7. turnaj 1. ligy 09.03.2014

Úvod

Od posledního turnaje jsme ještě ani nevyléčili všechny modřiny a už se na nás nahrnul další. Původně jsem chtěl napsat, že jsme ani nestačili vyprat všechny dresy, ale zvlášť v případě našeho nejmenovaného kapitána by to bylo příliš zavádějící, neboť někteří skalní fanoušci znalí interních klubových záležitostí by si mohli myslet, že jsme poslední turnajová střetnutí absolvovali začátkem prosince minulého roku.

Prostě a jednoduše, nadešel nám sedmý turnaj v pořadí a jedinou tajenkou bylo, zda bude sedmička šťastná pro nás, nebo pro některého ze soupeřů. Trochu netradičně bylo k turnaji nominováno pouze šest hráčů, z tohoto počtu pak třetina připadala na osvědčené křídelnické hvězdy Adama a Petra. Počet hráčů obou našich tradičních čtverek se rozdělil krásně napůl, neboť z té první se aktivně zapojil Tomáš a Péťa, ze druhé pak Šafík a Vlastík. Co se od minulého turnaje nezměnilo, to byla jistota mezi tyčemi, kde opět stanul Jindra.

Netradiční změnou byl tentokrát obsazený trenérský post. Energický kouč Matěj hnal vpřed zejména svého tatínka Petra, ale také zbytek týmu, takže si nikdo nemohl dovolit vypustit ani jeden souboj. Po skupinové fázi zaplnili hlediště i věrní fanoušci: Za početný kotel tentokrát děkujeme Divišovic rodině, která se přijela podívat, kterak si jejich talentovaný mladík počíná v našich řadách.

Ztraťme ještě slůvko o odjezdu k turnaji, který se tentokrát neobešel bez komplikací. Prvenstvím na srazu se blýsknul Adam následovaný těsně Vlastíkem, o pár minutek později dorazili i oba řidiči, ale zástupci první čtverky potvrdili svou pověst a nabírali jsme je s přibližně desetiminutovým zpožděním po cestě. Tom byl, nejen kvůli tomu, degradován na kapitána, a tak na něj připadly populární činnosti, jako například shánění klíčů a sepisování soupisky. Ještě méně záviděníhodnou roli měl však Petr Zahradník, kterýžto vyfasoval dres s číslem 13. Ano, přesně ten dres, který normálně nosívá Bohdan, přesně ten dres, který dřív cítíte, než vidíte. Po dostatečné desinfekci, na kterou padlo celé zlevněné balení deodorantů a stále to nebylo ideální, jsme konečně mohli jít na věc a prověřit formu vlastní i ostatních přímo na hřišti.

Základní skupiny

1. zápas: SHM Újezd u Brna – Divoká prasata 7:3

Soupeř pro první zápas byl stejný jako minule, jmenovitě tedy Divoká prasata. O ty příznivce, kteří nedisponují satelitní televizí, nebo nemají možnost sledování internetového vysílání, by se možná pokoušely mrákoty, kdyby jim někdo řekl, že jsme oproti minulému zápasu dali o sedm branek méně a soupeř o dvě více. Zdání ale klame, neboť v minulém souboji disponovali Divočáci značně pozměněnou sestavu. Dnes ale byly přítomny i všechny hvězdy, a tak bookmakeři očekávali vyrovnané a taktikou svázané střetnutí.

Zatímco na posledním přáteláku hojně bodovali hlavně obránci, v úvodu tohoto utkání tomu bylo naopak. Útočníci si vzájemnými kombinacemi zlepšovali statistiky hned od prvních střídání. Na konci toho prvního se prosadil Tomáš po Šafíkově přihrávce a hned vzápětí zafungovala spolupráce opět Tomovi, leč tektorát s Adamem. Tomáš nesmazatelně figuroval vlastně u všech prvních čtyřech branek. Při té třetí si zopakoval opět akci se Šafíkem, jen v obráceném gardu. Ve čtvrtém případě pak těžil z Vlastíkovy přihrávky z rohu hřiště, čímž mu vlastně předal štafetu, protože náš zuřivý reportér, jak jej sám Tom někdy označuje, pak asistoval i u Šafíkova gólu a hned ten další sám po zisku balonku a následném úniku podél mantinelu vsítil. Tečku za našimi střelci pak udělal po Péťově přihrávce Adam, který se prosadil z opačné strany než Vlastík.

Divočáci se prosadili celkem třikrát, ale vesměs v takových situacích, že z toho nebylo příliš velké drama, takže jsme nakonec v poklidu dokráčeli k výhře 7:3, prvním třem bodům a skoro jistému postupu ze skupiny.

