno. Jenomže ani nerozhodný stav nevydržel dlouho a znovu jsme se ocitli o jednu branku pozadu. Pak se ale Vašek blýskl podařeným výhozem na Šafíka, který se s obráncem na zádech řítil na brankáře Lesonic. Svým strážcem byl náš usměvavý mládenec zezadu přistrčen a ostrý hvizd rozhodčího znamenal jediné, trestné střílení. K němu se postavil sám postižený a neuvěřitelné se stalo skutečností, neboť jej s velkým přehledem proměnil ve vyrovnání na 2:2. S tímto gólem hned stouplo i naše nájezdové sebevědomí.

Zároveň pravděpodobně za tohoto nerozhodného stavu odcházely oba týmy do šaten snovat plány na druhou půli. Paměť mně moc dobře neslouží, a tak už si nevybavím, zda jsme poté misky vah naklonili na svou stranu my, nebo jestli jako první skóroval opět soupeř, nicméně prozatím žádnému z týmů se nepodařilo odskočit do nějakého trháku, neboť to hezky rychle bylo znovu nerozhodně, tentokrát tedy 3:3. My jsme skórovali díky výborně sehrané přesilovce, kdy jsme soupeři snad ani nepůjčili míček a po trase Vlastík – Šafík – Péťa balonek docestoval až za záda bezmocného brankáře. Dnes výborně hrající Péťa tak korunoval svůj výkon další brankou a udržel si tak průměr dvou bodů na zápas.

Definitivní zvrat v zápase nastal až poté, co Adam na vlastní polovině vybojoval u mantinelu míček, sám si jej přivezl do střelecké pozice a sám ji také proměnil. Snad ještě v témže střídání tohoto adepta na studium obchodní akademie padla ještě další branka. Opět v ní měl prsty nejmladší hráč na hřišti, který posunul do křídla rozběhnutému Vlastíkovi, jenž na pravé straně snadno oběhl bránícího hráče a střelou pod víko nedal brankáři šanci. Jak se později ukázalo, tato branka nakonec byla brankou vítěznou. Vedení 5:3 a gólový zápis kolegů z obrany ovšem nestačil Frantovi, který neváhal zkusit štěstí snad ještě z vlastní poloviny. K údivu všech se mu svou specialitou podařilo nachytat brankáře na švestkách, ale zejména zvýšit naše vedení třetí brankou v rychlém sledu na 6:3.

Tento na góly bohatý zápas měl však ke svému konci ještě daleko, vždyť se psala přibližně polovina druhého dějství. Lesonice tak neskládaly zbraně a první dílčí úspěch v podobě snížení na 4:6 na sebe nenechal dlouho čekat a podobně jako ve většině předešlých případů, i teď se tak stalo především díky dobře rozehrané standardce. Dvoubrankový rozdíl tak sliboval poloprázdným tribunám ještě pekelné drama a to taky přišlo. Nejprve jsme si sice mohli díky přesilovce trochu oddychnout, ale její úroveň v našem podání nebyla ani z poloviny taková jako úroveň té první. Míček na holích měli především Lesoničtí, kteří se zejména v okolí poloviny hřiště nechávali u mantinelu faulovat našimi borci. I to nám ale stačilo, jelikož nebezpečí pro Vaškovu branku z toho nepramenilo.

Pořádná povodeň se na nás vyvalila až minutu a tři čtvrtě před koncem, tedy v okamžiku, kdy byl Adam vyloučen za opakované přestupky. Soupeř navíc odvolal brankáře, takže jsme byli svědky značně nerovného a dost vzácného boje šesti proti třem. Lesonice nás na naší polovině držely jako cizí peníze, ale ve všech případech naštěstí zůstalo pouze u nevyužitých šancí, protože i ty největší tutovky dokázal Vašek zneutralizovat. Závěr zápasu se dohrával při power play soupeře, jenže zhruba půl minuty před koncem se balonku zmocnil Vlastík, prošel z vlastní poloviny přes tři hráče a po nějaké době podlehl i výzvám svých spolubojovníků ke střele na odkrytou branku, bohužel až v době, kdy už mohl přihrávat někomu lépe postavenému. Svým pokusem jen potvrdil svou dnešní střeleckou neohrabanost, ale na našem vítězství už nic pokazit nešlo, a tak jsme po dloooouhém čekání opět pozvedli pohárek nad hlavu. Pohárek to byl sice možná nejmenší, jaký jsme kdy v naší bohaté kariéře získali, jeho pravá velikost tkví ale v něčem úplně jiném.

