6. turnaj 1. ligy 27.01.2013

Úvod

Mrazivý závěr ledna zastihl náš tým opět v početném složení, oproti několika posledním desetiletím rozšířil naše řady dokonce i zkušený harcovník Jindra. K tomuto milému překvapení jsme mohli připočíst i další kousek v podobě neobvykle nízké hladiny alkoholu v krvi napříč celou újezdskou sestavou. Nejmenovaní členové týmu se sice zapojili do bouřlivého víru probíhající plesové sezóny, ale své dekórum si dokázali zachovat a ve vší počestnosti dorazili v časných ranních hodinách do svých domovů, aby mohli být o několik málo hodin později připraveni na srazu. Nyní se tedy již pojďme věnovat ryze sportovním výkonům naší tradiční sestavy, tentokrát však s Jindrem v zádech.

Základní skupiny

1. zápas: SHM Újezd u Brna – Žlutej teror 5:1

Úvod zápasu patřil do kategorie netradičních. Snad právě díky neobvykle poctivé životosprávě našich matadorů, protože jsme tentokrát udeřili jako první, a co je zvlášť překvapivé, podařilo se to hned zahajovací sestavě. Franta sice střelou z dálky minul bránu, ale míček se od zadního mantinelu odrazil k Bohdanovi, který jej pohotově doklepl do brány. Zanedlouho jsme své vedení navýšili, to když našel Šafík mezi kruhy Radka, který se bekhendem nemýlil. Do poločasové sirény jsme udeřili ještě jednou, šťastným střelcem byl opět Bohdan.

Jak jsme vstoupili do úvodu zápasu, nebo chcete-li do prvního poločasu, tak jsme započali ten druhý, pouze jména se lišila. Do této akce aspirující na gól měsíce se zapojili všichni členové druhé čtverky: Honza vyhrává úvodní buly pro Radka, ten mu vrací žabičkou na střed hřiště, Honza posouvá doprava na Vlastíka, který křižnou přihrávkou napříč soupeřovým územím nachází Ondru, jehož finální přihrávku uklízí ze vzduchu do prázdné brány ten, jenž celou akci založil, tedy Šafík. Obecenstvo bouří a na velkoplošné obrazovce nad hrací plochou si pořád dokola vychutnává tento kousek.

Naše fešácké duo mělo na svědomí i naši poslední branku, své role si však aktéři prohodili, když Ondra vymetl z malého brankoviště pavučinky v pravém rohu soupeřovy brány. Jindrovi už servírka přinášela šampaňské na oslavu jeho návratu do naší svatyně vychytanou nulou, bohužel jsme půl minuty před koncem nedokázali ubránit nahození před naši bránu, které jeden z útočníků soupeře doklepl na Jindrova záda, a tak jsme zápas nakonec ovládli v poměru 5:1. Nejen s výsledkem, ale především s výkonem jsme mohli být spokojení, proto nezbývalo než doufat, že se nám bude podobně dařit také v následujících zápasech, na které se ale bohužel načekáme.

Statistiky: Honza 1+2, Bohdan 2+0, Ondra 1+1, Franta 0+2, Radek 1+0. Bez vyloučení.

2. zápas: SHM Újezd u Brna – Orel Blažovice 12:0

Ve druhém našem představení jsme navázali na výkon ze zápasu prvního a alespoň gólově jsme ho posunuli ještě o dvě třídy výše. Oproti zápasu s Terorem byla hra divočejší a pořádně jsme se zapotili. Blažovičtí nám totiž svým aktivním pojetím hry nedávali dýchat, bohužel pro ně však nebyli dostatečně organizovaní, a tak jsme se dostávali do mnoha vyložených šancí, které jsme přetavovali v góly s téměř stoprocentní úspěšností. Vypisování jednotlivých akcí by délku reportáže mohlo zdvojnásobit, a tak se pokusme vypíchnou jen některé zajímavosti. Mezi prvními nelze nezmínit Frantu, který, tuším, otevřel skóre, čímž nás dostal na koně, ale v zápase si dokázal připsat ještě několik asistencí, a tak částečně dorovnal celkovou „minikanadu“ našich obránců. Ve druhé obranné dvojici ho více než úspěšně napodobil Radek, který se díky tomuto zápasu ve zmíněné minikanadě dostal pro změnu do trháku. Výkon Péti i Vlastíka by si jistě zasloužil více než jednu asistenci, respektive jednu branku, ale každý den prostě není posvícení. O útočnících asi netřeba se rozepisovat, jen letmý pohled do statistik každému vše osvětlí více než dostatečně. Zajímavostí je to, že Bohdan vyšel střelecky naprázdno, což nebývá zvykem, a přerušil si tak svou pěknou sérii. Horkou novinkou, kterou rozšířil naše sportovní obzory před tímto zápasem Ondra byl tzv. hattrick Gordieho Howea, což znamená vsítit branku, připsat si také asistenci a zúčastnit se bitky. Pokud budeme za bitku považovat s přimhouřeným okem vyloučení, povedl se tento zajímavý hattrick Tomovi. Když už tu některá jména přeci jen zvýrazňujeme, pro úplnost se sluší upozornit na fakt, že kromě Toma dosáhl na zisk šesti bodů v tomto zápase i Honza, který je navíc rozdělil tak šikovně, že dosáhl jednak tradičního hattricku v podobě tří vstřelených branek, ale získal i takový „pseudohattrick“ díky třem asistencím.

