7. turnaj 1. ligy 8.1.2012

Úvod

Tentokráte jsme vyrazili z Újezda až po mši v devět hodin, protože los k nám byl milosrdný a první zápas určil až na desátou hodinu. Bohužel jsme se nesešli v avizované sestavě, protože Ondra o půl čtvrté ráno dostal akutní záchvat chřipky po krojovaném plese v Žatčanch. Další poznámka se zrodila ve Vlastíkově autě. Počítali jsme totiž věkový průměr, který dnes rapidně klesl oproti průměru. Kazil ho jen třicetiletý Tom K. Ovšem i s jeho věkovým příspěvkem byl týmový průměr někde kolem 21 let.

Základní skupiny

1. zápas: Újezd – Kösso 2:4
Po krátkém rozcvičení nás čekal velmi silný soupeř, který tentokráte dorazil v exkluzivní sestavě. V té naší jsme se sešli ve složení – útok: Tom, Filip a hostující Tom; obrana: Vlastík, Radek Peťa a naše záda jistil Milan z Gumídků.
Již po několika dotecích s míčkem nám bylo jasné, že soupeř bude pro nás tvrdým oříškem. Brilantní zpracování hráčů Kössa nám zkrátka činilo celkem problémy. Výsledkem toho byl i první gól v naší síti. V čase 2:55 se totiž střelou ze strany ke vzdálenější tyči náš protivník poprvé prosadil. Zhruba ve čtvrté minutě jsme zahrávali přesilovou hru. Bohužel po nepřesných přihrávkách na středu hřiště obešli útočníci z Kössa ležícího Filipa a upalovali na osamoceného strážce naší svatyně, který pohromě nezabránil - 0:2. V prvním poločase se náš výkon začínal zlepšovat a přicházely i šance.
Prosadili jsme se, ale bylo to až v poločase druhém. Vlastík přes celé hřiště vyzval Toma z Pohořelic aby v čase 1:12 po brilantním zpracování skóroval – 1:2. Jenže o pár vteřin později to bylo zase o dva góly. To když soupeřův obránce vystřelil téměř z půlky umístěnou pumelici k tyči-1:3.
A v době kdy běžela třetí minuta druhé půle bylo ještě hůř. Tentokrát si nás soupeř suverénně rozebral a po dvou přihrávkách Milan počtvrté lovil míček ze své sítě.
Kdyby si čtenář myslel, že poté se zápas zvrhl v exhibici týmu z Moravské Třebové, tak ho velmi rád vyvedu z míry. Náš tým se totiž nadechl k závěrečnému tlaku. Hned v páté minutě druhé půle vybídl Vlastík ideální křižnou přihrávkou úplně volného Toma K., aby umístil míček pod horní tyčku soupeřovy branky 2:4. Pak přišly další šance, kterými jsme ohrožovali našeho soupeře. Bohužel nám již však dnes nebylo přáno potřetí překonat soupeře, a tak na konci zápasu svítilo na světelné tabuli skóre 2:4 z našeho pohledu.
Statistiky: skóre 2:4 – body: Vlastík 0+2, Tom J. 1+0, Tom K. 1+0. Přesilovky:1:0 – v oslabení skórovalo Kösso.