Statistiky: Tomáš 2+2, Šafík 2+1, Vlastík 1+2, Adam 2+0, Péťa 0+1. Bez vyloučení.

2. zápas: SHM Újezd u Brna – Žlutej teror 3:1

Po určité pauze jsme ve skupině narazili opět na Žlutej teror, který se rozhodl minulý turnaj obětovat a soustředit se až na dnešek. Tento krok přinesl ovoce, protože jsme museli čelit velmi bojovnému a běhavému celku, který nás navíc pravděpodobně sledoval s elektronickou tužkou u videa, protože dokázal často číst naši rozehrávku i jiné úmysly. Vzadu se navíc žlutí mohli spolehnout na velmi mrštného gólmana, který i z šance po přihrávce před prázdnou branku udělal jen obyčejnou příležitost.

My jsme ale nezaostávali a pokračovali ve výkonu z prvního zápasu. Netrvalo dlouho a už se balonek třepotal poprvé v soupeřově síti. Honzínho našel na středu Toma, ten vyslal takovou nenápadnou skákavou střelu, jejíž dráhu ještě protnul Vlastík a možná právě toto zmátlo soupeřova brankáře, který nestihl zareagovat. Hra plynula dál podobným způsobem jako dosud, Teror jsme k ničemu závratnému nepouštěli, ale zároveň to ani z naší strany nebyla zrovna přehlídka vyložených šancí. Když už jsme se k nějaké nadějné střele dostali, zmařil naše naděje soupeřův gólman, nebo jsme si rvali vlasy za přestřelení jeho branky.

Nakonec jsme se ale přece jen dočkali dvougólového vedení. Šafík nahodil balonek před branku, kde číhal Adam, jenž se přes tvrdou obranu dokázal k balonku přeci jen protlačit a sklepnout jej, patrně i za pomoci soupeře do brány. Další branky jsme ale do konce první půle přidat nedokázali, prosadil se naopak soupeř, který využil signalizovanou výhodu a velmi šťastnou střelou dokázal bezmocného Jindru překonat. Do kabin jsme si tak odnášeli jednobrankové vedení, které slibovalo ještě velké drama.

Ve druhé půli se na obrazu hry nic moc neměnilo, Teror však cítil šanci a ještě přidal na tempu, takže nás místy dokázal velmi potrápit. My jsme se prezentovali občasnými brejky, které jsme si ale sami často mařili nepřesnou či pomalou přihrávkou. Vůbec největší šanci měl Vlastík, který zničehonic utekl středem hřiště a řítil se sám na brankáře. Úmysl poslat balonek pěkně po ruce k tyči mu však vyšel až příliš, neboť právě branková konstrukce zklamala celý náš tým i fanoušky. Ti už zvedali ruce nad hlavu. Zápas tak dramaticky pokračoval dál.

Dvě minuty a dvě sekundy před koncem vyvážel u mantinelu balonek Péťa, od cesty dostal několik sekanců a rázem jsme měli o jednoho muže v poli víc. Nabídnutou přesilovku jsme odehráli s velkým přehledem, kdy jsme kromě úvodního buly prakticky nepůjčili soupeři míček. Přihrávky létaly z hole na hůl, párkrát se i naskýtala možnost pokusu o střelu, ale odolali jsme a trpělivě čekali na tu správou chvíli. Těsně před vypršením této naší jinak ne zrovna oblíbené herní situace napřáhl po Šafíkově pobídnutí téměř od poloviny hřiště Vlastík a zvlášť díky Tomášovu ukázkovému clonění konečně pojistil naše vydřené vítězství. V poslední minutě zápasu jsme si už vše pohlídali a na stavu 3:1 se už nic nezměnilo.

Statistiky: Šafík 0+3, Vlastík 1+0, Tomáš 1+0, Adam 1+0. Vyloučení 0-1, využití 1-0.

Vyřazovací boje

Semifinále: SHM Újezd u Brna – Fbc Blažovice 8:1

V semifinále si člověk nevybírá, a tak jsme Blažovice, které nás na minulém turnaji dokázaly ve skupině porazit, přijali celkem s pokorou. Jako obvykle bylo jasné, že nezlomíme-li tohoto houževnatého soupeře hned v úvodu několika slepenými brankami, čekají nás více než horké chvilky po celý hrací čas.

Zápas začal již tradičním ostrým tempem, což zvlášť pro náš tým čekající na tento duel více než dvě hodiny, nebylo zrovna příjemné. Skórovat jsme ale Blažovicím i díky skvělému Jindrovi nedovolili. Za první půli jsme se zmohli na celkem tři branky, ale přesto soupeř zatím nepolevoval a pořádně nás proháněl. Chvíli po začátku druhého dějství byl ale odpor Blažovic definitivně zlomen, takže se druhá půle druhé půle nesla přeci jen ve znamení klidnějšího tempa. Alespoň na čestný úspěch blažovičtí dosáhli, když po naší neproměněné šanci udeřili z protiútoku.

