11. turnaj 1. ligy 21.4.2011

Úvod

Naše cesta napříč nejvyšší soutěží v rámci AFL dospěla dne 21.4.2012 ke své poslední zastávce, kterou byla hala Start a v ní konaný 11. turnaj probíhající sezóny. Kdo by nechtěl poslední turnaj sezóny a v mnohých případech i poslední turnaj celé této amatérské soutěže odehrát v co nejlepším světle? Tak například týmy Vavřince a Tvořihráze, přičemž zejména druhý jmenovaný tým si ukončení sezóny naložil možná už někdy k Vánocům pod stromeček. Naopak my jsme zmobilizovali všechny základní stavební kameny týmu, jen nad brankářským postem se zlověstný otazník a možná i vykřičník vznášel ještě těsně před vypuknutím turnajových bojů. Naštěstí jsme zaznamenali velký návrat sportovního i folklórního umělce a idola dívčích srdcí, Honzy Šafaříka, kterému vleklé zdravotní problémy umožnily start pouze na úvodním turnaji a nyní tedy i na tom posledním, tentokrát však v diametrálně odlišné úloze – mezi třemi tyčemi. Kromě stáda aktivních hráčů jsme měli i nebývale početné fanouškovské zastoupení, protože kromě Terezky, která s námi již jeden velký úspěch zažila, jsme disponovali i týmovým fotografem s přítelkyní Pavlou.

O našem slézání se na srazu netřeba se dlouho rozepisovat, vezmeme-li v úvahu, že vše probíhalo v podstatě podle plánu. Tradiční opozdilce Péťu, Toma a Filipa totiž bylo nutné posbírat cestou, zvláště pak poslednímu jmenovanému se z vyhřátého klobouku nechtělo.

Základní skupiny

1. zápas: SHM Újezd u Brna – Koní hlavy 1:2

Předem prozraďme, že první zápas nejen našemu bohatému fanklubu, ale i vyprodané hale nezaujatých fanoušků příliš mnoho pohledných sportovních momentů nenabídl. Koňáci, kteří se v průběhu zápasu pomalu množili, kromě tradiční výborné defenzívy disponovali i několika útočnými trumfy.

Přesto jsme je do vážnějších šancí prakticky nepouštěli a táhlo nás to v před. Jenomže obranná práce celého jejich týmu byla natolik kvalitní, že ani nám se nedařilo nějak nebezpečně ostřelovat jejich předem připravené pozice. Spíše se tedy bojovalo ve středu hřiště.

O první z mála branek zápasu se postaral po standardní situaci soupeř, když záludná přízemní střela proplula až za Honzovy záda. Na tu jsme díky Tomovu chytrému rozehrání standardky, při které se míček po ladné trajektorii letu snesl až do sítě, ještě odpovědět dokázali, nicméně minutu před koncem poločasové sirény jsme po nedůsledném bránění dvou Koňáků v rohu našeho obranného pásma inkasovali z umístěné střely podruhé.

Ve druhém dějství branka nepadla, a tak jediný zářez na pažbě si připsal Bohdan zlomením hole jednoho z protivníků. Soupeř si však za to mohl sám, protože mu ji zasunul mezi nohy. Díky této situaci jsme sice získali výhodu přesilové hry, jejíž úspěšnost je zhruba 50 %, branku jsme nedostali, ale ani nevsítili. V zápase jsme si několik slibných příležitostí vypracovat dokázali, ale štěstí zejména Bohdanovi a Filipovi, který dokonce nastřelil tyč, tentokrát nepřálo.

Statistiky: Tom 1+0; Vyloučení 0-1, bez využití.

2. zápas: SHM Újezd u Brna – Cavespiders Vavřinec 5:0 (K)

Jak již bylo uvedeno v úvodu, Vavřinečtí se odmítli porvat s Bíteší o roli našeho o patro níže bydlícího souseda v tabulce a turnaje se nezúčastnili. My jsme díky tomu vydolovali cenné první dva bodíky.

Statistiky: Bez statistik.