2. zápas: Újezd – Koní hlavy

Po prvním zápase jsme se shodli, že možností na bodování v dnešním turnaji moc nebude, protože jsme se ocitli ve skupině smrti, kde všichni soupeři našeho týmu jsou v tabulce před námi. Jedině snad v tomto zápase, protože tým Koních hlav s námi v tabulkových pozicích sousedí.
Zápas začal podle našich nejrůžovějších snů: již v čase 0:13 totiž Tom J. nahrával Filipovi, ale jeho projektil si obránce srazil do vlastní brány – 1:0. V minutě třetí Tom K. vystřelil a Filip jeho střelu, která se vrátila před soupeřovu svatyni, bez problémů dorazil za bezmocného golmana. A v minutě šesté po krásné spolupráci, kdy Vlastik nahrál Tomovi K., jenž míček vrátil na druhou stranu Tomovi J., který zakončoval do prázdné branky - 3:0 Tím však růžové sny končí. V čase 7:11  nejlepší hráč soupeře v tomto zápase, který mimochodem hostoval ze Syrovic, vystřelil ze strany a náš brankař byl na jeho střelu krátký. A bylo ještě hůř. Před naším brankovištěm jeden z hráčů Horse heads zablokoval Radkovu hokejku, ale k překvapení všech rozhodčí tento faul posoudil jinak, než se čekalo, tedy proti nám, a z ideální standardní situace se stejný střelec opět nemýlil – 3:2. To už bylo deset vteřin do konce první půle a psychika našeho týmu nebyla ve stavu, který by se dal označit za ideální.
Do druhé půle jsme však zase vtrhli, jak se sluší a patří, a po několika šancích jsme ve druhé minutě zvýšili typickou Péťovu střelou z otočky, ke které ho vybídl Tom J., na příjemnějších 4:2. Rozhodčí se však opět rozhodl zápas zdramatizovat a vyloučil Vlastíka na minutu za hraní na zemi. S vyloučením jsme se vcelku bez problémů vypořádali a navrch si Tom J. v sedmé minutě neskutečně  pohrál se soupeřovou obranou i brankářem a zasunul míček za jeho záda. Zápas už byl v té chvíli téměř rozhodnutý. Bohužel se ještě jednou měnilo skóre v náš neprospěch. Ne moc povedená střela ze strany hřiště zapadla ke vzdálenější tyči Milanovy branky. Ale ani to nebyl poslední gól tohoto zápasu. O ten se totiž postaral Radek, který půl minuty před koncem lehkým obloučkem nahozeným na branku k překvapení všech překonal golmana, jemuž neposedný balónek vyklouzl do vlastní sítě. Mohli jsme tedy slavit první výhru na tomto turnaji.
Statistiky: Tom J. 3+1, Tom K. 0+2, Filip 1+0, Péta 1+0, Radek 1+0, Vlastik 0+1. Přesilovky: 0:1 – bez využití.

3. zápas: Újezd – Rosice 1:4

Předzápasové prognózy předpokládaly, že to bude pro náš team nejtěžší zápas. Překvapivě jsme do něho však vstoupili skvěle. Ještě neuplynulo ani 20 vteřin zápasu a už na naší straně skóre svítila jednička. Po klasickém individuálním průniku Toma J. dorazil do svatyně Rosic míček druhý z Tomů a překvapení bylo na světě. Bohužel netrvalo moc dlouho. Ve 4. minutě totiž ogaři z Rosic dvěma slepenými góly z prostoru brankoviště obrátili vývoj zápasu v jejich prospěch. A se začal hrát exkluzivní florbal, který obdivovala ještě početná divácká obec. První poločas se tak dohrával ve vysokém tempu a, i když nepadl žádný gól, bylo se nač dívat. Druhá půle už z naší strany tak dobrá nebyla. Šancí na naší straně bylo poskrovnu a výkon rozhodčích nás rozhodil natolik, že jsme obdrželi další dvě branky. Ta první padla po individuálním průniku soupeře, který nejdříve vyrazil hokejku z ruky Tomovi a z otočky prostřelil vše co mu stálo v cestě – tedy Vlastíka i Milana. Po další  minutě se po rychlém brejku soupeře v naší síti třepetal míček znovu. Ke konci zápasu jsme se už nezmohli na další odpor. Musím přiznat, že nás to může mrzet, protože do stavu 3:1 jsme s Rosickými hráli více než vyrovnanou partii. Naštěstí jsme měli příležitost se s Rosicemi poměřit ještě jednou...
Statistiky: Tom K. 1+0, Tom J. 0+1 – přesilovky: 1:0 bez využití.

Vyřazovací boje

Čtvrtfinále: Újezd – DODO 5:0 (K)
Další zápas, o jehož osudu jsme se dozvěděli hned po příchodu do kabin, jsme vyhráli, aniž bychom uronili jedinou kapku potu. Pro nás to znamenalo jediné – pravděpodobně budeme hrát s Rosicemi v semifinále...
Bez statistik.

Semifinále: Újezd – Rosice 0:5

Použil-li jsem o několik řádků výše slovo naštěstí, po druhém zápase s naším neoblíbeným soupeřem už bych se tomuto přání vyvaroval. Nicméně semifinále se v prvních pěti minutách zdálo být vyrovnané. Dokonce Tom K. Po přihrávce druhého Toma nastřelil tyč. Bohužel to však bylo z naší strany vše. V minutě šesté se totiž poprvé prosadili oranžoví. Zpoza naší branky totiž našel před Milanovým hájmstvím jeden z Rosických svého spoluhráče a ten se nemýlil 0:1. O chvíli později se nepodařilo uhlídat soupeřova útočníka, který za dozoru Radka a Vlasti předvedl kličkovanou a bohužel zvítězil – 0:2. Když jsme se začali opět zvedat k náporu, srazila nás soupeřova střela z poloviny hřiště, která byla ovšem tečovaná a proto se nemůžeme na Milana zlobit. Účet prvního poločasu se tedy zastavil na nelichotivých 0:3 pro našeho soupeře. Do druhé půle už jsme nastoupili značně frustrovaní z nemožnosti překonat soupeřova brankáře. Když pak Oranjes přidali ještě dva góly (o nichž ovšem informace v zápisníku turnajového zpravodaje chybí), byli jsme rádi, že zápas končí a gólový příděl v naší brance není ještě větší.
Statistiky: bez vstřelené branky; Vyloučení 0-0.