Také v tomto finálovém souboji lze nelézt několik zajímavých perliček. Nestává se často, že bychom byli svědky hned tří vyloučených hráčů v jednom zápase, zvláštností je i již nakousnutý gólový příspěvek všech našich obránců. O to překvapivější je, že Tomáš, který doposud sázel soupeři minimálně hattricky, skončil v tomto utkání bez bodu. Do historie finále se však zapsal jiným příspěvkem, konkrétně černou prací a po vzoru hvězd z NHL i několika hity, když zodpovědně bránil nejlepšího hráče soupeře, jemuž nedával ani milimetr prostoru navíc a v případě potřeby jej neváhal takticky faulovat hned v zárodku nebezpečně vyhlížející akce. Krom toho také oslavoval každou branku svých kolegů svým typickým hurónským řevem, a protože mu zdatně sekundoval ještě Péťa, otřásala se hala v základech a posluchači přímého přenosu na Radiožurnálu měli dojem, že dění na hřišti přihlíží do posledního místečka vyprodané hlediště.

Statistiky: Šafík 2+1, Adam 1+2, Péťa 1+1, Vlastík 1+0, Franta 1+0. Vyloučení 1-2, využití 1-0.

Závěr

Jóóó!!! Pohárek je konečně doma. A dnes zaslouženě. Na turnaji jsme měli jen minimum kritických chvil, zvláště na cestě do finále jsme až na dočasné prohrávání s Terorem byli suverénní. Naproti tomu Lesonice měly co dělat s Dikovými prasaty, ale ani před tím si moc nevýskaly, i díky takřka boxerské vložce v zápase s Blažovicemi.

My jsme předvedli skvělý týmový výkon, vše od Vaška přes obranu až po útok fungovalo na výbornou, dařily se nám kombinace a ve hře dozadu jsme byli neméně důslední. K tomu všemu jsme i díky jednomu kontumačnímu vítězství jsme měli na finále více sil než obvykle. Celkové skóre 29:8 také hovoří za vše, a to ještě inkasované branky nebývaly z kdovíjak vypracovaných šancí soupeře, ale spíše po šťastných střelách přes obránce a ze standardek.

Co se týče kanadského bodování, obráncům dnes vládl Péťa, který horlivě podporoval útok a sklidil za to sladkou bodovou odměnu. V celkové tabulce se na něj dotáhl i přes nízký počet odehraných turnajů Adam, který byl i dnes zejména jako odesílatel gólových balíčků svým kolegům hodně vidět, a spolu se Šafíkem ovládli týmové statistiky. Jen o bod za nimi skončil Tomáš, ale ten byl pro změnu naším nejlepším střelcem, když navzdory bodovým hodům svých parťáků z útoku jako jediný dosáhl na hattrick, tedy dokonce na dva. Výborný turnaj odehrál i František, který si spolu s Vlastíkem držel zanedbatelně nižší průměr bodu na zápas. Při těch ódách nesmíme zapomenout ani na Vaška, který to vzhledem ke svému minimálnímu vytížení v prvních zápasech neměl jednoduché. Soupeř mu to ještě ztěžoval svým stylem hry, kdy se snažil střílet z dálky a clonit. Laciné nahození ze zápasu s Prasaty mělo jen kosmetický význam, neboť mu pošpinilo čisté konto. V ostatních případech však působil velmi jistě a ty vůbec nejlepší zákroky si nechal až na zmíněné oslabení v závěru finále. Ukázal se být také dobrým prorokem, když již po cestě na turnaj předpověděl jeho vyústění. Na závěr ještě připomeňme, že v kanadském bodování celé ligy se do čela dostal Šafík a hned si vybudoval nadějný náskok. Má teď vše ve svých rukou a v rukou své životosprávy, která patrně dostane v předvečer posledního turnaje pořádně zabrat. Druhé místo si přes malou produktivitu o vlásek udržel Vlastík, na kterého dotírá hlavní hvězda Divokých prasat, ale s minimálním odstupem  také hvězda našeho týmu a loňský vítěz této individuální disciplíny, Tomáš.

Vítaným zpestřením na závěr povedeného dne mimořádné poturnajové pívečko, popř. kofolka a v některých hladových případech i něco na zub. Doufejme, že nás důvody k oslavám neopustí ani za měsíc, kdy se definitivně rozhodne o osudu celé soutěže. Nejlepší výchozí pozici máme díky dnešnímu plnému bodovému zisku my, ale rozhodnuto ještě není. Osmibodový náskok by se mohl lehce rozplynout zpackáním základní skupiny, a proto nic nesmíme ponechat náhodě!