3. zápas: SHM Újezd u Brna – Bíteš 1:2

Poslední zápas skupinové fáze jsme obstarali my a právě Bíteš, která dokázala po napínavém souboji těsně udolat Koní hlavy. Situace tedy byla taková, že pokud bychom vyhráli o dva a více gólů, neminulo by nás první místo ve skupině a vyhnuli bychom se tak zrádným čtvrtfinálovým močálům.

Zápas jsme začali ve velkém stylu, vlastně celý první poločas jsme diktovali tempo hry a vytvářeli si i velice solidní příležitosti, ale kýžený gól ne a ne padnout. Prolomit smůlu se podařilo až Ondrovi, který nadvakrát zužitkoval Vlastíkovu přihrávku. Do druhé půle jsme tedy nastupovali s jednobrankovým náskokem. Ten se nám bohužel rozšířit, ba ani udržet nepodařilo, zato soupeř se dokázal prosadit hned dvakrát. Pomohla mu k tomu i naše nedisciplinovanost, protože na trestnou lavici se museli odporoučet průběžně Petr, Filip i Tom. My jsme měli též chvíli výhodu přesilové hry, výsledek však netřeba zdůrazňovat. Možná se ta vyloučení sešla dokonce tak, že v jeden moment se hrálo i 3 na 3, což nebývá na kolbištích AFL obvyklé.

Porážka 2:1 tedy znamenala, pomineme-li nezúčastněný Vavřinec, poslední místo ve skupině. Navíc jsme se mohli těšit na jednoho ze silných soupeřů z nadupané skupiny A. Tím byly poměrně překvapivě Rosice, kterým se tentokrát skupinu kvůli výborně hrajícímu Kössu nepodařilo ovládnout. Jediným pozitivem, dá-li se to tak říci, byla možnost poprvé a naposled je porazit.

Statistiky: Ondra 1+0, Vlastík 0+1; Vyloučení 3-1, využití 0-1.

Vyřazovací boje

Čtvrtfinále: SHM Újezd u Brna – Fbc Rosice 4:3

Ano, vidíte dobře, je to sice neuvěřitelné, ale skóre v nadpisu je správně. Nepředbíhejme však a pojďme pomalinku po stopách tohoto velice dramatického a pro nás neskutečně šťastného zápasu.

Úvod tohoto čtvrtfinálového klání se nesl ve znamení šancí na obou stranách, brankáři obou týmů však prozatím odolávali. O první branku se postaral Bohdan, kterému se podařilo nastřelit brankáře zpoza brány tak šikovně, že se od něj míček odrazil do sítě. Rosice však tento varovný signál neprobudil ze zatím ne úplně koncentrovaného výkonu. Naopak jsme se o chvíli později radovali z druhé branky. Prosadil se opět Bohdan, který chtěl sice přihrávat nabíhajícímu Péťovi, ale v kritickém okamžiku mu balonek sjel po hokejce a k překvapení všech opět zaplul do brány. Po těchto dvou ušmudlaných brankách přišla i třetí, která by se též do kategorie šťastných dala zařadit. Radkovo nahození totiž dokázal Filip tečovat ze vzduchu tak úspěšně, že míček zaplul přesně k tyči rosické branky. Tou dobou už rosičtí zvonili ze všech sil na poplach, přesto zanedlouho Ondra střílel jen těsně vedle prázdné branky. Pak jsme se dostali pod tlak, jenomže jako blesk z čistého nebe přišla pravděpodobně naše nejpovedenější akce dne, kdy si při brejkové situaci vyměnili míček Bohdan s Tomem a druhý jmenovaný zacílil přesně pod víko. Máte-li pocit, že se vzhledem k výčtu zmíněných brankových situací pomalu blíží závěr zápasu, vězte, že jsme tímto pomalu dospěli teprve k poločasové přestávce.

Do druhé půle jsme nastupovali sice se čtyřbrankovým náskokem, ale všem bylo jasné, že zápas není zdaleka rozhodnutý. Nejlepší tým tohoto ročníku amatérské ligy již mnohokrát prokázal, že vstřelit čtyři nebo i více branek za poločas nemusí být až takový problém.