Statistiky: Tomáš 5+1, Honza 3+3, Franta 1+3, Ondra 1+1, Radek 1+1, Bohdan 0+2, Vlastík 1+0, Petr 0+1. Vyloučení 1-0, bez využití.

Vyřazovací boje

Semifinále: SHM Újezd u Brna – Tupouni Lelekovice 2:0

Ještě než se dostaneme k samotnému průběhu zápasu, nebude na škodu osvěžit si, jak jsme ke svému semifinálovému soupeři vlastně přišli. Bylo to totiž vskutku kuriózní. Osud tomu chtěl, aby situace ve druhé skupině byla natolik vyrovnaná, že každý tým měl jednu výhru. Tento začarovaný trojúhelník ještě umocňoval fakt, že o druhém postupujícím nerozhodlo ani skóre, protože i toto bylo mezi Lesonicemi a Lelekovicemi vyrovnané. Proto byl nařízen dramatický penaltový rozstřel, při kterém tuhla krev v žilách nejen samotným aktérům, ale v neposlední řadě i všem přihlížejícím. V první sérii vyšli naprázdno oba střelci, ve druhé se prosadil lelekovický exekutor, ale tíhu okamžiku ve třetí a rozhodující zvládl, i když trochu se štěstím, také střelec Lesonic. Pouze tak o jeden nájezd oddálil konec svého týmu, protože Lečo, jedna z největších hvězd bílo-modrých, s přehledem proměnil. Favorit skupiny z Lesonic tak byl odsouzen pouze k zápasu o páté místo, což nám dalo mimořádnou příležitost navýšit vedení v čele tabulky.

Zatímco v minulém semifinále jsme stejného soupeře porazili jednoznačně 8:1, dnešní zápas se nesl v úplně jiném duchu. Lelekovice na nás vlétly, a to i přesto, že jejich nejtvrdší fanouškovské jádro tentokrát nepřicestovalo. V prvních střídáních jsme nevěděli, kde nám hlava stojí, ale pomalu jsme silovému a soustředěnému florbalu soupeře začínali přivykat. Šancí na obou stranách nebylo mnoho, ale když už, tak stály zato. Oba brankáři se předháněli v tom, kdo svůj tým více podrží. Jindra nejen že dokázal pochytat několik vyložených šancí, ale také výborně četl hru. Příkladem za všechny uveďme jeho včasné vyjetí daleko z brány, čímž dokázal předejít samostatnému nájezdu soupeřova útočníka.

Na rozdíl od soupeře jsme se dokázali i s trochu štěstí prosadit. Ještě v první polovině dokázal Vlastík zužitkovat Honzovu přihrávku, když střelou na bližší tyči procedil balonek do sítě. Urputný boj v poli pokračoval dál … a … omlouvám se, ale teď se vzhledem k v šatně probíraným tématům opravdu nemůžu soustředit.

Tak znovu: Urputný boj v poli pokračoval dál, souboje tělo na tělo byly na denním pořádku, bojovalo se o každou píď hřiště. Jednalo se o jeden z nejvyrovnanějších a nejdramatičtějších zápasů, které jsme v dosavadním průběhu sezóny absolvovali. Do závěrečné sirény neměl žádný tým nic jistého, ale přece jenom se ke konci zápasu dýchalo lépe nám. Zhruba pět minut před posledním hvizdem rozhodčích totiž přihrál Ondra ze standardky v rohu za branku soupeře Vlastíkovi, jehož přihrávku adresovanou do šance Šafíkovi si nešťastně srazil do vlastní brány jeden z obránců Lelekovic. Přes některé další šance na obou stranách už další góly nepadly, a tak jsme mohli slavit vydřený postup do finále. Škoda, že do něj z tohoto duelu mohl postoupit pouze jeden tým, protože Lelekovice by si to za svůj výkon určitě také zasloužily.

Statistiky: Vlastík 2+0, Honza 0+1, Ondra 0+1. Bez vyloučení.