Zejména ve druhém dějství jsme divákům předvedli několik pohledných kombinací, z nichž vypíchněme například Vlastíkovo vyvezení balonku přes celé hřiště a přihrávku do gólovky Šafíkovi, který navzdory předturnajovým prohlášením do mikrofonů České televize, že nebude přihrávat, vrátil Vlastíkovi na stříbrném podnose na malé vápno před prázdnou branku. Skoro úplně stejnou situaci sehráli o pár minut později i Péťa s Adamem, kdy si i tentokrát narazil obránce s útočníkem, aby pohodlně zasunul. Zápas samozřejmě nabídl daleko více pohledných akcí, na ně tu ale bohužel není místo. Diváci však rozhodně dlouhého čekání litovat nemuseli, jejich mladý deváťák se jim za něj odvděčil pěkným statistickým počinem 2 + 2. Mohl dát i hattrick, jenže jednomu z jeho gólů  předcházel faul v rohu.

Za zmínku stojí ještě dvě přesilové hry, na každé straně jedna. Těžko říct, který z týmu je odehrál lépe, protože ani jednomu se početní výhoda pranic nepodařila. Zvláště my jsme ve vlastním oslabení ještě v první půli byli určitě nebezpečnější než při hře čtyř proti čtyřem. Zápas jsme tedy po docela tuhém boji zvládli naoko lehce v poměru 8:1 a čekalo nás finále proti opět našlapaným Lesonicím.

Statistiky: Šafík 1+4, Tomáš 3+1, Adam 2+2, Vlastík 1+1, Péťa 1+0. Vyloučení 1-1, bez využití.

Finále: SHM Újezd u Brna – Sokol Lesonice 2:3 sn.

Již popáté v řadě jsme se střetli v boji o zlato s Lesonicemi. Vždycky se jednalo o napínavé a vyrovnané souboje. Zatímco v prvních těchto střetnutích jsme zvlášť kvůli nedostatečné bojovnosti nedokázali najít recept na jejich styl, a to i přesto, že ještě nehrály v tak silné sestavě, poslední souboj po našich zlepšených výkonech rozhodovaly až samostatné nájezdy. Za všechny předešlé finále jsme jim tedy měli co vracet.

Bylo jasné, že i dnes budou utkání rozhodovat maličkosti, že i dnes budeme svědky vyrovnaného utkání, že se proti nám postaví bojovný a nepříjemný fyzický styl vyznávající soupeř s výborným brankářem. Všechno se to splnilo, a tak se většinu času tvrdě bojovalo o střed hřiště a případně v rozích. Utkání bylo velmi vyrovnané, přesto jsme si ale dokázali vytvořit několik zajímavých příležitostí, jenže brankář bílo-oranžových vždy perfektním vyjetím zmenšil střelecký prostor našim střelcům, zvláště pak Tomovi, který několikrát natáhl ve slušné pozici k dobře mířené střele, jenže úspěch se ne a ne dostavit.

A tak udeřili jako první Lesoničtí. Celkem nic neřešící stadardka poměrně daleko od naší branky a u mantinelu nakonec udala zápasu jasný směr. Věděli jsme, že lesonickou šestku je třeba co nejtěsněji bránit, přesto však dostala tato asi největší hvězda soupeře prostoru jako na Sibiři a utěšenou ránou k tyči otevřela skóre. Jindra měl zakrytý výhled, a tak na tento projektil ani reagovat nemohl.

Jenže bylo ještě hůř. Lesoničtí se nezdráhali používat v osobních soubojích ruce, po jedné takové situaci následovala skrumáž před brankou, ze které nakonec volejem odpálil Petr balonek pryč. Problém byl ve výšce zasáhnutí kulatého nesmyslu, která se neslučovala s pravidly, a tak následovalo trestné střílení. K němu se postavil opět lesonický Pavel a nedal Jindrovi šanci. Stav 0:2 začínal vypadat poměrně prekérně, ale naše nasazení to nezlomilo. Souboje o každý milimetr hrací plochy vyčerpávaly oba celky, ale všichni aktéři stále měli dost sil na to, aby to tomu druhému pořádně znepříjemnili.