Navíc druhá půle začala nejhůře, jak mohla, když byl asi v 15. sekundě hry vyloučen Péťa za hru rukou. Netrvalo dlouho a balonek se v naší třepotal poprvé. Neskutečný tlak Rosic nadále pokračoval a z něj i pramenilo v čase 4:04 Filipovo vyloučení, na které navíc v čase 4:30 navázal Vlastík svým špatným postavením při rozehrávce soupeře. Proti výrazné přesile pochopitelně nemohli dva stateční v poli dlouho odolávat a první z vyloučených, Filip, se vracel předčasně do hry. V následné přesilovce 4 na 3 se nám však podařilo zabránit další pohromě a ačkoli byl potom počet hráčů na hřišti vyrovnaný, dle poměru sil a dění na hřišti, jakoby Rosice hrály stále přesilovku. My, když už jsme se k míčku dostali, jsme se nezmohli na nic jiného než na jeho vyhození. A když se oranžovým podařilo snížit na rozdíl jediné branky, bylo už opravdu zle. Při závěrečné power play při nás stáli snad všichni svatí (stejně jako v celém dosavadním průběhu zápasu), protože každý ze závarů před naši bránou smrděl..no, smrděl je slabé slovo, spíše pořádně páchnul vyrovnávací brankou. Naštěstí střely soupeře až překvapivě často létaly mimo bránu nebo do připraveného Šafaříka, který se v tomto zápase dokázal vybičovat ke skvělému výkonu. Kritický moment přišel asi čtyři vteřiny před závěrečným hvizdem rozhodčího, kdy na jednoho ze soupeřů zívala odkrytá branka, jenomže ten nakonec poslal poskakující kulatý nesmysl těsně mimo naší pravé tyče.

Dokázali jsme to! Možná ani nevíme jak, ale dlouho očekávaná výhra byla přeci jen doma.

Statistiky: Tomáš 1+2, Bohdan 2+0, Radek 0+2, Filip 1+0; Vyloučení 3-0, využití 0-2.

Semifinále: SHM Újezd u Brna – Bíteš 1:2

Možná trochu opojení výhrou nad suverénem letošní sezóny jsme doputovali až před finálové brány, v cestě k nim nám stála Bíteš, kterým jsme měli ze skupiny hodně co vracet. Bohužel jsme však nedokázali navázat na výkon z prvního poločasu předešlého vzájemného střetnutí a i když jsme si opět nějaké šance vypracovali, nebylo to úplně ono. Navíc Bíteši se podařilo otevřít účet zápasu, když se jednomu z útočníků za naší bránou podařilo přihrát před ní, kde byl jiný borec v červeném důraznější než náš obránce a dopravil balonek na místo určení.

Na nepříznivý vývoj skóre se podařilo nejlépe zareagovat Radkovi, který nejprve za naší bránou vybojoval míček a jeden z mnoha svých útočných výletů dokázal, i přes faul soupeře, přesnou a zároveň důraznou střelou přetavit ve vyrovnání. Nadšení z emotivní oslavy mu však dlouho vydržet nemohlo, protože o chvíli později, taktéž při signalizovaném vyloučení, jsme zaplatili za špatné rozestavení celé bránící čtverky nejvyšší možnou daň.

Bohužel skóre 2:1 už do konce zápasu zůstalo nezměněno, nepomohla ani naše zvýšená aktivita a závěrečná power play, při které jsme sice dokázali několikrát zahrozit, ale gólový punc neměla ani jedna z našich střel.

Statistiky: Radek 1+0; Vyloučení 1-0, využití 0-0.

O 3. místo: SHM Újezd u Brna – Fbk Berušky 0:1

K zápasu o třetí místo byly odkázány po poměrně jednoznačném boji s třebovským Kössem Berušky, které stále neměly jisté celkové druhé místo. Naopak jistý už byl majitel koruny pro krále kanadského bodování, kterým se díky vypadnutí Rosic stal s předstihem Marek Horáček.