O 3. Místo: Újezd – Kösso 5:4 SN

Jelikož Berušky ve druhém semifinále vyhrály, byl náš soupeř jasný: Kösso, tedy tým, se kterým jsme již měli tu čest a který nás porazil. V poraženecké atmosféře jsme začali hrát i tentokrát. Ještě před zápasem Filip avizoval své zdravotní problémy (naražený bok z neznámého souboje) a proto jsme se jali bojovat v trošku okleštěné sestavě.
První gól jsme tentokrát nevstřelili my, ale chlapci z Třebové, když si pro ně typickou akcí rozebrali 3 na 2 naši obranu. Druhý gól padl po sólu jednoho z Kössáků, jenž si udělal z naší obrany den otevřených dveří. A po dalším gólu – u něhož ovšem opět chybí poznámky už to bylo 3:0 v náš neprospěch. Naštěstí se však začaly dít věci. V sedmé minutě vykřesal jiskřičku naděje Tom J., který po přihrávce druhého Toma z rohu sklepnul poprvé míček za golmanova záda. Radostnou oslavu některých našich hráčů třebovští parodovali, načež Tom K. prohlásil: „Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp,“ a jal se ze všech sil spolu se svými kumpány rvát o medailovou pozici. Po ošemetné situaci ve středu hřiště se míček dostal k Tomovi K. Ten neměl se zakončení tentokráte problém a uklidil tento předmět do (cituji z Filipova zápisu) „vynglíčku“. Bohužel hned na to po rychlé rozehrávce z rohu jeden z obránců počtvrté překonal Milana, a tak se do pomyslných šaten odcházelo s dvougólovým mankem z našeho pohledu. Po (opět pomyslné) změně stran došlo z naší strany k velkému náporu. Z mnoha šancí se konečně jedna ujala a Péťa míček, který se k němu odrazil z klubka hráčů golfovým úderem nekompromisně umístil nad brankářovy betony. Běžela pátá minuta a na srovnání bylo ještě celkem dost času. Pro jistou si však Tom K. v šesté minutě vyžádal oddechový čas, abychom načerpali další síly do rozhodujícího náporu. A ono to vyšlo. V sedmé minutě totiž Tom K. dvakrát vyzval Petra, aby zopakoval svou předchozí gólovou střelu. Druhý pokus už byl na rozdíl od toho prvního úspěšný a bylo srovnáno! V této chvíli bylo na hřišti jen jedno mužstvo – to s šedými dresy. Následovalo totiž velké množství šancí, kdy při soupeřově brankáři stáli snad všichni svatí. Bohužel se nám další (a tedy rozhodující) gól dát nepodařilo. Proto následovaly nájezdy.
V první sérii byl nominován Tom J., který s přehledem zakončil, přičemž soupeř nedal. V sérii druhé se soupeřův šikovný útočník prosadil neskutečně rychlou kličkou. Z naši řad byl k exekuci vyzván Tom K., který ovšem tentokráte zaváhal, když mu golman, ještě než cokoli stačil udělat, míček ukopnul. Tento okamžik, jakoby inspiroval Milana. Zbývající část už byla jeho galapředstavením. Soupeř totiž v obou následujících nájezdech téměř identicky najížděl na Milanovu branku a než stačil cokoli udělat, švihnul Milan svou rukou a míček ze soupeřovi hole vyrazil. Z našeho kolektivu byli vybráni ještě Radek (který neproměnil – střílel do golmana) a Vlastík, který se rozjel k exekuci této dovednostní discipliny jako poslední. A i Vlastík vytáhl své eso z rukávu, když obloučkem přehodil golmana do levého horního rohu a my jsme mohli začít slavit.
Statistiky:, Péťa 2+1, Tom K. 1+2,Tom J. 1+0, Vlastik – rozhodující nájezd. Bez vyloučení.

Závěr

Na závěr je třeba říci, že turnaj se nám povedl. Prošli jsme velmi těžkou skupinou, kde jsme získali důležité dva body. Celkem srdnatě jsme se rvali podvakrát s Rosicemi, i když výsledek tomu příliš nenasvědčuje. Velmi solidní výkon jsme pak předvedli v závěrečném zápase proti Kössu, což byla taková třešnička na dortu, která nám teprve podruhé v sezoně zajistila medailové umístění.