Finále: SHM Újezd u Brna – FBK Sokol Jedovnice 7:2

Ve druhém semifinále se ukázalo, že Bohdan měl dnešní výkony týmů dobře nastudované, protože se vyplnila jeho předpověď a pro mnohé možná překvapivě postoupily po boji se Žlutým terorem do boje o zlato vůbec poprvé v sezóně Jedovnice.

V tomto utkání se nám dýchalo lépe než v tom předchozím a navíc jsme se dokázali dostat rychle do vedení. To když se nechal Vlastík takticky zfaulovat ve svém obraném rohu, aby z následné rozehrávky přihrál asi o dva metry vedle stojícímu Radkovi, který nahodil míček někam k soupeřově bráně, ve které také kulatý nesmysl nakonec skončil. Jedovnický brankář měl totiž ztíženou úlohu, protože před ním přeběhl náš útočník (tuším že Honza) se svým strážcem. Šafík se jako úspěšný stínitel projevil také o několik minut později, kdy v přesilovce přihrál na gól pro změnu Radek Vlastíkovi. To už znamenalo naše vedení poměrem 4:0, když o několik okamžiků dříve jsme byli my těmi, kteří se museli bránit v početním oslabení, kterému navíc předcházelo hašení tutovky soupeře Vlastíkovým faulem a nařízené trestné střílení Jedovnic, se kterým si ale Jindra poradil. Vlastík tak napodobil Tomášův počin ze skupiny tím, že také zkompletoval hattrick Gordieho Howea.

Abychom ale nepsali pouze o hvězdných momentech druhé čtverky, připomeňme krásnou akci té první. Tomáš dostal přihrávku od Péti za bránu soupeře, odkud v podstatě nastřelil balonek do prostoru hranice malého brankoviště, kde stál Bohdan, jemuž se podařilo ideálně nastavit svou hůl, a hned byla další branka na světě. Pohledná a zároveň jen těžko bránitelná akce!

Bohužel také do naší sítě si míček cestu našel, a to hned dvakrát. Obě měla na svědomí jedna z hlavních hvězd soupeře, Josef Zouhar, který se mimochodem dotáhl v kanadském bodování na Ondru a díky většímu počtu vstřelených branek narušil hegemonii naši útočníků v čele tabulky kanadského bodování. Zvláště jeho první gólová střela polahodila oku diváka, protože jeho projektil se několikrát odrazil od břevna do prostoru brankové čáry (a také těsně za ni) a zpět. Radost nám to ale příliš kazit nemuselo, neboť to nic neměnilo na tom, že po vítězství 7:2 mohl Jindra zvednout jménem celého týmu nad hlavu pohárek pro vítěze šestého turnaje.

Statistiky: Radek 2+2, Vlastík 2+1, Ondra 1+2, Bohdan 1+1, Tomáš 1+1. Vyloučení 1-1, využití 1-0.

Závěr

Úspěch z minulého turnaje se nám podařilo zopakovat a odvezli jsme si domů plných čtrnáct bodů. Díky zaváhání Lesonic jsme si tím výrazně upevnili vedoucí postavení v celkové tabulce. Na posledních třech turnajích se může stát ještě cokoli, ale promrhat náskok 26 bodů by bylo přinejmenším trestuhodné. Tím spíš, že zisk titulu a mistrovských triček bychom mohli slavit již po skončení příštího turnaje, pokud bychom na něm zopakovali dnešní bodový zisk, nebo získali minimálně tolik bodů jako Lesonice (počítáme-li s bodem za účast z posledních dvou turnajů). Ale nepředbíhejme, vždyť dnešní semifinále ukázalo, že nedostaneme nic zadarmo a na škodu nikdy není i trocha pověstného štěstíčka.

U srdce nás může hřát také předvedená hra, protože celý tým šlapal jako hodinky, které odzadu jako hlavní hodinář seřizoval svými jistými zákroky Jindra. Zvlášť v dramatickém semifinále byly jeho „unbelievable saves“ k nezaplacení. Abych pravdu řekl, dvakrát nezávidím roli jeho nástupci, a to ti v případě, kdyby jím měl na příštím turnaji být on sám, protože napodobit jeho dnešní výkon bude hodně složité.

Dalším pozitivem jsou pouhé tři obdržené branky za celý turnaj, což je vzhledem k rozměrům haly poměrně řídký jev. První čtverka se navíc může pyšnit tím, že nebyla ani u jedné z branek přítomná. Málem to vyšlo i čtverce druhé, protože tato inkasovala vždy za naprosto rozhodnutého stavu jen několik desítek sekund před koncem zápasů. Z tohoto pohledu mohou obdržené branky mrzet, ale na druhou stranu buďme rádi za to, že nepřišly třeba v momentech, kdy se lámalo semifinále.

Úplně na konec ještě takový malý tip: Zkuste sledovat stránky Jedovnic, třeba se tam objeví jejich reportáž z dnešního turnaje. Třeba z toho předchozího tam mají.