Berušky disponovaly na jejich poměry početnou, ale zároveň i nebezpečnou sestavou. Na hrotu se nejčastěji nacházel hráč do vápna jako dělaný, tedy Miloš, kterého se ale naší obraně podařilo úspěšně uhlídat. Poněkud staženěji působil výše zmíněný nejproduktivnější hráč ligy, který ale v pravý čas dokázal vyrážet do nebezpečných akcí. Tak trochu ironií osudu je to, že  o jediný svůj zářez na pažbě a zároveň jediný gól celého utkání se postaral překvapivou střelou přes jednoho z bránících útočníků někde z prostoru půlící čáry.

Zápas byl stále otevřený a do konce zbýval ještě dostatek času, ale naši dnešní špatnou produktivitu (vyjma zápasu s Rosicemi) se nám podařilo stylově zvýraznit právě tím, že i přes některé slušné šance jsme síť nerozvlnili ani jednou. Slušnou příležitost měl například Tom, ale tento starý mazák vyjetého Jeana po dlouhém pasu překonat nedokázal. To se sice po našem přečíslení podařilo Vlastíkovi, jenomže jeho bekhendová střela skončila pouze na tyči. V samém závěru zápasu při naší power play se balonku zmocnil soupeř, po jehož vyhození ve snaze zabránit gólu posunul brankovou konstrukci Radek a nemohlo následovat nic jiného něž trestné střílení. K němu se pochopitelně postavila už několikrát zmíněná hvězda celé AFL, jenomže na našeho talentovaného brankáře si nepřišla.

Zápas tak skončil nejtěsnější výhrou Berušek, jež mohlo hřát u srdce tímto posledním zápasem vybojované druhé místo v celkové tabulce soutěže, jen o jeden jediný bodík před třetími Koními hlavami. Á, přijela mně Adélka, tak to budu muset zrychlit, aby moc nebručela…

Statistiky: bez vstřelené branky; Vyloučení 1-0, využití 0-0.

Závěr

Ačkoli pocity z posledního turnaje sezóny mohou být po čtyřech porážkách jednobrankovým rozdílem spíše negativní, z mého pohledu tyto nezdary přebije výhra nad Rosicemi, která se v průběhu sezóny zdála býti stále více utopická. Štěstí, které se k nám v celém průběhu turnaje otáčelo zády, jakoby svou přízeň k nám soustředilo o to více směrem k tomuto zápasu. Tím jsme jim sebrali možnost poprat se o pohár pro vítěze turnaje, kterým by zároveň oslavili celou vydařenou sezónu a především ligový titul.

S trochou nadsázky lze říci, že jsme výrazně promluvili do bojů o různá ocenění v soutěži, protože jsme tím vlastně rozhodli souboj o nejlepšího hráče v kanadském bodování a navíc v zápase o třetí místo jsme podlehli Beruškám, které si mohou v konečné tabulce vyhřívat své krovky na druhém místě. Celkově třetím týmem byl další zástupce fauny v naší lize, Koní hlavy, kterým se závěrečný turnaj i přes hvězdnou sestavu nevydařil, když ve čtvrtfinále odešly z napínavého souboje právě proti Beruškám poraženy.

My jsme si tímto turnajem připsali do sbírky dalších pět bodů, čímž jsme si naši sbírku na pěkném konečném pátém místě rozšířili na bodů 60. Herně jsme na tom dnes nebyli špatně, ale v útočné fázi jsme nedokázali být dostatečně efektivní a celkově vzato mohl být náš výkon týmovějším. To nás nyní však již nemusí mrzet, protože v plánu je další neméně důležitá akce, naše zakončení sezóny. Povolané osoby proto prosím, aby se o tuto akci zajímaly v kalendáři akcí, je totiž potřeba se domluvit, zda se na zapití relativně povedené sezóny posilníme i něčím teplejším do žaludku.

Pro tuto chvíli se s vámi loučím, všem spoluhráčům, soupeřům, rozhodčím, pořadatelům, ale i věrným fanouškům tímto děkuji za zajímavou sezónu a s hrstkou pohledných újezdských chlapců se budu těšit na zmíněnou zakončenou.