Prvním z našich, kdo dokázal prolomit kouzlo soupeřova brankáře, byl Vlastík. Toho našem Tomáš přihrávkou z rohu hřiště pěkně mezi kruhy a mladý chemik trefil přesně pod břevno. Čas ale plynul neúprosně dál, běžel snad dvakrát rychleji než obvykle, ale naděje umírá poslední, a tak jsme se ještě v závěru dokázali nadechnout k závěrečnému tlaku, ve kterém jsme nasadili namísto Jindry pátého hráče do pole a dobývali lesonickou tvrz v power play. Naše úsilí bylo dlouho marné, ale jedenáct a půl sekundy před koncem zahrál některý z obránců nedobytného hradu ve vlastním brankovišti, takže i jsme si i my mohli vyzkoušet trestné střílení. Situace byla značně psychicky náročná, neboť to byl nájezd o životě a smrti našich nadějí na zisk pohárku a především nějakých bodíků k dobru v celkové tabulce právě před tímto soupeřem.

K exekuci se jako správný kapitán postavil Tom a po nadějné kličce na něj zívala prázdná brána. Jenže zkušený harcovník nedokázal dostatečně seřídit svá mířidla a z bezprostřední blízkosti neusměrnil balonek tam, kde jsme ho všichni chtěli vidět. Následovalo tak vyloučení soupeře a buly v rohu. Nechci se opakovat, ale opět celá situace dokonale ilustruje úděl druhých asistencí. Šafík totiž buly vyhrál tak parádně, že našel v srdci soupeřovy poloviny úplně volného Péťu, ten ještě posunul blíže k brance Petrovi Zahradníkovi a bylo vyrovnáno. Úspěšný střelec si tak jediný svůj dnešní kanadský bodík nechal na tu nejlepší možnou chvíli. Celá akce se seběhla asi ve dvou sekundách a protože ve zbývajících devíti se už nestalo nic, na co by historikové za dvě stě let vzpomínali, došlo opět k loterii jménem samostatné nájezdy.

I když ono slovo loterie moc není na místě, jelikož každý, kdo se proti nám v této disciplíně postaví, může začít rovnou slavit. Bohužel k žádnému překvapení nedošlo, neboť všichni tři naši šutéři opět selhali, jmenovitě již podruhé během chvíle Tom, dále pak Šafík i Vlastík, po jehož tak tak neúspěšném nájezdu se už poslední Lesník ani nemusel namáhat, jelikož byl hned v první sérii se štěstím úspěšný jeho týmový kolega. Opět nám tak zbyly jen oči pro pláč a druhé místo, opět jsme o vlásek nestačili na Lesonice a opět jsme ztratili nějaké ty body v celkové tabulce.

Statistiky: Vlastík 1+0, Petr Z. 1+0, Tomáš 0+1, Péťa 0+1. Vyloučení 0-1, využití 1-0.

Závěr

Co říci závěrem? Skoro by stačilo zkopírovat závěry z posledních čtyř turnajů a člověk se snad ani nemůže netrefit. A pak že dvakrát nevstoupí do téže řeky. Kdyby měly reportáže nějaké nadpisy, po dnešku by se nabízelo hned několik možných variant, například „Věčně druzí“ či „Prokletí pokračuje“. Kdyby se někomu chtělo, třeba statistickému úřadu, mohlo by být zajímavé sesumírovat naše letošní penaltové rozstřely a jejich úspěšnost. Ta šla od začátku sezóny dost rapidně dolů. Faktem je, že teď stojíme proti výbornému brankáři, ale i tak by to mohlo a mělo být lepší. Zvlášť na Tomovi, který byl dříve stoprocentní nájezdová jistota, leží nebývale mohutná nájezdová deka, o moc lépe na tom není ani Vlastík a ani Šafík, který je, tuším, náš poslední úspěšný střelec z nájezdů proti Prasatům.

Na druhou stranu dnes ale po delší době můžeme být spokojení s výkonem i nasazením ve všech zápasech daného turnaje. Nic jsme nevypustili a na hřišti jsme nechali vše. Finálová účast byla naprosto zasloužená a proměnit více šancí, nemuselo zůstat pouze u ní. V šesti proti osmi hvězdám Lesonic to ale bylo těžké. Jinak ale tato méně početná sestava než obvykle šlapala na výbornou a inkasované branky byly ve většině případů spíše smolné, nějakých zásadních hrubic jsme vyrobili jako šafránu.

Na čele se nám náskok smrsknul z osmi na pět bodů, stále ale máme vše ve svých rukou a napodobíme-li dnešní výkony, mohli bychom si titul pohlídat. Každé zaváhání Lesonic pro ně může být osudové. Škoda, že ta zaváhání zatím nějak nepřicházejí. Vše tak pravděpodobně rozlouskne až poslední turnaj, kde se oba soupeři potkají již ve skupině v zápase o šest bodů.